NPD documents search: Váž. civ., 7 (1925), sv. 1

Čís. 4936.

Žalobu, jíž pod rouškou žaloby podle §u 35 ex. ř. snaží se dlužník proti exekučnímu soudnímu titulu a exekuci uplatňovati okolnosti, jež zde byly již před vznikem exekučního titulu, dlužno k námitce žalovaného odmítnouti pro závadu věci právoplatně rozsouzené.
(Rozh. ze dne 21. dubna 1925, R I 343/25.)
K námitce věci právoplatně rozsouzené soud prvé stolice žalobu zamítl, rekursní soud námitku zamítl. Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu s opravou, že se žaloba odmítá.
Důvody:
Dovolací soud nemůže sdíleti právní názor rekursního soudu, že námitka právoplatně rozsouzené věci není důvodná. Rekursní soud sice právem uznává, že prvá podmínka, totožnost stran jest splněna, ale míní, že splněna není druhá podmínka námitky, totožnost žalobního nároku v obou rozepřích. To usuzuje z toho, že platebním rozkazem ze dne 8. prosince 1924 U 225/24 byli nynější žalobci a tehda žalovaní odsouzeni ku zaplacení 400 Kč s příslušenstvím nynější žalované, tehdejší žalobkyni, kdežto v této rozepři cílí žalobní návrh k tomu, by platební rozkaz U 225/24 a v důsledku toho také podle tohoto platebního rozkazu proti nim vedená exekuce byly prohlášeny bezúčinnými a exekuce byla zrušena, pročež míní rekursní soud, že žalobní nároky nejsou totožný, že v prvém případě (U 225/24) jde o peněžní plnění, kdežto v této rozepři o žalobu podle §§ 35 nebo 36 ex. ř. Leč při zkoumání totožnosti obou sporných věcí nemůže přicházeti v úvahu pouze forma, do které jest uplatněný nárok zahalen, nýbrž musí býti uváženo, jaká je skutečná právní podstata novou žalobou uplatněného nároku. Totožnou jest věc, když právní poměr, o němž bylo právoplatně rozhodnuto, svým obsahem a důvodem svého vzniku jest totožný s právními poměry znovu uplatněnými. Že by mohla tato žaloba býti také žalobou podle §u 36 ex. ř., jak připouští rekursní soud, nelze ovšem uznati, ale není pochybnosti, že je míněna a také upravena jako žaloba podle §u 35 ex. řádu. To však pouze na venek, ve skutečnosti není žalobou podle §u 35 ex. ř., poněvadž ta předpokládá uplatňování skutečností, nastavších teprve po vzniku exekučního titulu, položeného za základ exekučnímu řízení proti kterému míří žaloba a jehož zrušení zamýšlí docíhti podle §u 35 posledního odstavce exekučního řádu. Žalující strana tvrdila jako skutečnosti, exekuční titul zrušující, že exekučně vymáhanou pohledávku zaplatila již před podáním upomínací žaloby, tedy to jsou skutečnosti, které mohla, kdyby byla podala proti platebnímu příkazu odpor, uplatniti ve sporném řízení o upomínací žalobě č. j. U 225/24. Z toho vyplývá, že její žaloba není žalobou podle §u 35 ex. ř., nýbrž žalobou k tomu účelu, by byl exekuční titul zrušen pro skutečnosti, jež opomenula uplatniti v předchozím sporném řízení, z čehož vyplývá, že jde o totožnost sporných věcí, což žalující strana sama projevila případně ve svém rekursu do usnesení prvé stolice, když pravila, že, když je v tomto případě vyloučeno navrácení v předešlý stav, když je vyloučena žaloba o zmatečnost a o obnovu, nezbývá, než, aby se udánlivý dlužník bránil proti udánlivé pohledávce žalobou o bezúčinnost exekučního titulu. Jiná jest otázka, zdali, když se tato žaloba neukázala býti žalobou podle §u 35 ex. ř., poněvadž neuplatňovala skutečností, nastavších teprve po vzniku exekučního titulu, neměla býti zamítnuta jako nepřípustná, tedy zdali nemělo býti rozhodnuto věcně. Otázku tuto dlužno zodpověděti záporně, poněvadž námitka rozsouzené rozepře byla nejen vznesena, nýbrž nelze ani pochybovati o její opodstatněnosti, ale pak její jsoucnost nutně musila zabrániti věcnému vyřízení žalobního návrhu. Dovolací rekurs je tedy důvodným, proto mu bylo vyhověti a změnou rekursního obnoviti správné a zákonité usnesení prvého soudu, ovšem s opravou, že se žaloba se žalobním návrhem odmítá (místo zamítá).

Citace:

č. 4936. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 752-753.