NPD documents search: Váž. tr., 13 (1931)

Čís. 4112.

Vyhnání plodu (svádění k němu) není trestné, je-li přerušení těhotenství nutné vzhledem ke zdravotnímu stavu těhotné, nebo je-li těhotná pro své mládí nedostatečně vyvinuta a je obava, že by porodem byly její zdraví nebo život vážně ohroženy.
(Rozh. ze dne 20. března 1931, Zm II 33/30.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl v neveřejném zasedání zmateční stížnosti obžalované Boženy S-ové do rozsudku krajského soudu v Olomouci ze dne 15. listopadu 1929, jímž byli kromě jiných uznáni vinnými Antonín D. zločinem těžkého uškození na těle podle §§ 152, 155 a), b) tr. zák. a zločinem svedení ke smilstvu podle § 132 III. tr. zák., nedokonaného svádění ke spoluvině na vyhnání plodu podle §§ 9, 5, 144 tr. zák. a přestupkem proti mravopočestnosti podle § 516 tr. zák. a Božena S-ová zločinem nedokonaného svádění ke spoluvině na vyhnání plodu podle §§ 9, 5, 144 tr. zák., zrušil napadený rozsudek ohledně Boženy S-ové k její zmateční stížnosti úplně a ohledně Antonína D-a podle § 290 tr. ř., pokud byl uznán vinným zločinem nedokonaného svádění ke spoluvině na vyhnání plodu podle §§ 9, 5, 144 tr. zák. a přestupkem proti mravopočestnosti podle § 516 tr. zák., dále ve výroku o trestu a ve výrocích s tím souvisejících a věc vrátil nalézacímu soudu, by o ní v rozsahu zrušení znovu jednal a rozhodl, přihlížeje ke právoplatnému výroku, jímž byl Antonín D. uznán vinným zločinem těžkého uškození na těle podle §§ 152, 155 a), b) tr. zák. a zločinem svedení ke smilstvu podle § 132 III. tr. zák., mimo jiné z těchto
důvodů:
Uplatňujíc zmateční důvod podle § 281 čís. 5 tr. ř., poukazuje stížnost k tomu, že soud nehodnotil dostatečně výpovědi Dr. Ferdinanda K-a a Dr. Josefa P-a v tom směru, že otec obžalované D. žádal, by ji prohlédli, zda není nemocná a zda by jí plod neodebrali, a že se obžalovaná při tom chovala nečinně. Stížnost je v právu. Vyhnání plodu i svádění k němu není trestné, je-li přerušení těhotenství nutné vzhledem ke zdravotnímu stavu těhotné. Totéž, co platí o zdravotním stavu těhotné, platí i tehdy, je-li těhotná pro mládí nedostatečně vyvinuta a je-li obava, že by porodem byly zdraví nebo život těhotné vážně ohroženy. Dr. K. udal, že D. odůvodňoval žádost o vyhnání plodu tím, že děvčeti je 16 roků, a zmiňoval se i o tom, že milenec těhotné obžalované dal jí něco užívati pro vyhnání plodu. Dr. P. udal, že, když D. svou nevlastní dceru přivedl do nemocnice a žádal, by jí byl plod vyhnán, uvedl, že její milenec jí dal něco užívati pro vyhnání plodu, a že obžalovaná byla ponechána v nemocnici k pozorování od 5. do 9. září 1928. Z výpovědí těch, najmě i z výpovědi Dr. F-a plyne, že zajisté byla řeč o zdravotním stavu obžalované a o případném jeho ohrožení porodem, i měl je proto soud v onom směru hodnotiti, to tím spíše, an se D. jménem nevlastní dcery obracel za účelem vyhnání plodu na lékaře a na veřejnou nemocnici. Ony okolnosti nevylučují možnost, že se D. se svou mladistvou nevlastní a, jak rozsudek jinde zjišťuje, jeho dozoru a výchově svěřenou dcerou obrátil na řečené lékaře proto, by zjistil, zda snad obžalované pro její mládí a užíváním prostředků M-em jí daných nehrozí vážné nebezpečí pro život nebo zdraví při porodu, jež by přerušení těhotenství z důvodů therapeutických činilo nutné a proto podle § 2 g) tr. zák. beztrestné. Jelikož tytéž okolnosti, které odůvodňují zmateční stížnost obžalované S-ové, platí i ohledně zločinu nedokonaného svádění ke spoluvině na vyhnání plodu podle §§ 9, 5, 144 tr. zák. pro Antonína D-a, bylo ohledně něho použíti § 290 tr. ř.

Citace:

č. 4112. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1932, svazek/ročník 13, s. 170-171.