Čís. 1781.

Rozlišení skutkových podstat první a druhé věty §u 104 tr. zák.
V obou případech je trestný čin dokonán již přijetím daru (výhody), po případě slibu jeho, přijal-li jej úředník v úmyslu vykonávati svůj úřad stranicky; jest lhostejno, že později úmysl ten změnil, dar však podržel.
Podmětem zločinu dle druhé věty §u 104 tr. zák. může býti každý úředník, tedy i úředník, náležející ke skupinám prvé věty. I pouhá blahovůle vůči straně jest stranictvím.
Jde o zmatečnost čís. 11 §u 281 tr. ř., nebylo-li při odsouzení pro § 104 tr. zák. uznáno na odevzdání daru nebo jeho hodnoty ústavu chudých.
(Rozh. ze dne 6. listopadu 1924, Kr II 495/23.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného a vyhověl zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku krajského soudu v Olomouci ze dne 18. srpna 1923, pokud jím byl obžalovaný částečné uznán vinným zločinem podle §u 104 tr, zák. a částečně sproštěn z obžaloby pro týž zločin, zrušil napadený rozsudek a vrátil věc nalézacímu soudu, by ji v rozsahu zrušení znovu projednal a rozhodl, mimo jiné z těchto
důvodů:
Po věcné stránce (čís. 9 a) §u 281 tr. ř.) namítá stěžovatel, že není tu zákonných předpokladů pro odsuzující výrok, poněvadž 1. obžalovaný nepřijal ani si nedal slíbiti daru ani výhody. Částky 1000 K a 300 K byly pouze odměnou za vykonané práce (za třídění vína a komisi), obžalovaný je přijal (rovněž jako hoštění) v době, kdy nebylo ani řeči o nějakém působení ve prospěch dárců, poněvadž v té době neobstarával veřejné záležitosti, třídění vína a prohlídka v závodě byly práce soukromé, 10% podíl na zisku dal si stěžovatel slíbiti nikoliv jako dar, nýbrž jako odměnu za odbornou poradu a kontrolu podniku fy M. Poněvadž jeho úřední povinností jako sklepního inspekora bylo brániti falšování vín a pečovati o dobrou jejich jakost, plnil převzatou kontrolou vlastně jen svou povinnost. Činil-li tak bez svolení svých představených, dopustil se sice jednání disciplinárního, nikoliv však trestného, 2. že není prokázáno, že se obžalovaný přijatými dary dal svésti k jednání stranickému. K dokonání činu podle druhé věty §u 104 tr. zák. jest podle náhledu stěžovatelova nutno, by bylo zjištěno, že pachatel, obstarávaje své úřední práce, předsevzal skutečně jednání, které by podle jeho vědomí nebylo v souhlase s objektivním právem. Nestačí prý, jak má za to nalézací soud, pouhé přijetí daru za účelem stranickým. Konkrétní případ stranického jednání však u obžalovaného nebyl prokázán ani v tomto ani v jiných případech; naopak jest prý zjištěno, že jednal vždy zcela korektně, zejména že firmě M. ničeho neslevil a jí žádných těžkostí nedělal.
