Č. 7100.

Obecní zaměstnanci (Slovensko): Obecní úředník nemá ze zákona nároku na nouzovou výpomoc za rok 1922; nárok takový může býti založen jen zvláštním povolením obecního zastupitelstva.
(Nález ze dne 25. února 1928 č. 1867.)
Věc: Ing. Rudolf E. ve Sp. (adv. Dr. Jan Keller z Prahy) proti župnímu úřadu v Lipt. Sv. Mikuláši (za zúč. město Sp. adv. Dr. Lad. Weber z Prahy) stran nouzové výpomoci.
Výrok: Stížnost se jednak odmítá jako nepřípustná, jednak se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Zastupitelský sbor města Sp. stanovil městským úředníkům a zaměstnancům a římskokatolickým učitelům nouzovou výpomoc na rok 1921. Žádosti měst. úředníků a zaměstanců za dodatečné poukázání zadržené částky nouzové výpomoci zastupitelský sbor usnesením ze 13. ledna 1922 nevyhověl z důvodu, že město nemá dostatečných prostředků.
Odvolání z tohoto usnesení městskými zaměstnanci podané bylo rozhodnutím výboru župy spišské z 15. července 1922 zamítnuto, další pak odvolání rozhodnutím ministra pro Slov. z 31. července 1923. Stížnost podaná k nss-u byla jako opožděná odmítnuta.
Dne 30. dubna 1925 podali městští úředníci a zaměstnanci, mezi nimi i dnešní st-l, žádost na komisaře města za výplatu nouzové výpomoci na rok 1921 a 1922, kterou tento rozhodnutím z 19. května 1925 zamítl. Odvolání proti tomuto rozhodnutí podanému nevyhověl okr. výbor ve Sp.; k dalšímu odvolání zrušil pak žal. úřad rozhodnutí okr. výboru pro nepříslušnost a rozhoduje sám ve věci zamítl odvolání rekurentů z rozhodnutí komisaře města Sp. z 19. května 1925.
O stížnosti nss uvážil:
Žal. úřad opřel své zamítavé rozhodnutí o dvojí důvod a sice zamítl odvolání st-lovo, pokud se týkalo nouzové výpomoci za rok 1921 s poukazem na právní moc rozhodnutí v tomto směru již dříve vydaného, pokud pak šlo o rok 1922 proto, že zastupitelský sbor, resp. obecní zastupitelstvo neprojevilo dosud své vůle měst. zaměstnancům spornou výpomoc dodatečně přiznati nebo odepříti. Proti důvodu, že rozhodnutí o nouzové výpomoci za rok 1921 dříve vydané se stalo pravoplatným, stížnost neformuluje vůbec námitek.
Co se týče tvrzeného nároku na nouzovou výpomoc pro rok 1922, nelze nař. rozhodnutí rozuměti jinak, než že žal. úřad neuznává nějakého nároku obecních zaměstnanců, vyplývajícího ze zákona samého, jímž by byla tato výpomoc stát. zaměstnancům přiznána, nýbrž že má za to, že takový nárok teprve projevem vůle orgánu obecního k tomu kompetentního mohl by býti pro obecní zaměstnance na Slov. založen, takový akt však v daném případě že se dosud nestal. Stížnost naproti tomu hájí názor, že měst. zaměstnancům náležejí všechny požitky, které jsou stanoveny pro státní zaměstnance a tudíž i nouzová výpomoc na rok 1922 dle zák. č. 495/21 již ex lege, aniž by k tomu bylo zapotřebí zvláštního konstitutivního usnesení ob. zastupitelstva. Podporu pro tento svůj názor čerpá st-l především jednak z ustanovení § 14 zák. čl. 58:1912, resp. z výnosu min. pro Slov. z 28. pros. 1919, jednak z okolnosti, že obecní zaměstnanci v Čech., na Mor. a ve Slez. jsou účastni této výpomoci.
Při poslednější námitce však přehlíží stížnost, že drahotní přídavky obecních úředníků v Čech., na Mor. a ve Slez. byly upraveny zvláštní normou a sice zákonem z 15. dubna 1920 č. 312 Sb. a jen ohledně nich byla tímto zák. provedena parifikace s úředníky státními, kdežto v příčině obecních zaměstnanců na Slov. obdobný zákon stran drah. výpomoci vydán nebyl. Nelze proto z cit. zák. č. 312/20 pro st-lovo stanovisko nic dovozovati.
Pokud pak jde o dovolávaný § 14 zák. čl. 58:1912, nestanoví nic jiného, než že městští správní úředníci se zařazují co do platu a příbytečného do tehdejších plat. tříd stát. úředníků, t. j. stát. úředníků uherských, aniž by v něm však bylo řečeno, že by byli i jinak státním úředníkům postaveni na roveň a zejména že by byli automaticky účastni všech výhod jim poskytnutých, a nelze ani z tohoto předpisu souditi, že se na ně vztahuje i každá pozdější úprava hodn. tříd stát. zaměstnanců.
Výnos min. pro Slov. z 28. prosince 1919 pak výslovně konstatuje, že zák. č. 541/19 se vztahuje pouze na státní úředníky, nikoliv také na úředníky měst. a povoluje pouze městům, aby platy svých úředníků zvýšila částečně anebo do výše v cit. zák. uvedené, při čemž však upozorňuje výslovně, že zvýšení to jde na účet města a že stát žádného příspěvku k tomu neposkytuje. Z toho plyne, že i pro převod měst. úředníků do platového systému zákonem č. 541/19 zavedeného, bylo zapotřebí usnesení obce a že nenastalo ipsa lege. Nehledíc ani k tomu, že by i provedené přeřazení do nového platového systému státních úředníků nezakládalo ještě bez výslovného zákonného ustanovení nároku pro měst. úředníky na to, aby se jim dostalo všech přídavků státních zaměstnanců, vysvítá ze spisů, že usnesení města Sp. z 28. února 1920 stran úpravy platů na základě zák. č. 541/19 bylo v pořadu instančním rozhodnutím min. pro Slov. ze 4. listopadu 1921 zrušeno, pročež se tohoto usnesení stížnost vůbec nemůže dovolávati. Okolnost pak, že během války byly různé výpomoci státním úředníkům poskytnuté vypláceny uherským státem i měst. zaměstnancům, jest pro posouzení dnes sporné otázky zcela irelevantní.
Když pak stížnost poukazuje k tomu, že i výplata mimořádné výpomoci dle zák. č. 259/19 byla nařízením min. pro Slov. z 18. března 1919 č. 56 rozšířena na měst. úředníky na Slov., mluví tato okolnost proti názoru stížností jinak zastávanému, neboť ze skutečnosti, že bylo třeba zvláštního výnosu, jímž se i měst. úředníci stali účastni této výplaty, se podává, že nějaký nárok nenastal již ze zákona samého.
Dovolává-li se konečně stížnost ustanovení § 3 zák. č. 495/21 a § 19 zák. č. 394/22, přikládá těmto ustanovením zcela jiný smysl, než v pravdě mají, neboť cit. předpisy nezakládají nároku obecních úředníků na to, aby byli co do požitků, práv a nároků postaveni na roven úředníkům státním, nýbrž naopak mají účel zameziti, aby ob. úředníci nebyli postaveni lépe, než obdobní státní úředníci.
Vzhledem k tomu nemohl nss uznati, že by názor žal. úřadu, že totiž st-li nějaký nárok na nouzovou výpomoc na rok 1922 nepřísluší ze zákona samého, nýbrž že by mohl býti založen teprve zvláštním usnesením obecního zastupitelstva, odporoval zákonu.

Citace:

č. 7100. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 325-327.