NPD documents search: Boh. adm., 8 (1926), sv. 1

Čís. 2253.

Odškodnění podle §u 1328 obč. zák.
Ku přečinu dle §u 506 tr. zák. se vyžaduje, by svedená osoba nepřipustila před tím dobrovolné soulože. K pojmu »lstivého svedení«. Bylo dostatečným důvodem svůdci, by odstoupil od slibu manželství, dospěl-li k poznání, že by mu svedená žena nevedla řádně domácnost.
(Rozh. ze dne 6. února 1923, Rv II 203/22.)
Žalovaný přijal žalobkyni za hospodyni a souložil s ní, slíbiv jí manželství. Po nějaké době ji, nejsa s ní spokojen, ze své domácnosti propustil a, ježto zdráhal se vejíti s ní ve sňatek, domáhala se žalobkyně náhrady škody dle §u 1328 obč. zák. Žaloba byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Dovolací důvod čís. 4 §u 503 c. ř. s. spatřuje dovolání hlavně v tom, že odvolací soud, ač prý měl za to, že tu jde o přestupek §u 506 tr. zák., nesprávně vyložil § 1328 obč. zák. Jest zjištěno, že žalovaný, dříve než mezi nimi došlo k souloži, slíbil žalobkyni manželství, a že žalobkyně tehda měla nemanželské dítě s jedním ruským zajatcem, o čemž žalovaný věděl. Okolnost, že žalovaný byl od obžaloby pro přestupek §u 506 tr. zák. právoplatně osvobozen, nevadí nikterak civilnímu soudci (§ 268 c. ř. s.), by nezabýval se otázkou, zda žalovaný svedl a zneuctil žalobkyni pod nesplněným slibem manželství a že takto dopustil se přestupku §u 506 tr. zák., za jehož následky jest civilněprávně zodpověděn. Jelikož ke skutkové podstatě přestupku §u 506 tr. zák. se vyžaduje nejen svedení, nýbrž také zneuctění osoby svedené, jest zkoumati, jaký význam má »zneuctění« a kdy lze o něm mluviti. Po této stránce nejvyšší soud jako soud zrušovací v několika svých rozhodnutích, tak zejména v rozhodnutí ze dne 20. srpna 1921, Kr 1 736/21 uveřejněném ve sbírce rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních pod čís. 524 a ze dne 15. září 1922. Kr 1 1055/22 vydaných o zmatečních stížnostech generální prokuratury na záštitu zákona vyslovil názor, že při »zneuctění« ve smyslu §u 506 tr. zák. jest panenství osoby svedené nezbytným předpokladem a že jen v případech výjimečných lze upustiti od požadavku pohlavní neposkvrněnosti osoby svedené. Žalobkyně, která sama doznává, že z mimomanželské soulože s ruským zajatcem má nemanželské dítě, pozbyla již své panenské neporušenosti, a poněvadž k manželství s oním Rusem, jímž její čest pohlavní mohla býti rehabilitována, nedošlo, nelze při pozdější mimomanželské souloži s jiným svůdcem mluviti opětně o jejím pohlavním zneuctění, které již dříve bylo provedeno. Dle toho není tu náležitostí, vyžadovaných po zákonu ke skutkové podstatě přestupku §u 506 tr. zák., žalobkyně nemůže svůj žalobní nárok opříti o tento předpis zákonný, a stávají se vývody jejího dovolání v tomto směru bezpředmětnými. Další tvrzení dovolatelky, že žalovaný zneužil při svedení jejího poměru závislosti na něm, a že jednání jeho oproti ní zakládá skutkovou podstatu zločinu dle §u 132 tr. zák., nelze podrobiti vážné úvaze, jelikož žalobkyně v řízení před prvým soudem neuvedla ničeho, z čeho by oprávněnost tohoto tvrzení v tom neb onom směru vyplývati mohla. Zbývá tedy jedině otázka, zdali žalovaný lstivě (záludně) svedl žalobkyni k mimomanželské souloži, a zdali takto kvalifikované svedení činí jednání mravné zavržitelným, a ho zodpovědným dle §u 1328 obč. zák. Po této stránce padají na váhu tyto skutkové okolnosti dílem žalobkyní doznané, dílem na základě provedených důkazů zjištěné: žalovaný, když žalobkyně přišla s ním do jeho bytu, nechtěl ji pustiti, aby se vrátila domů, že ji potřebuje, aby se starala o jeho hospodářství, a o jeho nedospělé děti, že nikoho nemá, kdo by mu vedl hospodářství. Při tom ji ujišťoval, že si ji vezme za manželku, následkem čehož došlo mezi nimi k souloži. Pak oba se odebrali na farní úřad v R., požádali o ohlášky, z nichž dvě byly vykonány, než však došlo ke třetí ohlášce, žalovaný poslal ji domů, a se sňatku sešlo, poněvadž žalovaný seznal, že žalobkyně v jeho domácnosti neudržovala pořádek a o děti se nestarala. Dospěl-li odvolací soud, jenž podrobně dolíčil okolnosti posléze uvedené, k úsudku, že žalovaný měl úmysl vzíti si žalobkyni za manželku, a že od úmyslu toho ustoupil jen proto, že ji pokládal dle zkušenosti s ní za 12 dní nabyté za neschopnou, aby mu řádně vedla domácnost a se o jeho děti starala, sluší s ním souhlasiti a nelze rovněž pokládati za právně mylný další jeho názor, když stoje na podkladě skutkové podstaty přestupku §u 506 tr. zák., jest toho náhledu, že žalovaný měl důvodnou příčinu od uzavření sňatku se žalobkyní ustoupiti. Z toho plyne, že žalovaný nejednal oproti žalobkyni lstivě a že nesliboval jí záludně a věda dobře, že slib svůj nesplní, jen proto manželství, aby ji k mimomanželské souloži pohnul. Naopak sluší míti za to, že žalovaný myslil to se svým slibem, vzíti si žalobkyni za manželku, poctivě, a že pozdější jeho odstoupení od sňatku stalo se z důvodů věcných, čímž nárok žalobní ztratil podklad zákonný.

Citace:

Čís. 2253. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 226-228.