NPD documents search: Boh. adm., 19 (1937)

Č. 12894.

Pojišťovací právo: * 20% přídavek příslušející výpomocnému učiteli podle § 3 odst. 5 zákona č. 104/1926 Sb. je součástí pracovního výdělku ve smyslu § 7 a) odst. 5 nem. zákona č. 33/1888 ř. z. ve znění zákona č. 457/1917 ř. z.
(Nález z 8. května 1937 č. 12415/37.)
Věc: Okr. škol. výbor v Milevsku proti rozh. zem. úřadu v Praze z 27. dubna 1934 o nemocenském pojištění výpomocných učitelů.
Výrok: Stížnosti se zamítají pro bezdůvodnost.
Důvody: Výměrem z 1. září 1933 zařadila okr. nem. pojišťovna v Milevsku 25 výpomocných učitelů, přihlášených okr. školním výborem v Milevsku k nem. pojištěni, do XI. a XII. mzdové třídy. Výměrem z 29. září 1933 vyměřila pak okr. škol. výboru v Milevsku nemocenské pojistné za výpomocné učitele.
Nař. rozhodnutími potvrdil žal. úřad cestou instanční tyto výměry okr. nem. pojišťovny a vyslovil, že 20% odměnu vyplácenou učitelům výpomocným ve smyslu § 3 odst. 5 učit. zákona č. 104/1926 Sb. nutno započítati do mzdy rozhodné pro zařazení do mzdové třídy a že tudíž příslušné zařadění výpomocných učitelů provedené okr. nem. pojišťovnou je správné z těchto důvodů: Na osoby podléhající pensijní povinnosti, tedy též na výpomocné učitele, nelze užíti ustanovení § 7 odst. 3 zákona č. 184/1928 Sb., jak činí výměry okr. úřadu, nýbrž bylo vzhledem k ustanovení posledního odstavce § 7 dřív. nemoc. zákona v souvislosti s ustanovením § 1 zákona č. 117/1926 Sb. nutno opříti výrok o ustanovení § 4 zákona č. 26/1929 Sb., podle kterého do služebních požitků je zahrnouti též jakékoliv jinak nazvané přídavky, proměnlivé požitky a opakující se odměny. Zdůrazniti dlužno, že nejde o příjem nahodilý, nýbrž o příjem, na který výpomocný učitel za určitých předpokladů má zákonný nárok. Poněvadž podle § 3 odst. 5 zákona č. 104/1926 Sb. se doba hlavních prázdnin nepočítá do doby služební, dlužno zařádění do mzdových tříd provésti tím způsobem, že na každý měsíc služby ve školním roce bude již předem počítáno s příslušnou kvotou odměny, již výpomocný učitel dostane při výstupu ze služby koncem měsíce června. Těmito rozhodnutími nepozbývá okr. škol. výbor nikterak nároku na vrácení pojistného předepsaného z této 20% částky za učitele, kteří jí nedostanou (nedostali), t. j. za ty, kteří dobrovolně vystoupili ze služby nebo byli ještě před prázdninami jmenování učitelskými čekateli, neboť těchto se sporná otázka netýká.
