Čís. 7009.

Jde o smlouvu o dílo, byl-li objednán vodovod přizpůsobený místním poměrům a zvláštním potřebám podniku objednatelova. Byla-li výkonnost vodovodu podstatně menší, než ujednáno, jest objednatel již ze zákona oprávněn odstoupiti od smlouvy.
(Rozh. ze dne 21. dubna 1927, Rv I 1473/26.)
Žalobce objednal u žalované firmy čerpadlo s minutovou výkonností 90—100 litrů. Ježto čerpadlo dodané žalobci mělo minutovou výkonnost pouze 50 litrů, domáhal se na žalované vrácení předem zaplacené kupní ceny. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl, odvolací soud uznal podle žaloby. Důvody: Smlouvou byl zaručen výkon zařízení 90—100 litrů za minutu a ručení to bylo šestiměsíční. Tento výkon byl podmínkou smlouvy a žalovaná firma se zavázala, že zařízení, nebude-li této podmínce vyhovovati, vezme zpět. Smlouva uzavřena tedy pod podmínkou rozvazovací (§§ 695 a 897 obč. zák.). Po- — Čís. 7009 —
734
něvadž pak jest seznáním znalce prokázáno, že zařízení nemá zaručené výkonnosti, nýbrž jen asi 60 litrů za minutu, že tedy případ rozvazovací podmínky nastal, jest žalobce oprávněn zařízení vrátiti a žalovaná povinna je zpět vzíti a zaplacenou kupní cenu vrátiti.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Žalovaná firma uplatňuje v dovolání proti žalobnímu nároku a rozhodnutí odvolacího soudu v podstatě již jenom, že záručný list z 2. října 1924, kterým dřívější veřejný společník ing. W. R. převzal jménem žalované firmy záruku, že objednaný vodovod poskytne 90 až 100 litrů vody za minutu, a zavázal se, nebude-li toho výkonu dosaženo, vodovod vzíti zpět, firmu nezavazoval a nezavazuje, poněvadž podle společenské smlouvy a obchodního rejstříku byli k zastupování firmy oba společníci totiž ing. W. R. a nynější jediný majitel firmy žalovaný František H. oprávněni jenom společně, tento však záručný list nepodepsal, ba o něm ani nevěděl. Ale záručný list nemá pro posouzení sporu toho významu, jaký mu žalovaná strana přikládá. Bylo nižšími soudy zjištěno a nebylo vůbec sporno, že výkonnost vodovodu 90 až 100 litrů za minutu byla skutečně smluvena jako podmínka smlouvy, ba byla pojata 1 do objednacího listu z 2. října 1924, zaslaného žalobcem žalované firmě, slovy: »Übertrage Ihnen hiemit die Ausführung einer Pumpenanlage mit Tiefsaugvorrichtung bei einer garantierten effekt. Minutenleistung von 90—100 Liter.« Když tomu tak a bylo dále zjištěno, že skutečná výkonnost dodaného vodovodu jest jenom 60 litrů za minutu, musilo býti žalobě vyhověno, i kdyby záručného listu vůbec nebylo. Podle § 1167 obč. zák. má objednatel i bez vydání zvláštního záručního listu právo ustoupiti od smlouvy, když dílo vykazuje podstatné vady, které se příčí výslovnému1 ujednání, a není povinen spokojiti se napravením vady. Podle § 1167 obč. zák., nikoliv podle § 932 obč. zák. musí se smlouva posuzovat, protože nebyla smlouvou kupní, nýbrž smlouvou o dílo. Zákonná domněnka §u 1166 obč. zák., že, dodal-li ten, kdo převzal zhotovené věci, sám látku, se má v pochybnostech pokládati smlouva za smlouvu kupní, tu neplatí, poněvadž případ není pochybným. Objednán byl vodovod přizpůsobený místním poměrům a zvláštním potřebám podniku žalobcova, objednávka mohla býti splněna jenom vykonáním celé řady ještě nehotových, způsobem svého provedení navzájem závislých prací, jichž výsledkem mělo býti teprve smluvené dílo. Žalobci musí býti proto přiznáno právo odstoupiti od smlouvy a žádati vrácení úplaty již podle zákona, záručný list má v souzeném případě význam jenom průvodního prostředku a nezáleží na tom, že měl býti podle společenské smlouvy podepsán oběma společníky. Názor, že ing. W. R. se zaručil pouze za svou osobu, nikoliv za firmu, jest v rozporu se skutkovým zjištěním obou nižších soudů, nelze proto z něho nic dovozovati. Převzatou záruku musí firma dodržeti, poněvadž vstoupila do smlouvy tak, jak byla ing. W. R-em ujednána jednak přijetím objednacího listu z 2. října 1924, — Čís. 7010 —
735
do něhož byla podmínka garancie výslovně pojata, jednak vyřízením objednávky v březnu 1925, když ing. W. R. již z firmy vystoupil. Nevěděl-li nynější majitel o garanční podmínce, zavinil sám svůj omyl a musí sám nésti jeho následky. Žalobě bylo proto vyhověno právem.

Citace:

Čís. 7009. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 759-761.