NPD documents search: Boh. adm., 6 (1924), sv. 2

Čís. 9992.

S hlediska dvorského dekretu ze dne 6. června 1838, čís. 277 sb. z. s. jest lhostejno, zda se mezi stranami uskutečnila hotová smlouva; sankci dvorského dekretu podléhá již to, že došlo k úplat+ jednomu z dražitelů, by dražil do určité výše.
Předpis § 1174 obč. zák. nevyžaduje smlouvu; stačí, že někdo dal něco vědomě, by způsobil nedovolené jednání.
Dána-li úplata k nedovolenému účelu obcí, nelze účinnost § 1174 obč. zák. obejíti poukazem k tomu, že zástupcové obce nezachovali všechny předpisy pro právní jednání obce. To může míti v zápětí jen, že obec náhradu za škody, které jí způsobili její zástupcové, může po případě vymáhati na těchto zástupcích za podmínek uvedených v třetím odstavci § 10 zákona ze dne 12. srpna 1921, čís. 329 sb. z. a n.
(Rozh. ze dne 14. června 1930, Rv I 930/29).
Na kinu družstva válečných invalidů v L. vázla pohledávka záložny
428178 Kč. Zástupci záložny ujednali s obcí L., že záložna povede na kino exekuci vnucenou dražbou, že obec L. vyplatí záložně 178178 Kč a že záložna bude při dražbě dražiti jen do výše své zbytkové pohledávky. Obec L. vyplatila záložně celkem 123000 Kč a vydražila kino za 305000 Kč. Okresní politická správa zrušila usnesení obce, pokud se týkalo koupě kina, jako nezákonné a zakázala jeho provedeni. Žalobu, jíž se domáhala obec L. na záložně vrácení 86000 Kč, procesní soud prvé stolice zamítl, odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovoláni.
Důvody:
Soudy nižších stolic zjistily, že při jednání dne 27. listopadu 1926 nebylo řeči o tom, zda ujednaná postupní valuta 178178 Kč má býti úplatou za závazek žalované strany, že bude dražiti jen do určité výše, nýbrž že závazek žalované »že bude při dražbě dražiti toliko do výše své zbytkové pohledávky s převodními poplatky, které na kinu již vázly, s úroky a útratami«, byl pojat do t. zv. prozatimní smlouvy, až když byla smlouva sepisována, a to proto, poněvadž by žalovaná, dostane-li hodnotu za zmíněnou část své pohledávky, neměla prý na dalším dražení zájmu. Z těchto skutkových okolností usoudily soudy nižších stolic, že zjištěné jednání neodporuje předpisu dvorního dekretu ze dne 6. června 1838, čís. 277 sb. z. s., že tedy nejde o nicotnost podle § 879 obč. zák., a že nelze na výplatu postupní valuty 178178 Kč použíti § 1174 obč. zák. Tomuto názoru nelze přisvědčiti. Závěr, o nějž jde, jest závěrem právním, nikoliv skutkovým a není jím dovolací soud vázán ani, když svědci ve svých svědeckých výpovědích vyjadřovali též právní názory. Vyslovení právního názoru není předmětem svědeckého důkazu, což patrno nejlépe z toho, že, vysloví-li svědek omylný právní názor, nemůže býti stíhán pro křivé svědectví. Pro posouzení sporu jest závažné, že do prozatímní úmluvy ze dne 27. listopadu 1927 jest pojat závazek žalobkyně, jejíž obsah, tak jak jest udán v žalobní odpovědi, jest nesporný, »že totiž bude při dražbě dražiti toliko do výše své zbytkové pohledávky s převodními poplatky, které na kinu již vázly, s úroky a útratami«, a dále, že podle zjištění soudů nižších stolic žalobkyně před dražbou složila ke krytí hypotekární pohledávky žalované valutu 178178 Kč. Pravost a správnost dopisů, které strany v tomto směru mezi sebou vyměnily, byla vzájemně uznána. Rozhodno jest, že mezi obsahem prozatímní úmluvy a mezi nápotomním konáním platů 100000 Kč a 23000 Kč jest nerozlučná spojitost a je lhostejno, jak si strany jednání a postup za sporu vysvětlovaly a jakým způsobem se doložka o závazku žalované, že bude dražiti jen do určité výše, do úmluvy dostala. Šlo tedy o platy konané za účelem, by žalovaná dražila jen do určité výše. Vzhledem k účelu zmíněného dvorního dekretu nemůže rozhodovati okolnost, zda se mezi stranami uskutečnila hotová smlouva. Sankci dvorního dekretu podléhá již to, že došlo k úplatě jednomu z dražitelů za zmíněným účelem. Proto předpis § 1174 obč. zák. nevyžaduje smlou- vu, nýbrž ustanovuje výslovně, že, co někdo dal vědomě, by způsobil nedovolené jednání, nemůže to požadovati nazpět. Složením valuty 178178 Kč pro žalovanou chtěla žalobkyně docíliti, by žalovaná při drabě dražila jen do určité výše, do výše zbytkové její pohledávky s převodními poplatky, které na kinu jíž vázly, s úroky a útratami. To se také stalo, a dražba byla provedena takto nezákonným způsobem. Účinnost § 1174 obč. zák. nelze obejíti poukazem k tomu, že zástupci žalující obce nezachovali snad všech předpisů platných pro právní jednání obcí. To může míti v zápětí leda jen to, že obec náhradu za škody, které jí způsobili její zástupcové, může po případě vymáhati na. těchto zástupcích za podmínek uvedených v třetím odstavci § 10 zákona o přechodné úpravě finančního hospodářství obcí a měst s právem municipálním ze dne 12. srpna 1921 čís. 329 sb. z. a n.

Citace:

č. 1689. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6, s. 488-489.