NPD documents search: Váž. civ., 13 (1931), sv. 2

Čís. 14593.

K § 56 zákona čís. 154/34 Sb. z. a n.
Výpověď danou přede dnem účinnosti zák. čís. 154/34 Sb. z. a n. jest posuzovati podle ustanovení dosavadních, i když výpovědní lhůta se končí již za účinnosti nového zákona (čís. 154/34 Sb. z. a n.).
(Rozh. ze dne 4. října 1935, Rv I 1060/35.)
Žalobkyně byla zaměstnána u žalované firmy od roku 1905 jako obchodní pomocnice. Dopisem ze dne 10. července 1934 byla ji dána žalovanou podle § 20 zák. čís. 20/10 ř. z. výpověď ke dni 30. září 1934, již žalobkyně dopisem ze dne 27. září 1934 nevzala na vědomí, poukazujíc na to, že podle § 31 odst. 2 lit. c) zákona ze dne 11. července 1934 čís. 154 sb. z. a n., jenž nabyl účinnosti dnem 19. srpna 1934, má nárok na pětiměsíční lhůtu výpovědní. Žádá proto na žalované jednak plat za dobu od 1. října 1934 do 28. února 1935 a jednak náhradu za čtvrtý týden dovolené, kterou již nemohla nastoupiti pro neoprávněné zrušení služebního poměru. Žaloba na náhradu služebního platu za pětiměsíční výpovědní lhůtu podle zákona čís. 154/34 sb. z. a n. byla zamítnuta soudy všech tří stolic, nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Pro posouzení věci jest rozhodující, zda výpovědí danou žalovanou firmou žalobkyni dne 10. července 1934 ke dni 30. září 1934 podle § 20 zákona čís. 20/10 ř. z. byl zrušen její služební poměr, když zatím dne 19. srpna 1934 nabyl účinnosti nový zákon ze dne 11. července 1934 čís. 154 sb. z. a n. o pracovním poměru soukromých úředníků, obchodních pomocníků a jiných zaměstnanců v podobném postavení (zákon o soukromých zaměstnancích), podle něhož by žalobkyně měla nárok na pětiměsíční lhůtu výpovědní (§ 31 odst. 2 lit. c) dotčeného zákona), ježto jest nesporno, že byla zaměstnána u žalovaného déle než dvacet roků. Podle § 56 zákona čís. 154/34 sb. z. a n. platí ustanovení nového zákona, pokud jsou pro zaměstnance příznivější a pokud práva jimi zaměstnancům přiznaná nemohou býti smlouvou zkrácena ani zrušena, s výjimkou §§ 45 a 46 i pro pracovní poměry, které trvají v den účinnosti nového zákona. Předpis ten neřeší výslovně případ, zda a jak nový zákon se dotýká služebních poměrů již před jeho účinností vypovězených. Výpověď pracovního poměru jest jednostranný projev — v souzené věci zaměstnavatele —, že pracovní poměr po uplynutí výpovědní lhůty se skončí. Uplynutím lhůty končí tedy pracovní poměr, aniž mu- sela přistoupiti další činnost zaměstnavatele. Jest tedy dání výpovědi zaměstnavatelem jednáním rozhodujícím a nevadí, že žalobkyně ještě pracovala a byla placena do 30. září 1934, tedy částečně ještě za účinnosti nového zákona. Pro platnost a účinnost výpovědi jest směrodatný zákonný předpis platný v době, kdy výpověď byla dána, v souzené věci tedy § 20 zák. čís. 20/10 ř. z. a nedá se říci, že by takto platně vypověděný poměr pracovní ještě trval v době, kdy (dne 19. srpna 1934) nabyl účinnosti nový zákon čís. 154/34 sb. z. a n. Tak výslovně i vysvětlivky ministerstva spravedlnosti k osnově zákona o pracovním poměru soukromých zaměstnanců čís. 23633/34-8 podotýkají k § 56 zák. čís. 154/34, že povinnosti a práva založená přede dnem, kdy se osnova stane závaznou, zůstanou nedotčeny a osnova nebude se vztahovati na skutečnosti, které se udály dříve. Jmenovitě bude tedy na příklad výpověď danou přede dnem účinnosti osnovy posuzovati podle ustanovení dosavadních, i když by výpovědní lhůta měla doběhnouti až za účinnosti nového zákona. Tento názor shoduje se se zásadou § 5 obč. zák., který praví, že zákony nepůsobí zpět, že tedy nemají vlivu na předcházející jednání a na práva z nich nabytá a ustanovení § 56 zákona čís. 154/34 sb. z. a n. jako výjimku z pravidla § 5 všeob. obč. zák. nutno vykládati striktně.

Citace:

č. 958. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 453-454.