NPD documents search: Váž. tr., 1-2 (1919-20)

Čís. 201.

Legionářské sbory tvoří samostatná oddělení čsl. vojska ve smyslu článku V. zákona ze dne 17. prosince 1862, čís. 8 ř. z. z r. 1863.
(Rozh. ze dne 4. června 1920, Kr II. 76/20.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného Jana Š. do rozsudku krajského soudu ve Znojmě ze dne 14. února 1920, jímž byl stěžovatel uznán vinným přestupky proti bezpečnosti cti dle §§ 491 a 496 tr. z. a dle čl. V. zák. ze dne 17. prosince 1862 čís. 8 ř. z. z roku 1863.
Důvody:
Zmateční stížnost uplatňuje důvod zmatečnosti čís. 9 a) § 281 tr. ř. Dovozuje, že výrok »kluci«, jehož použil obžalovaný, se nevztahoval na legionáře jako samostatný oddíl československého vojska, nýbrž že byl pronesen v hovoru o mladších vojácích v protivě proti vojákům starších ročníků a to nikoliv jako nadávka nýbrž jako označení, kterého starší vojáci obvyklým způsobem užívali k označení mladších ročníků, bez nádechu urážky. Svým výrokem měl prý obžalovaný na mysli určité případy z válečné doby a nechtěl pronésti předhůzku legionářům. Soud však zjišťuje příslušný výrok na základě svědectví Edvarda M. v tomto znění: »Legionáři, ti kluci, byli také na frontě, báli se a utekli, a nyní je republika hostí.« Dle svědectví Františka K. zněl výrok: »Staří museli umřít v zákopech, kluci přeběhli, to jsou nynější legionáři.« Z obojího znění, v podstatě souhlasného, jest patrno, že obžalovaný legionářům nadával a je zlehčoval, tvrdě, že přecházeli na stranu dohody ze strachu a zbabělosti, ačkoliv mu muselo býti známo, že legionáři svým jednáním, které vycházelo z pohnutek čistých a šlechetných, z ideálního nadšení a touhy bojovati po straně dohody za samostatnost vlastního národa, — se vydávali nepoměrně většímu nebezpečenství a útrapám, než kdyby byli na dále konali službu na frontě rakouské, jak činil dle vlastního tvrzení obžalovaný. Tím, že obžalovaný, neuváděje pro svá zlehčující tvrzení určitých okolností, viní legionáře vůbec, v nichž uznává celý národ neohrožené a obětavě bojovníky za svobodu, ze zbabělosti, tedy z opovržlivých vlastností a smýšlení, a hrubým způsobem jim nadává, dopustil se obžalovaný přestupků dle §§ 491 a 496 tr. z., a poněvadž legionářské sbory tvoří samostatná oddělení čsl. vojska, také dle článku 5 zák. ze dne 17. prosince 1862 čís. 8 ř. z. z r. 1863, jimiž byl právem uznán vinným.

Citace:

Čís. 201. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1-2, s. 293-294.