NPD documents search: Váž. civ., 11 (1929), sv. 1

Čís. 17224.

Rozlišení námitek z důvodu ručení ze správy (§ 932 obč. zák.) od námitky nenáležitého plněni (§ 1052 obč. zák.).
Jestliže jeden smluvce nepřijme plněni nabídnuté druhým smluvcem a namítá druhému smluvci naléhajícímu na vzájemné plnění smlouvy, že nabízené plněni nevyhovuje ustanovením smlouvy, nejde o nárok ze správy, nýbrž o námitku nenáležitého splnění. O námitku ručení ze správy pro vady plnění by šlo jen tehdy, kdyby smluvce nabídnuté plněni přijal jako smluvní plnění.
(Rozh. ze dne 10. února 1939, Rv I 2416/38.)
Dne 20. prosince 1936 koupil žalovaný od Marie L. řeznický podnik s veškerým příslušenstvím, t. j. s krámem se zařízením potřebným k provozu řeznické živnosti a k zpracování masa, dále s živým koněm, valníkem a koňskou porážkou, zapsanou ve vložce č. 2601 poz. kn. P., za 18000 Kč. Při koupi dal žalovaný 1000 Kč závdavkem a zbytek kupní ceny 17000 Kč se zavázal zaplatiti v hotovosti ihned po převzetí závodu počátkem ledna 1937, a to do rukou prodávající. Přes to však žalovaný koupený závod připravený pro něho k odevzdání nepřevzal. Domáhá se proto žalobkyně,, které jmenovaná prodatelka postoupila zbytek kupní ceny, na žalovaném zaplacení 17000 Kč s přísl. Nižší soudy uznaly podle žaloby, odvolací soud z těchto důvodů: Odvolací soud schvaluje názor prvého soudu, že se žalovaný — namítaje, 1. že si zcizitelka ponechala pro sebe součásti zařízení kuchyně a prodala koně a valník k prodané živnosti patřící (hmotné vady), a 2. že dodatečně vyšly najevo knihovní a obchodní dluhy, za které žalovaný podle § 1409 obč. zák. ručí (vady právní) — domáhá správy podle §§ 922 a násl. obč. zák. Avšak uplatňované vady nejsou takové, že je nelze napraviti a pro ně věci řádně užívati. Žalovaný se nemůže domáhati zrušení smlouvy, nýbrž jen přiměřeného snížení kupní ceny nebo opravy nebo doplnění toho, co schází (§ 932 obč. zák.). Toho se však žalovaný nedomáhá, takže jest povinen zaplatiti kupní cenu, když není oprávněn domáhati se zrušení smlouvy. Nehledíc na to, nebyly hmotné vady mimo prodej koně ani dokázány. Ježto se však žalovaný nedomáhal snížení kupní ceny v řízení před soudem prvé stolice, neodpočetl prvý soud právem výtěžek z prodeje koně od zažalované pohledávky. Co do knihovních dluhů nemá správa podle § 928 obč. zák. místa. Ani obchodní dluhy nemohou odůvodnili nárok na zrušení smlouvy podle § 932 obč. zák., takže nárok na zrušení smlouvy není odůvodněn vytýkanými vadami ani hmotnými ani právními. Nelze žalovanému ani přisvědčili, pokud uplatňuje, že mu přísluší zadržovací právo podle §§ 1409, 1052 obč. zák. Podle § 1409 obč. zák. jest žalovaný sice přímo zavázán za dluhy patřící k převzatému podniku, z toho však nelze dovodili, že žalovaný má právo zadržeti si z kupní ceny částku připadající na tyto dluhy. Předpisy §§ 471, 1052 obč. zák. nemají tu významu, ježto nejsou splněny jejich předpoklady. V § 1409 obč. zák. nejde o rukojemství, nýbrž o přímý závazek nabyvatele, a proto nemá nabyvatel ani práva žádati zajištění (§ 1364 obč. zák.). Teprve zaplacením dluhů se stává podle § 1358 obč. zák. věřitelem a nabývá tím práva k započtení, avšak za další podmínky, že dluhy smlouvou nepřevzal a ručil za ně podle § 1409 obč. zák. Že dluhy zcizitelky Marie L. zaplatil, žalovaný ani netvrdí, takže nemá práva k započtení. Prvý soud proto právem uznal žalovaného povinným podle žalobní žádosti.
