NPD documents search: Váž. civ., 9 (1927), sv. 2

Čís. 15012.

Podrobil-li se žalobce, byv propuštěn z práce, rozhodnutí paritního výboru o odškodném, vyvozovaném z kolektivní smlouvy, která nemá ustanovení o znovupřijetí zaměstnance do služby, pokud se týče o dodržení služební smlouvy, a přijal-li přiřčené mu odškodné, vzdal se tím veškerých nároků ze služební smlouvy.
(Rozh. ze dne 5. března 1936, Rv I 324/36.)
Státní pozemkový úřad svolil k prodeji cukrovaru žalované firmě pod podmínkou, že kupující i prodávající předloží závazné prohlášení, že prodejem neutrpí zájmy aktivních i pensionovaných zaměstnanců újmy. Žalobce tvrdí, že u dřívějšího majitele byl definitivním zaměstnancem v dotčeném cukrovaru pod pensí podle kolektivní smlouvy ze dne 22. července 1927 a že mohl býti propuštěn jen z podstatných důvodů, že ho však žalovaná firma propustila nemajíc takových důvodů, a domáhá se na firmě dodržení služební smlouvy a placení služebních požitků. Žaloba byla zamítnuta soudy všech tří stolic, nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Žalobce nedomáhá se náhrady pro předčasné propuštění ze služby (§ 1162 b) obč. zák.), pročež jeho nárok preklusí podle § 1162 d) obč. zák. nezanikl (srovnej Sb. n. s. 4148, 12804). Žalovaná firma ujednala se svými zaměstnanci kolektivní smlouvu z 25. června 1929, ustanovující v § 15, že pro případ trvalého zastavení výroby v některém závodě mají býti zaměstnanci převzati do služeb od závodů jiných, které přejímají od zrušeného závodu řepní rayon nebo cukerní kontingent. Nedostane-li však zaměstnanec nové místo, že obdrží odškodné, o jehož výši se dohodne správa závodu se závodním výborem, a nedojde-li k takové dohodě, rozhodne o výši této odměny příslušný paritní rozhodčí výbor, zřízený podle § 12 kolektivní smlouvy. Žalobce, ač nebyl členem organisace dotčenou kolektivní smlouvu ujednavší, přistoupil dodatečně prohlášením ze dne 25. srpna 1932 k ujednání kolektivní smlouvy, že rozhodování sporů, vyplývajících z této smlouvy má býti svěřeno paritnímu rozhodčímu výboru a podal již před tím, totiž dne 15. června 1932, paritnímu rozhodčímu výboru v P. žádost o přiřknutí nároku na odškodnění pro trvalé zastavení Ž. cukrovaru, načež paritní výbor usnesením z 25. srpna 1932 přiznal žalobci podle § 15 kolektivní smlouvy odškodné ve výši čtyřtýdenní mzdy a mimo to za každý odsloužený rok 80 Kč. Toto odškodné žalobce přijal. Podrobil-li se žalobce byv propuštěn z práce rozhodnutí paritního výboru o odškodném, vyvozovaném z kolektivní smlouvy, která nemá ustanovení o znovupřijetí zaměstnance do služby, pokud se týče o dodržení služební smlouvy, a přijal-li přiřčené mu odškodnění, dal svým chováním najevo podle § 893 obč. zák., že již netrvá na původní služební smlouvě a její závaznosti pro obě strany. Žalobce vzdal se tím takto vůči žalované firmě veškerých nároků ze smlouvy a nutným toho důsledkem jest nyní, že se nemůže domáhati splnění smlouvy.

Citace:

č. 15012. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 280-281.