NPD documents search: Váž. civ., 8 (1926), sv. 1

Čís. 4292.

Zahájil-li dlužník spor o pohledávku, jež byla jeho věřitelem již zabavena, může ve sporu pokračovati i po jejím přikázání k vybrání, pokud se tím nedotýká práva zástavního věřitele. Musí však věřiteli ustoupiti, chce-li tento svého práva použíti a jménem dlužníka ve sporu pokračovati. Žalovati jest na složení pohledávky k soudu. Jde o smlouvu o dílo, nikoliv o smlouvu služební, měla-li býti obstarána doprava dřeva z lesa na stanici a odeslání dráhou. K pojmu fixního obchodu.
(Rozh. ze dne 22. října 1924, Rv I 879/24.)
Žalobce domáhal se na žalovaném náhrady škody pro nesplnění smlouvy, jíž se zavázal žalobci dopraviti dřevo z lesa na stanici a naložiti je k dopravě dráhou. Pohledávka žalobcova byla dvěma jeho věřiteli po zahájení sporu, o nějž tu jde, zabavena a přikázána jim k vybrání. Procesní soud prvé stolice vyhověl žalobě potud, pokud domáhala se, by zažalovaná pohledávka byla složena na soudě. Odvolací soud k odvolání žalované napadený rozsudek potvrdil a vyvrátil námitku žalovaného, že tu jde o obchod fixní, v důvodech: Smlouva týká se dopravy žalovanou stranou zakoupeného dříví, jež přece není zbožím saisonním. V tom směru kryje se obsah §u 919 obč. zák. s příslušným ustanovením čl. 357 obch. zák. Žalovaný v odpovědi na žalobu tvrdí, že dříví teprve v lese poraženo býti musilo a proto prý on se žalobcem pevné úmluvy o odvážení dříví toho vůbec učiniti nemohl. Z toho jest patrno, že dochvilnost dopravy nebyla podmínkou smlouvy dopravní, to tím méně, že dotyčná lesní správa na žalovaném požadovala řádného placení, než-li dříví odvážeti připustila, a na to žalobce vlivu neměl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání žalované.
Důvody:
Zabavení a přikázání k vybrání pohledávky dlužníka má za následek, že dlužník neztrácí disposice svou pohledávkou vůbec, nýbrž jenom potud, pokud se příčí právům jeho zástavního věřitele, zejména právu, žádati plnění z pohledávky té (§ 308 odstavec třetí c. ř. s.). Není mu tedy dovoleno, by pohledávku vybral a jí disponoval ke škodě zástavního věřitele. Disposice, jež práva zástavního věřitele se nedotýkají, nejsou dlužníku odňaty. Může tedy i po zabavení zabavenou pohledávku zažalovati, ovšem ne k vlastnímu vybrání, nýbrž jenom složením na soudě, po přikázání pohledávky zabavené k vybrání nelze mu toto oprávnění již přiznati, ježto zákonem je svěřeno věřiteli jako mandatáři za jeho vlastní zodpovědnosti, jak vůči dlužníku, tak i vůči ostatním zástavním věřitelům (§§ 308 odstavec třetí, 310 odstavec třetí a čtvrtý ex. ř.). V tomto případě je řešiti otázku, zda dlužník, svou pohledávku zažalovavší je oprávněn pokračovati v zahájeném sporu i po přikázání pohledávky té k vybrání. Sama dovolatelka uvádí ve svém dovolacím spise, že přikázání zabavené pohledávky k vybrání je právně podobno postupu pohledávky. Postup však je zcizením pohledávky a jako důsledek postupu pohledávky, nastavšího během sporu o pohledávku, nebyla by ztráta aktivní legitimace a zamítnutí žaloby dlužníka, jak dovolatelka se domnívá, naopak by tento postup dle výslovného předpisu §u 234 c. ř. s. neměl vlivu na další pro- vádění sporu. A této zásady §u 234 c. ř. s. ve spojení se zásadami vyslovenými v §u 307 odstavec druhý a 308 odstavec třetí ex. ř. dlužno užíti obdobně i v tomto případě a uznati, že dlužník, spor o zabavenou pohledávku zahájivší, může ve sporu pokračovati i po jejím přikázání