Nejvyšší soud zrušil rozsudky nižších soudů a uložil soudu prvé stolice další jednání a rozhodnutí.
Důvody:
Oba nižší soudy posuzovaly obranu žalovaného jen s hlediska předpisů zákona o ručení ze správy. Než o takovém ručení a takových nárocích ze správy možno mluviti jen tenkrát, jestliže bylo plnění jako smluvní plnění netoliko nabídnuto, ale i druhým smluvcem jako plnění přijato a jestliže se teprve po takovémto splnění smlouvy domáhá jeden ze smluvců nároků pro vady smluvního předmětu netoliko nabídnutého, ale i přijatého. Jinak má se věc, nabídne-li jeden ze smluvců plnění, jež druhý smluvce — nechť již z jakýchkoli důvodů — odepře přijmouti. V takovém případě má ovšem smluvce, který, nabídnuv plnění, není v prodlení, právo žádati od druhého smluvce splnění smlouvy podle jejího obsahu, kdežto druhý smluvce může namítati, že nabízené, avšak nepřijaté plnění neodpovídalo ustanovením smlouvy, a že on proto odepřev přijmouti takovou nabídku plnění, neodpovídající smlouvě, jedná podle svého práva a není v prodlení s přijetím nabízeného plnění, a může pak z toho dovozovati všecky důsledky podle právních předpisů z toho vyplývající. Tu arci nejde ani o redhibici, ani o nárok na snížení úplaty pro vady,'nýbrž jde o námitku nenáležitého plnění (exceptio non adimpleti conctractus) podle § 1052 obč. zák. Nezáleží na tom, že v souzeném případě byl i žalovaný sám mylného právního názoru, že snad skutečně jde nebo může jíti v některém směru o nároky ze správy, protože jednak by tento jeho mylný názor právní nebyl rozhodující, ježto předmětem přezkoumání s hlediska správnosti právního posouzení je názor projevený v napadené v rozsudku, jednak vyplývá však z provedení opravných prostředků, v nichž žalovaný uplatnil důvod nesprávného právního posouzení vůbec, že v celku s právním posouzením nižších soudu přece jen nesouhlasí, když, prováděje opravné prostředky ukazuje na ty nebo ony právní nebo skutkové okolnosti, jež považuje za rozhodující podle onoho hlediska, které by bylo správné.
V souzené věci vyplývá již z žalobkynina přednesu, že k splnění smlouvy ještě nedošlo; uvádí totiž, že prý sice prodaný podnik byl postupitelkou (Marií L.) k předání (odevzdání) žalovanému přichystán, že však jej žalovaný nepřevzal a že veškeré zařízení v trhové smlouvě uvedené je žalovanému k disposici. V obraně žalovanému nelze tudíž spatřovati námitky z ručení ze správy, nýbrž — jak již bylo uvedeno, — námitky opírající se o předpis § 1052 obč. zák. S toho právního hlediska nebyla však věc v řízeni před nižšími soudy probírána ani po stránce právní, ani po stránce skutkové a nebyla probrána zejména ani v tom směru, zda šlo o plnění jednotné a nedělitelné, či zda může býti jak závazek žalobkyně, po případě její postupitelky, tak i závazek žalovaného pokládán za dělitelný, a s jakými důsledky.
Protože podle toho věc není pro dovolací soud zralá k rozhodnutí a vadnost zasahuje již řízení před soudem procesním, bylo další projednání a nové rozhodnutí uložiti tomuto soudu.

Citace:

č. 17224. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1940, svazek/ročník 21, s. 148-150.