NPD documents search: Váž. civ., 14 (1932), sv. 2

Čís. 12005.

K účinnosti výpovědi (ordinujícího odborného lékaře v městské nemocnici na Moravě) není třeba, by byly zaměstnanci zároveň oznámeny všechny její důvody, nezavázal-li se zaměstnavatel k tomu, že při výpovědi oznámí zaměstnanci, proč mu ji dává. Z toho, že se zaměstnavatel zavázal, že zaměstnance nevypoví bez zvláště důležitých důvodů, neplyne jeho povinnost, aby tyto důvody hned při výpovědi zaměstnanci oznamoval. Stačí, prokáže-li se teprve ve sporu, že tu v době výpovědi zvlášť důležité důvody skutečně byly.
Okolnost, že zaměstnavatel, davší výpověď, nevyčkal uplynutí zákonné výpovědní lhůty a propustil zaměstnance ihned, nemá o sobě v zápětí bezúčinnost výpovědi. Výpovědí se zrušuje služební poměr a propuštění před uplynutím výpovědní lhůty opravňuje zaměstnance jen k tomu, by požadoval na zaměstnavateli plat, který mu přísluší za celou výpovědní lhůtu.
Výklad usnesení obecního zastupitelstva, že nedá zaměstnanci výpověď z jeho služebního poměru bez zvláště důležitých důvodů.
Pokud ku platnosti takového obmezení výpovědní volnosti nebylo podle obecního zřízení moravského zapotřebí schválení zemským výborem.
(Rozh. ze dne 20. října 1932, R II 2818/32.)
Žalobce byl roku 1902 pověřen městem M. na Moravě pravidelným ošetřováním osob, trpících očním neduhem a byla mu za to stanovena roční remunerace posléze roku 1922 ve výší 6000 Kč ročně. Výměrem presidia městské rady ze dne 4. prosince 1929 byl žalobce uvědoměn, že se městská rada ve svém sezení ze dne 2. prosince 1929 usnesla, zprostiti dnem 31. prosince 1929 žalobce místa a vysloviti mu dík za jeho činnost. Městské zastupitelstvo schválilo toto usnesení městské rady v zasedání dne 23. prosince 1929 a žalobce byl o tomto schválení vyrozuměn výměrem ze dne 27. prosince 1929. Žalobou o niž tu jde, domáhal se žalobce na žalované obci, by byla uznána povinnou platiti mu každoročně 6000 Kč. Procesní soud prvé stolice vyhověl žalobě potud, že uznal žalovanou obec povinnou zaplatiti žalobci 12000 Kč, další žalobní žádost o placení káždoročních 6000 Kč zamítl jako předčasnou. Odvolací soud k odvolání žalované obce zrušil napadený rozsudek a vrátil věc prvému soudu, by, vyčkaje pravomoci, znovu o ní jednal a rozhodl. Důvody: Oprávněno jest odvolání, pokud napadá z důvodu nesprávného právního posouzení názor prvého soudu, že žalobci nebyla dána žalovanou obcí řádná výpověď. K výpovědi ovšem nebyla podle § 50 obecního zřízení ze dne 15. března 1864, čís. 4 zák. mor. příslušnou městská rada, nýbrž bylo k výpovědi oprávněno jen městské zastupitelství. Tímto byla však jasně žalobci dána výpověď dopisem ze dne 27. prosince 1929, neboť obsahu tohoto dopisu zejména slova »městské zastupitelstvo schválilo ... usnesení městské rady ..., kterým Vám byla dána výpověď, takže se propouštíte dnem 31., prosince 1929 ze služeb veřejné nemocnice«, nelze přikládati jiný smysl. Tento dopis byl ovšem doručen žalobci teprve dne 27. prosince 1929, nebyla tedy dodržena čtyřnedělní výpovědní lhůta podle § 1159 a) odst. (2) obč. zák., ježto žalobcova odměna určena byla podle roků. Nedodržení výpovědní lhůty němá však vliv na platnost výpovědí jako takové, je-li zaměstnavatel oprávněn jednostranně výpovědi rozvázati služební poměr, a zaměstnanec v, případě takovém se může domáhati jen služebních požitků za řádnou výpovědní dobu (srov. rozhodnutí nejvyššího soudu sb. n. s. čís. 3287), Výpovědí byl tedy rozvázán služební poměr ke dni 24. ledna 1930, byla-li strana žalovaná oprávněna výpovědí zrušiti smluvní poměr k žalobci. Podle zjištění prvého soudu a podle nesporného přednesu stran usnesl se však obecní výbor žalovaného města dne 8. ledna 1907, že se dává žalobci ujištění, že za