Námitka pod 1. není provedena po zákonu, poněvadž nevychází ze skutkových předpokladů napadeného rozsudku, jimiž jest zrušovací soud vázán (§§y 258, 288 čís. 3 tr. ř.). Nalézací soud zjistil, že obžalovaný přijal od společníků fy M. v P. 1000 Kč a 300 Kč (pokud převyšují přípustné částky 202 Kč a 167 Kč 60 h), dále hoštění v domácnostech, hostincích a kavárnách (v hodnotě několika tisíc korun), nikoliv jako odměny za konané práce, nýbrž jako dary, rovněž tak, že si dal slíbiti od společníků fy 10% podíl na čistém zisku buď výhradně nebo aspoň částečně jako dar, slíbenou prací a kontrolou podniku naprosto neodůvodněný. Zjistil dále, že uvedené výhody přijal, po případě si dal slíbiti od majitelů podniku, podléhajícího jeho úřední kontrole a dohledu v době (nebo nedlouho před dobou), kdy mělo dojiti k úřední jeho činnosti u firmy М., k níž také skutečně došlo poprvé 30. října 1920, kdežto dary byly poskytnuty nebo slíbeny částečně v létě, ponejvíce však v září a říjnu téhož roku. Zjistil konečně, že výhody ty přijal obžalovaný v intencích dárců, jimž šlo o to, »by si naklonili přísného sklepního inspektora, aby při úřední kontrole podniku sem tam oko přimhouřil« za tím účelem, aby firmu M. ať již v mezích zákona nebo mimo ně protežoval a konkurenční firmy pronásledoval, věda, že společníci fy si počínají v obchodě nekale, že tedy jeho pomoci a blahovůle bude třeba. Obstarával-li obžalovaný v době přijetí daru v daném případě veřejné záležitosti čili nic, jest pro skutkovou podstatu zločinu podle druhé věty §u 104 tr. zák. lhostejno. Rozhodné jest, že dary přijal nebo si dal slíbiti v souvislosti se svou úřední činností, tedy při obstarávání svých úředních prací, a to nikoli snad teprve po jejich výkonu nebo výlučně za zvláštní práce, k nimž nebyl povinen. K libovolným tvrzením zmateční stížnosti, která nejsou převzata z napadeného rozsudku, na př. že podíl na zisku byl pouhou odměnou za kontrolu v mezích zákona, že hoštění bylo pouhou společenskou pozorností a peněžní dary dovolenou odměnou za soukromé práce, nelze přihlížeti.
2. Výklad zákona, proti němuž se obrací zmateční stížnost, dlužno pokládati za správný. Tak zvané pasivní podplácení, t. j. přijímání darů ve věcech úředních je trestné jako zločin podle §u 104 tr. zák., když buď a) úředník právě jen tím se dal pohnouti k tomu, by konal svůj úřad podle povinnosti, t. j. když by bez daru nebyl svůj úřad dle své povinnosti konal, nebo b) když úředník se tím dal svésti ke stranictví ve vykonávání úřadu, t. j. k tomu, by konal své úřední práce ve prospěch nebo na škodu strany jinak, než dle své povinnosti měl, zejména tím způsobem, že se buď přímo proti svým povinnostem zasazuje o zájmy nějaké strany nebo že vůči ní projevuje i jen pouhou blahovůli. Kdežto však ve druhém případě nezáleží na tom. o jaký úřední výkon se jedná, předpokládá se v prvém případě, že jde buď o vykonávání spravedlnosti nebo propůjčování služeb nebo o rozhodování ve veřejných záležitostech. Že je v prvém případě trestný čin dokonán již pouhým přijetím daru, že tedy zůstává trestná skutková podstata nedotčena i v tom případě, když později z rozhodnutí strany samé k úřednímu jednání nedojde, je vzhledem ke znění zákona nepochybné. Nelze však nahlédnouti, proč by nestačilo přijetí daru, které se stalo v úmyslu stranického úřadování, k naplnění skutkové podstaty dokonaného zločinu také podle druhé věty §u 104 tr. zák., kdyžtě ze znění a intencí zákona je nepochybno, že také tu záleží jádro a podstata trestní činnosti v přijetí daru. Podmětem deliktu v druhém případě může býti každý úředník, tedy také úředník náležející ke skupinám, uvedeným v