NPD documents search: Váž. civ., 6 (1924), sv. 1

Čís. 3638.

Zakládá-li dodací smlouva skutkovou podstatu řetězového obchodu, nelze se domáhati jejího splnění, třebas kupitel chtěl zboží dále dodati do cizozemska. K nicotnosti smlouvy jest přihlížeti z úřadu. Namítal-li žalovaný nicotnost smlouvy z důvodu, k němuž má soud přihlížeti sám od sebe, teprve v dovolání ze srovnalých rozsudků nižších stolic, žalobě vyhovujících, nelze mu přiznati útraty nižších stolic, nýbrž pouze útraty řízení dovolacího.
(Rozh. ze dne 19. března 1924, Rv I 16/24.)
Žalobě na dodání dřeva bylo oběma nižšími soudy vyhověno. Nejvyšší soud žalobu zamítl, přisoudil však žalované jen útraty dovolacího řízení.
Důvody:
Prováděje dovolací důvod §u 503 čís. 4 c. ř. s., právem poukazuje dovolatel k tomu, že na straně žalující jde o řetězový obchod podle §u 11, čís. 4 lich. zák., a proto o smlouvu podle §u 879 obč. zák. nicotnou. Nižší stolice — v podstatě v souhlasu se skutkovým přednesem žalobcovým — zjistily, že žalující strana, koupivší od žalovaného velkoobchodníka — nikoliv výrobce — sporné dříví podle účtu ze dne 16. března 1922 za 860 000 M, je zase dále, avšak za 900 000 M prodala fě Bayerwerke k přímému odebrání od žalovaného. Je jasno, že se žalující strana takto zcela zbytečným způsobem vsunula mezi výrobce dřeva a spotřebovatele, jsouc si vědoma, že tím jen ztěžuje a zdražuje pravidelný přechod zboží do spotřeby. Řetězový obchod jest zákonem zakázán a podroben trestu. Je proto smlouva stran podle §u 879 obč. zák. nicotná. K její nicotnosti bylo přihlížeti z moci úřední, protože zákaz řetězových obchodů jest dán z veřejných zájmů. Vzhledem k těmto není ani závadou, že nicotnost smlouvy byla žalovaným uplatňována až v dovolacím spisu. Stejně není závadou, že dřevo bylo žalující stranou prodáno z tuzemska spotřebiteli v cizozemsku. Lichevní zákon nečiní v tomto ohledu rozdílu a jeho účel, zabezpečiti zásobování obyvatelstva a zabrániti stupňování cen, vyžaduje účinnosti jeho ochrany i v případech, ve kterých se strana vsunula — jako v tomto případě — mezi tuzemského výrobce a cizozemského spotřebitele ve státě sousedním. Utváření cen v jednom státě nebývá totiž bez vlivu na vývoj obchodních poměrů v státě sousedícím a beztrestné trpění řetězového prodeje předmětů potřeby do cizozemska jeví nepříznivé účinky i v tuzemsku zpravidla ve zvýšení všeobecné úrovně cenové, zejména když, jak je se obávati, prodatelé, zvyklí vyšším cenám a ziskům z obchodů do cizozemska, tyto vyšší ceny pak zpravidla požadují také na spotřebovatelích tuzemských. Slušelo proto dovolání vyhověti a uznati, jak se stalo. Výrok o útratách opírá se o §§ 40, 41 a 50 c. ř. s., dovolateli byly však přisouzeny jen útraty dovolacího řízení, ježto teprve v něm uplatňoval právní názor, který měl v zápětí, že žaloba byla zamítnuta, kdežto dřívější útraty nelze po rozumu §u 41 c. ř. s. pokládati za potřebné k účelnému domáhání práva.

Citace:

č. 3638. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 426-427.