NPD documents search: Váž. civ., 1 (1919)

Čís. 103.

K bezpečnostním opatřením, která jim správními úřady nařízena nebyla, jsou železnice povinny jen tehdy, nestačí-li bezpečnostní opatřeni nařízená a provedená v určitém případě ani tenkráte, když osoby, jež škodu utrpěly, vynaložily se své strany veškeru pozornost, uloženou jim v § 1297 obč. zák.
(Rozh. ze dne 26. března 1919, Rv II 94/19.)
Žalobce, jehož vůz a koně octli se při přejezdu dráhy mezi závorami, které byly s obou stran spuštěny právě, když byî povoz na kolejích a vlak přijížděl, žaloval železniční erár na náhradu škody, kterou utrpěl tím, že mu přijevším pak vlakem byl jeden kůň zabit a vůz polámán. Zavinění žalovaného shledával v tom, že závory u přejezdu přes koleje byly ne- osvětleny a pozdě spuštěny, že křižovatka byla se-zřetelem na poměry terréna a ruchu tam panujícího nedostatečně hlídána, že zejména tam nebyl ustanoven hlídač a ze přístroj ke spouštění závor i se zvonkem nesprávně fungoval — Oba nižší soudové (zemský a(vrchní zemský soud v Brně) zamítli žalobu v podstatě z toho důvodu, že žalovaná dráha se zachovala ve všech těchto směrech podle předpisů uložených jí správními úřady a že stávající ochranná opatření u přejezdů (automatické zvonění předcházející spuštění závor, výstražné poučovací tabulky atd.) stačila i podle § 17 žel. dopr. ř., aby zabránila nehodám, když přecházející neb přejíždějící šetří náležité pozornosti.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání žalobcovu.
Důvody:
Nesprávné posouzení právní shledává dovolání v tom, že soud odvolací neprávem má za to, že dráha nebyla povinna k ochraně přejezdů učiniti více, než jí bylo přikázáno. Možno připustiti, že dle § 17 žel dopr. ř. ze dne 16. listopadu 1851 č. 1 ř. z. z г. 1852, dle něhož mají dráhy používati prostředků poskytnutých zkušeností a vědou, pokud jsou s hospodářským účelem podniku v rozumném poměru, by se nehodám zabránilo a jim předešlo, pak dle §§ 1297, 1299, 1311 obč. zák. dráhy jsou povinny v případech, kde toho bezpečnost obecenstva a majetku vyžaduje, učiniti i taková opatření bezpečnostní, která jim úřady správními nařízena nebyla. Ovšem může tato povinnost nastati jen tenkráte, když bezpečnostní opa- tření na základě všeobecných zkušeností nařízená a provedená v jednotlivém případě nedostačují ani tenkráte, když osoby, jež škodu utrpěly, použily se své strany veškeré opatrnosti, kterou na nich dle § 1297 obč. zák. lze žádati. Chce-li žalobce nárok na náhradu škody odůvodniti tím, že dráha opomenula na přejezdu, o nějž jde, učiniti zvláštní opatření bezpečnostní, které jí nařízeno nebylo, musil by dokázati, že, ačkoliv jeho čeledín šetřil při přejíždění kolejí veškeré opatrnosti, zařízení bezpečnostní drahou provedená k odvrácení nebezpečí nedostačovala. Tento důkaz proveden nebyl. Žalobce tvrdil sice, že čeledín, když se k přejezdu blížil, vůbec varovného signálu neslyšel, že, když vůz vjel na koleje, náhle dvakrát neb třikrát zvonky zazvonily, v tomtéž okamžiku, závory spady a vůz uzavřely a že doba nejméně 25 vteřin, která dle předpisu mezi počátkem zvonění a spouštěním závor má uplynouti, nebyla do- držena. Ježto však svědkové uvedených okolností nepotvrdili, nepokládají je nižší soudové za prokázány, naopak vzali za zjištěno, že zvonítko a přístroj na spuštění závor řádně fungovaly. Pokud ale není prokázáno, že bezpečnostní opatření drahou provedená V daném případě k zamezení srážky nestačila přes to, že čeledín se své strany řádné opatrnosti šetřil, nelze dráze přičítali za vinu, že neprovedla opatření dalších, která nařízena nebyla. Nelze tedy mluviti o nesprávném posouzení právním, když žaloba byla zamítnuta. Proto jest také nerozhodno, zdali v jiných případech na onom přejezdu nehody se staly, takže nepřipuštění důkazů o tvrzeních žalobců v tomto směru neopodstatňují důvodu § 503 č. 2 c. ř. s. Slušelo tedy bezdůvodné dovolání zamítnouti.

Citace:

č. 103. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1, s. 219-220.