Čís. 17427.

Byl-li kočí poškozen koněm, jejž znal a opatroval, a konal-li tedy práce, spadající do jeho zaměstnání a nepřesahující jeho schopnosti a síly, neručí zaměstnavatel za škodu kočímu vzešlou podle §§ 1320 a 1157 o. z.
(Rozh. ze dne 19. října 1939, Rv I 355/39.)
Žalobce, jenž byl zaměstnán u žalovaného jako kočí, domáhá se na žalovaném podle § 1320 obč. zák. náhrady škody, způsobené mu koněm při opatrování koně. Žaloba byla zamítnuta soudy všech tří stolic, nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Odvolací soud, jenž převzal skutková zjištění prvního soudu, zjistil, že žalobce koně dobře znal, že věděl, že kůň při čištění a obsluhování jest nepokojný a někdy kouše a, že při strojení koně, při němž se podle tvrzení žaloby žalobci úraz stal, není třeba žádných zvláštních opatření, dále, že žalobce uměl s koňmi zacházeti a že sloužil již od listopadu u žalovaného jako kočí. Jest proto i správným závěr odvolacího soudu, že žalovaný splnil povinnost uloženou mu podle § 1320 obč. zák., neboť chovatel zvířete jest povinen učiniti jen taková opatření, která lze rozumně žádati se zřetelem na potřeby denního života (č. 13855 Sb. n. s.) a žalovaný nebyl povinen, aby se při strojení koně staral o nějaká zvláštní opatření. Ostatně žalobce jako kočí byl poškozen zvířetem, jež znal a opatroval, konal tedy práce spadající do jeho zaměstnání a nepřesahující jeho schopnosti a síly, a za takovou škodu neručí zaměstnavatel ani podle § 1157 obč. zák. (č. 822 Sb. n. s.).
33*

Citace:

Čís. 17427. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1940, svazek/ročník 21, s. 535-535.