Čís. 17407.

Zadržovací právo podle § 1101, odst. 2 obč. zák. trvá za předpokladů tam uvedených dále i tehdy, bylo-li o zájemné popsání zažádáno před třídenní lhůtou, uvedenou v řečeném zákonném ustanovení.
(Rozh. ze dne 11. října 1939, Rv I 384/39.)
Prvý soud zamítl žalobu vlastnice auta na vydání auta pokládaje za opodstatněnou námitku žalovaného, že odpírá právem vydati žalobkyni auto, ježto si vymohl jeho zájemné popsání podle § 1101 (2) obč. z. pro dlužné nájemné za garáž. Odvolací soud uznal podle žaloby.
Nejvyšší soud obnovil rozsudek prvého soudu. Důvody:
Odvolací soud vykládá ustanovení § 1101, odst. 2 obč. zák. tak, že pronájemce nemá práva zadržovati věci na vlastní nebezpečí ve smyslu tohoto zákonného ustanovení v tom případě, když si již před stěhováním nebo zavlékáním věcí vymohl zájemné popsání věcí. S výkladem tímto nelze souhlasiti. Citované ustanovení praví, že, stěhuje-li se nájemce nebo zavlékají-li se věci, ač nájemné není zapraveno nebo zajištěno, může pronájemce věci zadržeti na vlastní nebezpečí, musí však do tří dnů zažádati za zájemné popsání, nebo věci vydati. Právo to je tedy vázáno mimo jiné předpoklady též na to, že musí býti žádáno za zájemné popsání. Praví-li zákon, že se to musí státi do tří dnů, má zřejmě na mysli případ, že zájemné popsání se dosud nestalo. Bylo-li ale zájemné popsání již před tím provedeno, je přirozeno, že již netřeba o ně žádati a jest míti za to, že tento zákonný předpoklad zadržovacího práva jest již splněn. Nelze přece nahlédnouti, proč by nájemce, který si dosud zájemného popsání nevymohl, měl býti v této příčině na tom lépe než ten, který v době stěhování nebo zavlékání zájemné popsání již měl. Z § 1101 obč. zák. plyne, že zadržovací právo pronajímatelovo pomíjí jen v tom případě, jestliže do tří dnů nezažádá o zájemné popsání. Jestliže tedy v případě § 1101, odst. 2 obč. zák. bylo o zájemné popsání v třídenní lhůtě nebo již dříve zažádáno, trvá zadržovací právo dále. O případ § 1101, odst. 2 obč. zák. jde, ježto žalobkyně se domáhá, aby jí byl automobil k volné disposici vlastnické vydán a tudíž z pronajaté garáže odstraněn. Žalobkyně by nemohla v tomto případě uplatňovati ani excindační nároky podle § 37 ex. ř., ježto žije s nájemcem Václavem H. jako svým manželem ve společné domácnosti (§ 1101, odst. 1 obč. zák.). Neposoudil tudíž odvolací soud věc správně po stránce právní (§ 503 č. 4 c. ř. s.), a poněvadž není pochybnosti, že jsou tu i ostatní předpoklady § 1101, odst. 2 obč. zák., byl žalovaný oprávněn podle tohoto zákonného ustanovení auto zadržeti.

Citace:

č. 17407. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1940, svazek/ročník 21, s. 494-495.