O stížnostech na tato rozhodnutí uvažoval nss takto:
Na sporu jest otázka, zda do pracovního výdělku rozhodného pro stanovení mzdových tříd nemocenského pojištění je započísti 20% přídavek výpomocných učitelů příslušející jim podle § 3 odst. 5 zákona č. 104/1926 Sb. Zem. úřad zodpověděl tuto otázku kladně, posoudiv spor vzhledem k ustanovením § 7 a) odst. 5 dřívějšího nem. zákona č. 33/1888 ř. z. (ve znění zákona č. 457/1917 ř. z.) v souvislosti s ustanovením § 1 zákona č. 117/1926 Sb. podle § 4 zákona č. 26/1929 Sb. Z toho již plyne, že budují-li stížnosti ve své prvé části na tom, že podle § 10 zákona č. 221/1924 Sb. do mzdy rozhodné pro zařádění do mzdových tříd nepatří přídavek příslušející výpomocnému učiteli podle § 3 odst. 5 učit. zákona č. 104/1926 Sb., nepostihují vývody stížností, jež se k tomuto jejich základu pojí, obsah nař. rozhodnutí, jež neposoudila konkrétní případ podle § 10 zákona č. 221/1924 Sb. ve znění zákonů jej doplňujících, nýbrž podle norem jiných (t. j. podle § 7 a) dřívějšího nemoc. zákona). Shora uvedený svůj postup odůvodnil žal. úřad tím, že jde o osoby podrobené pensijnímu pojištění, pro něž zachoval § 1 zákona č. 117/1926 Sb. v platnosti některá ustanovení zákona č. 33/1888 ř. z. a předpisů zákon tento doplňujících, mezi nimi i cit. § 7 a), jenž v odst. 5 stanoví, že u osob, pojištěných podle předpisů o pensijním pojištění platí za pracovní výdělek příjem, započitatelný pro zařadění do tříd služného podle těchto předpisů. Ustanovením pensijního zákona zde dovolaným byl ve sporném období § 4 zákona č. 26/1929 Sb., jednající o stanovení tříd služného k účelům pensijního pojištění, podle kterého do služebních požitků je zahrnouti ..... jakékoli přídavky, proměnlivé požitky ....., opakující se odměny atd. (odst. 2 cit. § 4). Proti tomu, že žal. úřad postupoval podle zákona č. 117/1926 Sb., nemají stížnosti námitek, zejména ne potud, že učitelé výpomocní nejsou osobami, na něž se tento zákon vztahuje. Musí proto i soud z toho vycházeti při zkoumání jednotlivých námitek stížností.
Především nutno odmítnouti ve smyslu §§ 5 a 6 zákona o ss námitku stížností, dovozující, že ustanovení § 3 odst. 5 učit. zákona vylučuje možnost, aby pojistné bylo předpisováno za dobu prázdnin, neboť prý tu chybí hlavní předpoklad pojištění, t. j. skutečný poměr služební. Námitka tato je nepřípustným novem, ježto v řízení správním nebylo s těchto hledisek proti výměrům pojišťovny vůbec brojeno.
Bezdůvodnou je dále námitka, která spatřuje v nař. rozhodnutích názor žal. úřadu, že každý výpomocný učitel dostane onu 20% odměnu, a to koncem měsíce června, a že prázdniny se nepočítají výpomocným učitelům do doby služební. Stížnosti vkládají do nař. rozhodnutí něco, co v nich není. Neboť z poslední věty důvodů nař. rozhodnutí je naopak patrno, že žal. úřad připouští, že někteří výpomocní učitelé (t. j. dobrovolně vystoupivší nebo před prázdninami jmenovaní) této odměny nedostanou. Z toho je patrno, že žal. úřad nezastává názor, že každý výpomocný učitel dostane řečenou odměnu. Naopak tím, že žal. úřad na konci svých vývodů výslovně prohlašuje, že výpomocných učitelů, kteří dobrovolně vystoupili ze služby nebo byli ještě před prázdninami jmenováni učitelskými čekateli, se sporná otázka netýká, omezil svá rozhodnutí pouze na ty výpomocné učitele, kteří v důsledku propuštění ze služby, odměnu dostanou. Že by o takové učitele v daných případech nešlo, stížnosti netvrdí.
