NPD documents search: Váž. tr., 7 (1925)

Čís. 2103.

Skutková podstata §u 83 tr. zák. nepředpokládá, by úmysl, směřující k vykonání násilí (použití zbraně) byl tu již před nebo při vniknutí; stačí vědomí pachatelovo, že vniká se zbraní.
Rušení domovního míru může se za ostatních zákonných předpokladů dopustiti i ten, komu nelze jinak zabrániti vstup do domu (bytu), přichází-li s protiprávním úmyslem (na př. majitel domu).
(Rozh. ze dne 24. září 1925, Zm II 266/25.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu ve Znojmě ze dne 2. května 1925, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem veřejného násilí podle §u 83 tr. zák., mimo jiné z těchto
důvodů:
Stížnost namítá dle čís. 9 písm. a) §u 281 tr. ř., že zjištěné jednám stěžovatelovo nenaplňuje skutkové podstaty §u 83 tr. zák., ježto stěžovatel nevnikl do bytu K-ových, by vyhověl své zášti, ježto dále stěžovatel nebyl ozbrojen, ana sekera — jeden z nástrojů zemědělských — není v rukou zemědělce zbraní, a ježto byl jako majitel domu kdykoliv oprávněn vstoupiti do bytu nájemníků. Se všemi námitkami je stížnost v neprávu. První námitka příčí se bezvadnému zjištění napadeného rozsudku, že stěžovatel vnikl do bytu v úmyslu, aby tam na K-ové vykonal násilí chtěje ukojiti svoji zášť nad tím, že je musí trpěti v domě jako přikázané nájemníky; nehledě ani k tomu, že pohnutka vniknutí a násilného chování jest podle poslední věty §u 83 tr. zák. bezvýznamnou a skutková podstata §u 83 nepředpokládá, by úmysl, směřující k vykonání násilí v cizím domě nebo bytu, byl tu již před nebo při vniknutí. Rovněž není třeba, by pachatel ozbrojil se před vniknutím v úmyslu, by pak po vniknutí použil zbraně k násilí. Stačí, že si byl vědom, že vniká se zbraní, jakou jest jakýkoliv předmět, jehož může býti použito k útoku nebo k obraně, třebaže jest povšechně určen k úkolům jiným. Že stěžovatel si byl vědom, že má s sebou zbraň, plyne z rozsudečného zjištění, že se v bytě K-ových rozpřáhl sekyrou po Anně K-ové. Možno ponechati stranou, přísluší-li pronajímateli právo vstoupiti kdykoliv svémocně proti vůli nájemníka s opomenutím vrchnosti do pronajatých místností za účelem výkonu práv z vlastnictví k domu nebo ze smlouvy nájemní plynoucích, na př. (jak stížnost uvádí), by ohledal byt nebo vymáhal na nájemníku nájemné, (srovnej § 1096 obč. zák.). Než o takové vykonávání soukromoprávních nároků, při jichž nenásilném vymáhání by nebyla dána ani druhá složka zločinu, totiž vykonání násilí, v tomto případě nešlo. Úmysl stěžovatelův byl podle shora uvedeného rozsudkového zjištění zcela jiný. A osobě, přicházející s úmyslem protiprávním, může býti nájemníkem vstup zapovězen pod následky trestního práva, třebaže jest tato osoba majitelem domu. Nechrániť zákon domovní mír toliko proti osobám, jež vůbec nemají práva, vstoupiti do domu a příbytku, nýbrž proti komukoliv, kdo ruší držbu domu (příbytku) nebo práv k němu se vztahujících způsobem v §u 83 tr. zák. vytčeným, a z toho, že zákon vzpomíná vedle cizího domu i cizího příbytku, i cle na jevo, že se rušení míru domovního dopouští za ostatních zákonných předpokladů i osoba, jíž nelze jinak zabrániti vstup do domu sám o sobě.

Citace:

č. 1795. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7, s. 690-691.