NPD documents search: Boh. adm., 13 (1931), sv. 1

Č. 8980.

Učitelstvo: Učitel veř. školy národní, který odešel do výslužby před účinností zák. č. 457/19, není vyloučen z výhody zápočtu vál. pololetí, jsou-li u něho splněny podmínky § 6 téhož zák.
(Nález ze dne 8. ledna 1931 č. 20658/30).
Věc: Jan K. v Š. (adv. Dr. Bedř. Mautner z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty o osobní přídavek.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: V podání z 20. dubna 1928 dovozoval st-l, ředitel měšťanské školy v. v., že mu kromě již poukázaných požitků ve výši 7. hodn. tř. 4. stupně přísluší ještě osobní přídavek podle § 1 odst. 2 zák. č. 457/19, a to vzhledem k předpisu § 6 téhož zák.
Zšr mor. vyslovila výnosem z 26. dubna 1928, že k této žádosti za nové vyměření pensijních požitků nelze přihlížeti; jednak vzhledem k důvodům uvedeným ve výnosu zšr-y z 20. srpna 1920, v důsledku čehož nelze st-li ani přiznati přídavku podle § 1 bodu 2 zák. 457/19, jednak vzhledem k tomu, že výnos zšr-y z 12. března 1925 upravující nově st-lovvy požitky, nabyl moci práva.
Z tohoto výroku se st-l odvolal. V odvolání namítal, že mu výnos zšr-y z 20. srpna 1920 nikdy nebyl dodán, výnos z 12. března 1925 jest pak pouhým opatřením pokladničním, i nebylo možno, aby vešel v právní moc. Ve věci dovozoval st-l uplatněný nárok na přídavek shodně se svou původní žádostí. Min. škol. zamítlo nař. výnosem odvolání jakožto neodůvodněné, ježto byl st-l, jak sám uvádí v žádosti a i v odvolání, přeložen ode dne 31. srpna 1916 na trvalý odpočinek a nevztahuje se na něho tedy ustanovení § 1. odst. 2 zák. č. 457/19.
Rozhoduje o stížnosti, řídil se nss těmito úvahami:
Stížnost spatřuje nezákonnost v tom, že žal. úřad nesprávně posoudil po stránce právní spornou věc. St-l domáhal se prý výhody zápočtu válečných pololetí, resp. osobního přídavku zřetelem k tomu, že splnil podmínky § 6 cit. zák. a nemohl prý proto žal. úřad zamítnouti jeho nárok poukazem na to, že byl pensionován dnem 31. srpna 1916, a že se tedy nemůže domáhati výhody § 1 odst. 2 leg. cit. Nss uznal stížnost důvodnou.
Podle § 6 zák. č. 457/19 přepočte se dodatečně pensijní základna a vpočtou se započítatelná válečná pololetí do celkové doby služební podle §§ 1—3 cit. zák. těm civilním státním zaměstnancům (vzhledem k předpisům parit, zákona i osobám učitelským na veřejných školách národních), kteří za války konali aktivní službu, ale byli dáni na odpočinek před účinností tohoto zák. Rozšířil tedy uvedený předpis ustanovení § 1 leg. cit. i na ony osoby učitelské, které sice po vypuknutí světové války aktivně sloužily, nedočkaly se však účinnosti zákona toho. Není proto skutečnost, že st-l odešel do výslužby za války, t. j. dnem 31. srpna 1916, sama o sobě důvodem vylučujícím použití předpisů §§ 1—3, a tedy i § 1 odstavce 2 řečeného zák., a vycházel žal. úřad z mylného názoru, zamítl-li odvolání st-lovo jen proto, že st-l odešel do výslužby před účinností zák. č. 457/19. Jest tedy jeho výrok v rozporu se zákonem.

Citace:

č. 8980. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 199-200.