dosavadních podmínek i nadále trvale bude zaměstnán v městské nemocnici jako ordinující odborný lékař pro nemoce oční a že změna v tomto jeho působení nenastane bez zvlášť důležitých důvodů. Toto usnesení obecního výboru nebylo ovšem schváleno zemským výborem a tvrdí odvolatelka, že bez tohoto schválení nemá právní účinek. Tomu však tak není. Podle §§ 2, 4, 78, 93 a 97 obecního zřízení jest ku platnosti usnesení obecního zastupitelstva třeba schválení zemského výboru (místo okresního výboru na Moravě neexistujícího) jen v případech tam výslovně uvedených. Ustanovení pomocného lékaře v obecní nemocnici a jeho postavení služebního se tyto předpisy netýkají, obzvláště, ano nejde o závazek, jenž by zatěžoval kmenové jmění obecní, nýbrž nanejvýše obecní rozpočet, jdoucí na úkor ročních příjmů obecních. Mohla se tedy žalovaná strana platně zavázati, že nedá žalobci výpověď bez zvláště závažných důvodů. Strana žalovaná ovšem tvrdila, že takové důvody tu byly, zejména žalobcovo stáří, nutnost reorganisace a rozšíření očního Oddělení, zaneprázdnění žalobcovo hlavním povoláním, jež prý nepřipouští, by se dostatečnou měrou věnoval očnímu oddělení rozšířenému, a posléze, že žalobce oční oddělení zanedbával. Tyto důvody, ano není zvláštního ujednání ve služební smlouvě, nemusely býti žalobci ve výpovědi neb při výpovědi oznámeny, Stačilo, že tu byly v čase výpovědi. První soud, posuzuje věc s odchylného hlediska právního, nezabýval se s tímto tvrzením odvolatelky, neučinil o něm zjištění a neprovedl důkazy oběma stranami v těchto směrech nabízené, pročež řízení zůstalo kusým, neboť jistě fysické stáří žalobcovo o sobě nelze pokládali za důvod zvlášť důležitý k rozvázání služebního poměru, poněvadž obdoba předpisů, služební pragmatiky veřejných zaměstnanců tu, kde jde o služební poměr ryze soukromoprávní, nemá místa a nelze tvrditi, že by stáří přes 60 let již samo sebou činilo žalobce nezpůsobilým k vykonávání dosavadní jeho funkce. Bylo tedy podle § 496 čís. 2 c. ř. s. napadený rozsudek zrušiti a věc vrátiti prvému soudu, aby po právomoci tohoto usnesení řízení doplnil provedením nabízených důkazů o tom, zda-li v době výpovědi (27. prosince 1929) tu byly důvody zvlášť důležité, z nichž služební poměr mezi stranami smlouvou založený mohl by býti jednostrannou výpovědí rozvázán.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu žalobce.
Důvody:
Jest předeslati, že zamítavá část rozsudkového výroku prvního soudu nebyla žalobcem vůbec napadena, takže se zrušení prvého rozsudku vztahuje jen na jeho výrok, jímž byla žalovaná obec uznána povinnou zaplatiti žalobci částku 12000 Kč, a na výrok o útratách. Žalobcovu rekursu nelze přiznati oprávněnost. Žalobce v něm marně brojí proti názoru odvolacího soudu, že žalovanou obcí byla žalobci dána řádná výpověď. Z obsahu usnesení obecního zastupitelstva žalované obce, oznámeného žalobci dopisem ze dne 27. prosince 1929, vyvodil odvolací soud správně, že obecní zastupitelstvo dalo jím žalobci jasným a srozumitelným způsobem najevo, že mu dává výpověď ze služebního poměru a že ho zároveň propouští dnem 31. prosince 1929 ze služeb obce. Stěžovatelův poukaz k rozhodnutí čís. 5821 sb. n. s. není případný, neboť předmětem tohoto rozhodnutí byl případ zcela odlišný, kde byl ze služeb náboženské obce propuštěn její trvale ustanovený úředník bez kárného nálezu, ač to stanovy náboženské společnosti vyžadovaly. — Žalobce sám přiznal, že mu řečené usnesení obecního zastupitelstva bylo doručeno dne. 27. prosince 1929, a od tohoto dne jest počítati běh zákonné výpovědní lhůty. Zákonná výpovědní lhůta jest v souzeném případě čtyřnedělní, protože jest nesporné, že žalobci byl plat vyměřen podle let, takže tu platí ustanovení druhého odstavce § 1159 