Čís. 15572.

Zřízení přechodné překážky (lešení) při provedení přestavby stavebním úřadem schválené nezakládá podstatný zásah do služebnosti třetí osoby.
(Rozh. ze dne 5. listopadu 1936, Rv I 2396/36.)
Žalovaná se domáhala v exekučním návrhu ze dne 28. srpna 1935, došlém k exekučnímu soudu dne 30. srpna 1935, povolení exekuce podle § 355 ex. ř., poněvadž žalobci dne 26. srpna 1935 v odporu s uzavřeným soudním smírem postavili na chodníku před domovními vraty domu lešení, jímž prý znemožnili služebnost průjezdu a ztížili služebnost chůze příslušející žalované podle uvedeného soudního smíru. Exekuční soud vyhověl tomuto návrhu a exekuci povolil. Žalobě na nepřípustnost exekuce podané povinnými prvý soud vyhověl, odvolací soud ji zamítl.
Nejvyšší soud obnovil rozsudek prvého soudu.
Důvody:
Překážka v průjezdě trvala dne 26. srpna 1935 od 2. hod. odp. až do 4 1/2. hod. odp., kdežto ostatní dobu onoho dne průjezd byl volný. Pro posouzení namítané nepřípustnosti exekuce jsou rozhodné toliko poměry v době, když podán byl exekuční návrh a nelze tudíž hleděti k okolnostem později snad nastalým (rozh. č. 2671 Sb. n. s.). Rozhodnutí sporu závisí jediné na otázce, zdali zřízení přechodné překážky při provedení přestavby stavebním úřadem schválené, trvající toliko 2 1/2 hodiny, zakládá podstatný zásah do služebnosti příslušející žalované, a zda tudíž znamená již porušení povinnosti žalobců k trpění jejího výkonu. Odvolací soud odpověděl neprávem kladně na tuto otázku. Z § 484 obč. zák. plyne, že služebnosti nesmějí býti rozšiřovány, nýbrž spíše, pokud to jejich povaha a účel jejich zřízení dovoluje, musejí býti zúžovány. Oprávněný musí proto trpěti veškeré opatření povinného majitele, jež neohrožují vážně výkon příslušné služebnosti. Postavili-li žalobci, pokud se týče stavitel pověřený jimi přestavbou, na chodníku lešení, jehož určení nemohlo býti pochybné a z jehož účelu již musilo býti patrné, že šlo pouze o přechodnou překážku, nebylo lze v něm spatřovati opatření, ohrožující skutečně a vážně výkon služebnosti žalované straně příslušející, pročež nelze tvrditi, že žalobci něco podnikli, což se příčilo jejich povinnosti k trpění oné služebnosti.

Citace:

Čís. 15572.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 1045-1046.