prvé větě §u 104 tr. zák. A poněvadž u těchto zvláštních úřednických skupin se tresce podle §u 105 tr. zák. jako dokonaný zločin každý pokus svádění úředníka ke stranictví nebo k porušení úřední povinnosti, nelze míti za to, že v druhé větě §u 104 tr. zák. žádá zákon k dokonání zločinu více než přijetí daru v úmyslu, vyhověti intencím dárcovým. Mimo to nelze přehlédnouti, že při výkladu, zastávaném zmateční stížností, by se trestní sankce druhé věty §u 104 tr. zák. stala v četných trestuhodných případech illusorní prostě proto, že je velmi těžko dokázati skutečný případ stranictví, na př. u porotců, kteří nejsou povinni uváděti důvody svého hlasování, neb u úředníků, kteří přijmou dary za účelem stranického výkonu úřadu, potom však svůj úmysl změní, ale dar podrží, čímž jistě neodčiní porušení právního stavu, způsobené přijetím daru k trestnému účelu. Ze všech těchto úvah plyne, že přes doslov zákona (který by se zdál mluviti pro náhled zmateční stížnosti hájený také Lamaschem a Fingerem, tímto teprve v novém vydání II. 906) je zločin dokonán v obou případech §u 104 již přijetím daru nebo výhody, po případě slibu jeho, přijal-li jej úředník v úmyslu, by vykonával svůj úřad stranicky. (Tento náhled zastával Finger ještě v I. vydání, II. díl str. 413, dále býv. Nejvyšší soud vídeňský v rozhodnutí čís. 2775 a Nejvyšší soud pokládá jej za odpovídající duchu a intencím zákona také vzhledem k obsahu nového zákona o úplatkářství.) Bylo proto zmateční stížnost obžalovaného jako bezdůvodnou zavrhnouti.
Zmateční stížnost státního zastupitelství směřuje jednak proti osvobození obžalovaného od obžaloby pro zločin braní darů ve věcech úředních podle §u 104 tr. zák., jednak proti překročení trestní sazby (čís. 11 §u 281 tr. ř.).
Pokud jde o osvobození obžalovaného pro zločin podle §u 104 tr. zák. spáchaný braním darů od družstva P. pro výrobu sodové vody a šumivých vín v M., zjistil nalézací soud, že obžalovaný přijal v tomto případě dar (vybrav si útraty komise vyšší, než mu příslušely), nenabyl však přesvědčení, že tak učinil k účelu stranickému, vycházeje z nesprávného náhledu (čís. 9 a) §u 281 tr. ř.), že uspíšení komise, jinak předepsané, není ještě stranictvím. Při správném výkladu pojmu stranictví nelze však pochybovati o tom, že jím jest již pouhá blahovůle, projevená vůči straně, tím spíše, byla-li jí poskytnuta na úkor stran jiných. Ostatně je soud povinen — neshledal-li zákonných známek skutkové podstaty podle druhé věty §u 104 tr. zák., zabývati se otázkou, zda čin obžalovaného netvoří skutkovou podstatu zločinu braní darů ve věcech úředních podle první věty §u 104 tr. zák., zda totiž obžalovaný při rozhodování o veřejných záležitostech úřad svůj sice podle povinnosti konal, však, aby ho konal, dar přijal (§ 281 čís. 5 tr. ř.). Znalecký svědek J. udal výslovně, že záležitosti, jež obstarává obžalovaný, nutno považovati za záležitosti čistě veřejné, Totéž vyplývá ze svědectví Dra K-a. Soud béře za prokázáno, že obžalovaný prohlásil družstvu, že komisi provede, bude-li mu předem zasláno 400 Kč. Lze tedy jeho čin nepochybně podřaditi pod ustanovení první věty §u 104 tr. zák. (§ 281 čís. 9 a) tr. ř.).
Konečně jest rozsudek zmatečný podle čís. 11 §u 281 tr. ř. v tom, že soud nevzal při výměře trestu zřetele na ustanovení §u 104 tr. zák., že odsouzený jest povinen odevzdati dar, který obdržel, nebo hodnotu jeho ústavu chudých toho místa, kde se zločinu dopustil. Tím vybočil soud při vyměřování trestu ze sazby trestní zákonem ustanovené a je tu dán zmateční důvod podle §u 281 čís. 11 tr. ř.

Citace:

č. 1781. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6, s. 661-665.