a) obč. zák. Odvolací soud vypočetl tedy správně, že zákonná výpovědní lhůta končila dnem 24. ledna 1930. K účinnosti výpovědi nebylo třeba, by byly žalobci zároveň oznámeny všechny její důvody, neboť nebylo nijak prokázáno, že se žalovaná obec smluvně zavázala k tomu, že při výpovědi oznámí žalobci, proč mu ji dává. Jak bude dále vyloženo, zavázala se sice žalovaná obec, že žalobce nevypoví bez zvláště důležitých důvodů, ale z toho ještě neplyne její povinnost, by tyto důvody hned při výpovědi také žalobci oznamovala. Stačí, prokáže-li se teprve ve sporu, že tu v době výpovědi zvláště důležité důvody skutečně byly. Vždyť ani v případě předčasného propuštění není zaměstnavatel povinen, by zaměstnanci udával důvod propuštění vůbec, a, uvedl-li nějaký důvod, nepozbývá tím ještě oprávnění, uplatňovati jiné důvody, jestliže tu byly. (Viz rozhodnutí čís. 7259, 7384 sb. n. s.). Okolnost, že žalovaná obec nevyčkala uplynutí zákonné výpovědní lhůty a propustila žalobce již dnem 31. prosince 1929, nemá o sobě v zápětí, že výpověď pozbyla účinnosti. Výpovědí se zrušuje služební poměr a propuštění před uplynutím výpovědní lhůty opravňuje zaměstnance k tomu, by požadoval na zaměstnavateli plat, který mu přísluší za celou výpovědní lhůtu. (Viz rozhodnutí čís. 3287 sb. n. s.) V souzeném případě bylo však dále zjištěno nižšími soudy, že usnesením obecního zastupitelstva žalované obce ze dne 8. ledna 1907 bylo žalobci dáno ujištění, že má v městské nemocnici i nadále trvale působiti (»dauernd Verwendung finden«) jako ordinující odborný lékař pro oční choroby za dosavadních podmínek a že v tomto jeho působení nenastane změna bez zvláště důležitých důvodů. Odvolací soud vyložil toto usnesení v ten smysl, že se jím žalovaná obec zavázala, že nedá žalobci výpověď z jeho služebního poměru jako ordinujícího lékaře-odborníka pro choroby oční v městské nemocnici bez zvláště důležitých důvodů. Tento výklad vyhovuje obyčejům poctivého styku, uváží-li se, že mezi stranami není sporu o tom, že k řečenému ujištění došlo z podnětu žalobcovy žádosti o trvalé ustanovení. Uvedeným usnesením obmezila tedy žalovaná obec svou zákonnou smluvní volnost závazkem, že žalobce nevypoví z dosavadních služeb, nenastanou-li pro to zvláště důležité důvody. Ku platnosti takového obmezení výpovědní volnosti nebylo podle obecního zřízení moravského — a to podle jeho doslovu. platného v době, kdy se ono usnesení stalo, — zapotřebí, schválení zemským výborem, jak to správně odůvodnil již odvolací soud. Jest proto souhlasiti s názorem odvolacího soudu, že k rozhodnutí o žalobním nároku, pokud ovšem byl předmětem odvolání, bude především zjistiti, zda v době výpovědi tu byly pro zrušení žalobcova služebního poměru důvody žalovanou obcí tvrzené, a, pakli ano, uvážiti, zda zjištěné důvody jsou podle povahy věci zvláště důležité. Žalobce se sice snaží v rekursu dovoditi, že není vůbec třeba prováděti důkazy o okolnostech žalovanou obcí tvrzených, ježto prý lze jíž podle stavu spisů rozhodnouti, že tu nebylo důležitých důvodů pro zrušení služebního poměru. Ale tyto jeho vývody neobstojí, protože, nejsou budovány na předpokladech, nižšími soudy zjištěných, nýbrž jen na vlastních žalobcových úvahách o okolnostech ve sporu dosud neprohraných. Bude-li prokázán nějaký zvláště důležitý důvod k výpovědi, jest považovati výpověď za účinnou a služební poměr za zrušený, ale teprve od uplynutí zákonné lhůty výpovědní, po kterou žalobci přísluší ještě nárok na plat. Kdyby však takové důvody nebyly prokázány, neměla by výpověď účinnosti, služební poměr by trval dále a bylo by podle toho znova rozhodnouti o žalobním nároku, pokud byl předmětem odvolání.

Citace:

č. 12005. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/2, s. 335-339.