k vybrání, pokud se tím nedotýká práva zástavního věřitele. Plnění zabavené pohledávky může se tedy státi jenom složením na soudě a dlužník žalobce musí ustoupiti zástavnímu věřiteli, chce-li tento svého práva žalobního ve smyslu §u 308 odstavec prvý ex. ř. použíti a jménem dlužníks ve sporu pokračovati. Role dlužníka od té doby je vykázána do mezí §u 310, odstavec prvý ex. ř. a 14, 20 a 21 c. ř. s., t. j. do mezí vedlejšího intervenienta jako společníka v rozepři. Se zásadami zde uvedenými souhlasí neb aspoň jim neodporuje též literatura. Tilsch, Einfluss 1901 str. 300 lit. b), Krasnopolski, österr. Privatrecht 1910, sv. III. Obligationsrecht, str. 267 posl. odst. a násl. odst. na str. 268, Ehrenzweig, System, I. sv. Sachenrecht, 1923, str. 179 § 201 odst. II. a zajisté i Neumann, jehož se dovolatelka dovolává ve spise Komm. zur Exekutionsverordnung 1906, str. 854 posl. odst., kde na str. 855 spornou zde právní otázku (pokračování ve sporu zahájeném po přikázání k vybrání) sice neřeší, ale řeší ji ve spise Komm. zu ZPG. 1907 str. 883 k §u 234 c. ř. s. odst. 2, kde praví, že vymáhající věřitel, jemuž pohledávka byla přikázána k vybrání, uplatňuje pohledávku jménem žalobce a může i beze svolení odpůrce do sporu vstoupiti. Týž náhled zastává patrně i Schauer Die ZPO. und JN. 1897 v poznámce 1 k §u 234 c. ř. s. Z judikatury sr.: úř. sb. Nowakova nová řada čís. 962 a sb. n. s. čís. 2174 ohledně exekuce. Žalobce dlužník tedy v tomto případě ve sporu zahájeném i po přikázání k vybrání mohl pokračovati bez ohledu na to, zda procesní soud o přikázání tom věděl, čili nic, pročež uplatňovaný dovolací důvod rozporu se spisy není podstatný (§ 503 čís. 3 c. ř. s.), právě tak jako v tom směru (nedostatku aktivní legitimace k žalobě) uplatňovaný dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci sporné (§ 503 čís. 4 c. ř. s.). Je nesporno, že mezi stranami byly v říjnu 1921 dvě uzávěrky ujednány, dle těchto převzal žalobce na sebe přívoz, naložení, zkrátka všechny práce, které jsou potřebny k tomu, aby dříví nakoupené žalovaným bylo dopraveno na stanici H., dále naložení na vagony a odeslání. Podle toho nelze o tom pochybovati, že jde o smlouvu o dílo, ježto měl žalobce obstarati dopravu dříví z lesa až do vagonů i jich odeslání, a to, jak jde na jevo z přednesu stran a zvláště z obsahu dovolacího spisu, úplně samostatně bez ohledu jako samostatný podnikatel, nikoli jako závislý pracovník (srv. Ehrenzweig, System 1920, II. sv. Das Recht der Schuldverhältnisse, § 373 odst. I.). Je tedy bezpodstatným dovolací důvod §u 503 čís. 4 с. ř. s., uplatněný ve směru tvrzení, že jde o pouhou smlouvu služební, jakož i dovolací důvod neúplnosti řízení (§ 503 čís. 2 c. ř. s.) ve směru výtky, že nebyly zjištěny důležité důvody k odstoupení od této služební smlouvy (§ 1162 obč. zák.). Totéž platí o těchto dvou dovolacích důvodech, pokud jsou uplatňovány v tom směru, že šlo o obchod fixní. Že nešlo o obchod fixní, dovodil již správně soud odvolací. Ostatně nebylo před prvým soudem vůbec žalovanou tvrzeno, ani namítáno, že by bylo přirozeno nebo v úmyslu stran, aby smluvený obchod byl obchodem fixním, by stanovená lhůta a její dodržení bylo podmínkou smlouvy. Poněvadž jde mezi stranami o obchod (čl. 272 čís. 3 obch. zák.), je odůvodněna žaloba i ohledně ušlého zisku dle čl. 283 obch. zák.

Citace:

č. 3737. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1931, svazek/ročník 12, s. 33-36.