Čís. 17212.


Jestliže byla exekuce po úspěšné žalobě podle § 37 ex. ř. zrušena, jest věci, jichž se zrušená exekuce týkala, vydati tomu, u koho byly zabaveny a do soudní úschovy odebrány.
Vylučovatel může se po zrušení exekuce domáhati vydání věcí z úschovy soudu jen se souhlasem povinného a byl-li nárok povinného na vydání věci zabaven a přikázán vymáhajícímu věřiteli, též se souhlasem vymáhajícího věřitele.

(Rozh. ze dne 8. února 1939, R I 39/39.)
V exekuci E VIII 10187/366, vedené vymáhající věřitelkou Josefou A. proti povinné Elišce K. k vymožení 5691 K 35 h s přísl., byla u povinné zabavena a dána do soudní úschovy pokladna s obsahem. Karel K. podal proti vymáhající věřitelce žalobu podle § 37 ex ř. na vyloučení uvedené zabavené a do soudního uschování dané pokladny s jejím obsahem. Ježto vymáhající věřitelka ve sporu tom podlehla, navrhl Karel K., aby mu byly zabavené a u soudu uschované svršky vydány a aby mu byla vrácena k rukám jeho právního zástupce jistota 150 K, složená při zahájení vylučovacího sporu. Exekuční soud vyhověl návrhu. Rekursní soud k rekursu vymáhající věřitelky zrušil napadené usnesení a uložil soudu prvé stolice, aby dále po zákonu jednal. Důvody: Pravoplatný výrok o nepřípustnosti výkonu exekuce E VIII 10187/36, vedené na pokladnu a její obsah, působí mezi stranami rozepře a mimo to zjednává nárok, aby exekuce byla zrušena (§ 39 ex. ř.). Nehledě ani na to, že podle spisů nebyla dosud exekuce zrušena, nelze vyhověti návrhu na vydání bez souhlasu ostatních zúčastněných, zejména bez souhlasu stěžovatelčina. Podle spisů E VIII 7755/37 byla pravoplatně povolena k návrhu stěžovatelky proti povinné Elišce K. exekuce zabavením a přikázáním k vybrání nároků na vydání cenností v exekuci E VIII 10187/36 soudně uschovaných, o jejichž vydání jde. Rozsudek vylučovacího sporu má účinky materiální právní moci mezi stranami rozepře, t. j. mezi stěžovatelkou a Karlem K., a mimo to zjednává nárok na zrušení exekuce E VIII 10187/36. Nepůsobí však na otázku přípustnosti exekuce E VIII 7755/37, jejímž předmětem je nárok na vydání, který přísluší povinné proti exekučnímu soudu jako poddlužníku. Nelze také směšovati otázku vlastnictví pokladny a jejího obsahu s otázkou, komu přísluší nárok na vydání jejího obsahu. Proto bylo napadené usnesení zrušeno. Na prvém soudu bude, aby pokračoval v řízení o zpeněžení nároku sub E VIII 7755/37 zabaveného a k vybrání přikázaného.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu Karla K.
Důvody:
Vývody dovolacího rekursu jsou vybudovány na právním názoru, že vylučovatel, který zvítězil ve sporu podle § 37 ex. ř., má proti exekučnímu soudu nárok, aby mu byly vydány předměty, které exekuční soud vzal do úschovy při výkonu exekuce. Tento názor je však právně mylný. Podle § 37 ex. ř. má vylučovatel, jenž zvítězil, proti exekučnímu soudu jen nárok, aby exekuce, které odporoval, byla z úřadu zrušena; to má mimo jiné v zápětí, že se věci, které byly zabaveny, uvedou do toho stavu, který tu byl při provedení exekuce. Proto jest uschovanou věc po zrušení exekuce na ni vydati zase tomu, u koho byla zabavena a do úschovy odebrána, tedy v souzené věci povinné. Jak se vylučovatel vypořádá s povinným, jest jejich věcí a závisí to na právním poměru mezi nimi, do něhož nesmí exekuční soud zasáhnouti vydáním věci vylučovateli na újmu možných práv povinného na držbu věci. Stěžovatel mohl by se proto domáhati vydání věcí, o něž jde, z úschovy soudů teprve po zrušení exekuce, k níž ještě ani nedošlo, ale jen souhlasí-li si vydáním věci povinné; ježto však nárok povinné proti exekučnímu soudu na vydání věci byl pravoplatně zabaven a k vydání přikázán vymáhající věřitelce, je třeba, aby s vydáním souhlasila i vymáhající věřitelka. Stěžovatel ve svém návrhu ani netvrdil, že tu jsou uvedené předpoklady, a proto rekursní soud právem nevyhověl návrhu na vydání.
Citace:
č. 17212. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1940, svazek/ročník 21, s. 127-128.