Čís. 7015.

Usnesení, jímž bylo rozhodnuto o návrhu věřitele na vyhlášení úpadku, dlužno odůvodniti, popřel-li dlužník nezpůsobilost k placení. Nestalo-li se tak, jde o zmatečnost podle §u 477 čís. 9 c. ř. s.
Věřitel, jenž učinil podle §u 71 konk. ř. návrh na vyhlášení úpadku, jest oprávněn vzíti ho zpět, avšak může tlak učiniti s účinkem jen, dokud se soud neusnesl na vyhlášení úpadku. Bylo-li však usnesení, jímž bylo vyhověno návrhu na vyhlášení úpadku, právoplatně zrušeno, dlužno opět při rozhodování otázky, zda má býti na dlužníkovo jmění vyhlášen úpadek, přihlédnouti k podání věřitele, jímž vzal zpět návrh na vyhlášení úpadku.
(Rozh. ze dne 26. dubna 1927, R I 248/27.) — Čís. 7015—
744
Do usnesení prvého soudu, jímž k návrhu jednoho věřitele (firmy J.) byl vyhlášen úpadek na jmění Alexandra L-а, stěžoval si dlužník. Rekursní soud k rekursu dlužníka zrušil napadené usnesení a uložil prvému soudu, by učinil další opatření. Důvody: Napadeným usnesením byl k návrhu firmy J. vyhlášen úpadek, když usnesením ze dne 14. ledna 1927 navrhovatelce uložená záloha 5000 Kč za útraty úpadkového řízení byla k soudu složena. Rekursu nelze upříti odůvodněnosti. Při stání ze dne 8. října 1926 bránil se dlužník při výslechu o návrhu jmenované firmy na prohlášení úpadku proti návrhu hlavně poukazem na svou solventnost a svá ve spisech podaná vyjádření a popřel tedy svou nezpůsobilost к placení. V takovém případě musí usnesení o návrhu na vyhlášení úpadku — bez rozdílu, zda se jím návrhu vyhovuje či se návrh zamítá — podle § 172 k. ř. a §§ 428 a 514 c. ř. s. býti odůvodněno (viz také pozn. 1 odst. 3 a 4 ku čís. 3 knihy formulářů ku konk. ř.). V projednávaném případe však nebyly uvedeny v napadeném usnesení žádné důvody pro rozhodnutí a tedy též pro otázku, zda a které zákonné požadavky pro prohlášení úpadku tu jsou, tak že nemůže býti usnesení to přezkoumáno. Následkem toho napadené usnesení trpí zmatečností a musilo býti k rekursu zrušeno (§§ 514 a 477 čís. 9 c. ř. s.). Příkaz soudu prvé stolice, by znovu rozhodl o návrhu na vyhlášení úpadku nebyl dán, poněvadž v rekursu tvrzené zpětvzetí návrhu na vyhlášení úpadku firmou j. jest prokázáno podáním této firmy ze dne 25. ledna 1927 a na podání to nyní po zrušení napadeného usnesení musí býti vzat zřetel (§ 176 k. ř.).
Nejvyšší soud vyhověl částečně dovolacímu rekursu firmy M. a firmy L. a změnil napadené usnesení ve výroku, by prvý soud další potřebné zařídil, v ten způsob, že uložil soudu prvé stolice, by znovu rozhodl o návrhu na vyhlášení úpadku.
Důvody:
Jest předem zdůrazniti, že rekurs dlužníkův směřoval toliko proti usnesení prvního soudu ze dne 22. ledna 1927, jímž byl na jmění dlužníka k návrhu jednoho věřitele vyhlášen úpadek a že proto také jen toto usnesení podléhalo přezkumu rekursního soudu a nikoli také usnesení soudu prvé stolice ze dne 14. ledna 1927. To tím méně, když rekursem napadené usnesení samo se ani nedovolává posléz uvedeného usnesení a ani rekurs se jím nezabývá. Názor stěžovatelky, že toto usnesení tvoří nerozdílný celek s usnesením, které bylo rekursem napadeno, nemá proto ve spisech opory. Nebylo proto rekursnímu soudu ani dovoleno, když hranice jeho činnosti byly vymezeny obsahem rekursu, by přihlížel při přezkumu rekursem napadeného usnesení k důvodům usnesení ze dne 14. ledna 1927. Že napadené usnesení prvního soudu bylo odůvodněno, dovolací rekurs ani netvrdí. Že pak v projednávaném případě šlo o takové usnesení, které podle §§ 428 prvý odstavec c. ř. s. a 172 konk. ř. musí býti odůvodněno, uvedl případně již rekursní soud a stačí proto poukázati na jeho vývody. Opomenul-li první soud usnesení své odůvodniti, měla okolnost ta obdobně jako u rozsudku (§ 417 c. ř. s.) — Čís. 7016 —
745
v zápětí zmatečnost usnesení podle §u 477 čís. 9 c. ř. s., ku které bylo pak přihlížeti z úřední moci (§ 471 čís. 7 a § 477 prvý odstavec c. ř. s.), jakmile usnesení bylo napadeno rekursem, i když tímto zmatečnost nebyla uplatňována (§ 514 druhý odstavec c. ř. s.). Výtka nesprávného právního posouzení věci a zejména nesprávného použití §§ 172 konk. ř. a 428, 514 a 477 c. ř. s. tudíž neobstojí. Nelze však souhlasiti s názorem rekursního soudu, že nebylo třeba dáti příkaz soudu prvé stolice, by o návrhu na vyhlášení úpadku znovu rozhodl vzhledem к podání firmy J. ze dne 25. ledna 1927, jímž tato vzala zpět návrh na vyhlášení úpadku. Věřitel, jenž učinil podle § 71 konk. ř. návrh na vyhlášení úpadku, jest oprávněn vzíti jej zpět, avšak může tak učiniti s účinkem jen do toho okamžiku, pokud se soud neusnesl na vyhlášení úpadku. Od toho oka- mžiku nemá však zpětvzetí tohoto návrhu významu pro usnesení soudu. V projednávaném případě vzal věřitel svůj návrh na vyhlášení úpadku zpět až po usnesení soudu, jímž byl úpadek vyhlášen. Třebas bylo napadeným usnesením zrušeno usnesení prvého soudu, nemohlo zpětvzetí návrhu na vyhlášení úpadku věřitelem míti účinek, pokud napadené usnesení nenabylo moci práva. Nebyl proto ani správný postup rekursního soudu, když nenařídil prvnímu soudu, by znovu rozhodl o návrhu na vyhlášení úpadku, když zpětvzetí návrhu toho nestalo se dosud účinným. Po pravomoci napadeného usnesení, jímž usnesení, vyhlašující úpadek bylo zrušeno, se ovšem věc změnila a bude proto prvnímu soudu přihlížeti při rozhodování otázky, zda má býti na jmění dlužníkovo vyhlášen úpadek, k podání věřitele firmy J. ze dne 25. ledna 1925, kterým tento vzal svůj návrh zpět (srov. § 176 prvý odstavec konk. ř.).

Citace:

Čís. 7015. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 769-771.