Authors:
= Váž. civ., 7 (1925), sv. 1
PDF

Čís. 5030.


Zájem na zjištění stavu jmění nebo dluhů neopravňuje o sobě k žalobě podle čl. 42. uv. zák. k с. ř. s. Jest dále ještě třeba, by žalovaný byl podle občanského práva povinen, jmění nebo dluhy udati, nebo měl vědomost o tom, že jmění bylo zamlčeno nebo zatajeno.
(Rozh. ze dne 12. května 1925, Rv I 587/25.)
Žalobkyně, nemanželská matka, domáhala se na žalovaném, by předloživ seznam svého nynějšího a dřívějšího jmění a příjmů počínajíc rokem 1904, udal, co jest mu o tomto jmění známo a by správnost a úplnost svých údajů stvrdil přísahou. V žalobě udala žalobkyně, že žalovaný uznal mimosoudně otcovství k jejímu nemanželskému dítěti, v r. 1904 narozenému, a že jest proto dle zákona (§ 1042 a 166 obč. zák.) povinen, nahraditi žalobkyni náklady, jež vynaložila na výživu, výchovu a zaopatření dítěte, že žalovaný má slušný majetek ve výši žalobkyni neznámé a že proto žalobkyně má zájem na zjištění jmění žalovaného. Oba nižší soudy žalobu zamítly, odvolací soud z těchto důvodů: Právo k žalobě podle čl. 42. uv. zák. k с. ř. s., které jest předmětem tohoto sporu, předpokládá podle prvého odstavce tohoto článku závazek žalovaného dle předpisů občanského práva, udati stav jmění aneb dluhu, a jest dle druhého odstavce tohoto zákonného ustanovení k uplatnění tohoto práva pouze ten oprávněn, kdo má soukromoprávní zájem na zjištění jmění aneb dluhu. Opírajíc se o toto ustanovení zákona žádá žalobkyně, by žalovaný udal stav svého jmění odůvodňujíc to tím, že jako nemanželská matka hodlá požadovati od žalovaného náhradu za náklady, které jí od roku 1904 vznikly výživou, výchovou a opatrováním syna Karla, jehož nemanželským otcem jest žalovaný, dle §u 1042 a 166 obč. zák. a že má tudíž soukromoprávní zájem na zjištění jmění žalovaného. Vším právem neuznal soud procesní toto odůvodnění žalobního nároku za dostatečné a zamítl žalobu. Právní jsoucnost nároku, jejž žalobkyně hodlá proti žalovanému podle §u 1042 a 166 obč. zák. uplatňovati, jest závislou jedině od výše skutečně učiněných nákladů na dítě a bude věcí žalovaného, uplatňovati námitkou nepřiměřenost těchto nákladu se stanoviska §u 166 obč. zák. a tuto námitku za současného udání stavu jmění, pokud se týče příjmů odůvodniti. Z uvedených předpisů občanského zákona nelze vyvozovati závazek žalovaného k udání výše majetku.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání. Důvody:
Dovolací soud sdílí právní názor odvolacího soudu a poukazuje dovolatelku na správné důvody napadeného rozsudku s dodatkem, že dle druhého odstavce čl. 42. uvoz. zák. k с. ř. s. jest k žalobě ve smyslu prvého odstavce tohoto článku ovšem oprávněn, kdo má majetkový zájem na zjištění stavu jmění nebo dluhů, než tímto ustanovením nebyl nikterak změněn aniž seslaben předpis prvého odstavce uvedeného článku, že složiti vyjevovací přísahu jest povinen pouze ten, kdo dle občanského práva má povinnost, udati jmění nebo dluhy nebo kdo má podle domnění vědomost o zamlčení anebo o zatajení jmění. Názor dovolatelky, že žalobu dle čl. 42. uvoz. zák. k с. ř. s. může podati každý, kdo má majetkový zájem na zjištění stavu jmění nebo dluhů, odporuje tedy nejen doslovu, nýbrž i smyslu uvedeného místa zákona. Dovolatelka neprokázala jeho předpokladu a proto právem nebylo její žalobě vyhověno.
Citace:
č. 5661. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 898-900.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).