Čís. 17388.K rozhodnutí o žalobě, domáhající se zániku vykonatelnosti platebního výměru okresní nemocenské pojišťovny pro promlčení práva pojišťovny vymáhati vyměřené pojistné, nejsou povolány řádné soudy.Pořadem práva jest však uplatňovati, že okresní nemocenská pojišťovna se vzdala na určitou dobu práva vedení exekuce.(Rozh. ze dne 16. září 1939, R II 86/39.)Žalobce opřel žalobu, domáhající se nepřípustnosti exekuce, vedené proti němu Okresní nemocenskou pojišťovnou v B. k vydobytí dlužných příspěvků, o to, že právo žalované pojišťovny vymáhati tyto příspěvky zaniklo promlčením, a že se žalovaná vzdala práva vésti exekuci až do rozhodnutí zemského úřadu v B. o odvolání podaném žalobcem z exekučního titulu. Prvý soud uznal podle žaloby, odvolací soud žalobu odmítl pro nepřípustnost pořadu práva.Nejvyšší soud nevyhověl rekursu, pokud směřoval do odmítnutí žaloby, opřené o promlčení práva žalované pojišťovny vymáhati pojistné příspěvky, jinak uložil odvolacímu soudu nové jednání a rozhodnutí.Důvody:Zda jde o právní věc občanskou dle § 1 j. n., kterou by měly řešiti soudy, jest posouditi podle skutkové podstaty a podle povahy nároku. Žalobce opřel svůj žalobní nárok v prvé řadě o nastalé promlčení práva pojišťovny vymáhati vyměřené pojistné ve smyslu § 176, odst. 2 zák. o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří, podle něhož toto právo se promlčuje v šesti letech po tom, kdy osoba povinná platiti byla o vyměření pojistného vyrozuměna. Exekuce, proti jejíž přípustnosti z tohoto důvodu žalobce brojí, byla povolena podle platebního výměru žalované, který byl opatřen doložkou vykonatelnosti, jež nebyla datována. Tuto doložku vykonatelnosti připojuje na platební výměr podle § 175, odst. 1 cit. zák. okresní nemocenská pojišťovna a nezaplacené pojistné vymáhá se podle takového výměru exekucí soudní. Žalobce popírá tedy ve skutečnosti vykonatelnost exekučního titulu; soudu však nenáleží přezkoumávati otázku vykonatelnosti, když byla vykonatelnost správními aktem potvrzena. Pokud tento správní akt není odstraněn v řízení správním, jest pro soudy závazný. Rozhodováním o tom, zda právem byl platební výměr opatřen doložkou vykonatelnosti, zasahoval by soud do oboru správního; soud není oprávněn rozhodovati o veřejnoprávním nároku, o jaký zde nepochybně běží, ani o jeho zániku, i kdyby se tento dovozoval z promlčení vykonatelnosti. To náleží příslušnému správnímu úřadu, a to podle obecné zásady, jíž odpovídá také ustanovení § 35, odst. 2 ex. ř. Že odvolací soud své rozhodnutí neučinil v neveřejném předběžném sezení, nýbrž teprve po ústním jednání, není ani zmatečností, ani vadou řízení ve smyslu § 503 č. 2 c. ř. s., ježto tato okolnost nebyla způsobilá zameziti úplné vysvětlení a důkladné posouzení rozepře. Pokud jde o žalobní nárok opřený o to, že se žalovaná vzdala práva vedení exekuce až do rozhodnutí zemského úřadu v B. o podaném odvolání proti výměru okresního úřadu v B., jest rekurs žalobcův odůvodněn. Zde již nejde ani o jsoucnost nároku, opírajícího se o platební výměr žalované, ani o správnost doložky vykonatelnosti na platebním výměru, nýbrž o to, že prý se žalovaná strana zřekla toho, aby zahájena byla exekuce ve lhůtě zatím ještě neprošlé. Touto námitkou uplatňuje žalobce důvod podle § 36 čís. 3 ex. ř. K rozhodování o takové žalobě jsou však povolány soudy (srov. rozh. č. 9056 Sb. n. s.) a neprávem proto odvolací soud v tomto směru žalobu odmítl. Ježto se pak odvolací soud oprávněností žalobního nároku dle § 38 čís. 3 ex. ř. věcně vůbec nezabýval, bylo jeho usnesení v této části zrušiti a bylo mu věc vrátiti dle § 510, odst. 1 c. ř. s.