Stížnosti dále namítají, že otázku, zda 20% odměna podle § 3 odst. 5 učit. zákona patří k platu výpomocných učitelů a zda jsou splněny předpoklady tohoto zák. ustanovení, nutno řešiti výlučně podle učit. zákona č. 104/1926 Sb. Nemají-li však stížnosti námitek proti zásadnímu použití § 1 zákona č. 117/1926 Sb. a tím i takovému použití § 4 zákona č. 26/1929 Sb., dlužno je pak vykládati jenom tak, že ony »jakékoliv jinak nazvané přídavky, proměnlivé požitky a opakující se odměny« bylo by hledati v předpisech učit. zákona. V tom by bylo stížnostem ovšem přisvědčiti. Ale žal. úřad také přihlédl k ustanovením učit. zákona, ovšem jen potud, pokud to bylo třeba pro spor jím řešený v oboru nemocenského pojištění, t. j. v tom směru, že z nich vyvozuje, že výpomocný učitel, který nevystoupil dobrovolně ze služby a nebyl před prázdninami jmenován učitelským čekatelem, má ze zákona nárok na výplatu této odměny. Toto stanovisko žal. úřadu ani stížnosti nevyvracejí a poukazují-li na to, že není předem jisto, zda nenastanou ony uvedené okolnosti, které nárok na odměnu vyloučí, přehlížejí, že takové případy úřad ze svého rozhodování — jak patrno ze závěru jeho odůvodnění — vyloučil. Námitkou tou pak stížnosti ještě nepopírají, že tam, kde okolnosti ty nenastanou — a jedině o tom rozhodoval úřad —, zákonný nárok na odměnu toho druhu existuje. Tento zákonný nárok je pak závislý na skutečném výkonu práce, resp. na trvání pracovního (služebního) poměru, takže nelze shledati nezákonným, došel-li žal. úřad k závěru, že odměnu tu lze pro zařádění do mzdové třídy vpočísti do služebních příjmů výpomocného učitele. Na tom nic nemění, že odměna ta je vyplácena v určité spojitosti s dobou prázdnin, tedy s dobou, kdy služební poměr netrvá, ježto nárok na ni je podmíněn předchozím trváním služebního poměru, resp. skutečným výkonem práce, od nichž nelze nárok ten pro úzkou souvislost vůbec odloučiti a bez nichž nemohl by nikdy vzniknouti. Nelze také přehlédnouti, že i požitky, jež výpomocný učitel dostává po dobu skutečné služby, nazývá zákon pouze odměnou (srov. odst. 3 a 4 § 3 učit. zákona č. 104/1926 Sb.). Není-li však o této »odměně« pochyby, že je příjmem rozhodným pro zařádění do mzdových tříd, pak dlužno totéž tvrditi o 20% částce zmíněné v odst. 5, ježto má tutéž povahu jako ona pravidelná, měsíčně vyplácená odměna. Vylučuje-li pak 1. věta odst. 5 za dobu prázdnin vyplácení oné měsíční odměny a mluví-li toliko o 20% částce celkové »odměny« (scil. ve smyslu odst. 4 pobírané), je zřejmo, že ne- jde tu o nějaký příspěvek za dobu nezaměstnanosti (jak to má stížnost na mysli poukazem na nál. Boh. A 4127/24), nýbrž o přídavek k platu a tedy také plat, čili jinými slovy, že ona 20% částka má povahu doplatku služebních požitků zákonným nárokem podepřeného. Jdeť tu o součást požitků, jichž se dostává zaměstnanci za výkon služeb a prací, a je pak za tohoto stavu správný názor žal. úřadu, že 20% částka celkové odměny příslušející výpomocnému učiteli podle § 3 odst. 5 učit. zákona č. 104/1926 Sb. je součástí pracovního výdělku ve smyslu § 7a) odst. 5 nem. zákona č. 33/1888 ř. z. ve znění zákona č. 457/1917 ř. z. Poukaz stížností na ustanovení § 21 odst. 2 zákona č. 221/1925 Sb. (léčebný fond), podle něhož nemůže se vyměřovati pojistné z činovného definitivních učitelů, nemůže na shora uvedeném nic měniti již z toho důvodu, že jde tu o výslovnou výjimku ze zákona, jaké však v daném případě není.

Citace:

Č. 12894. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19, s. 589-592.