Č. 2404.

Pozemková reforma: Souhlas ke zcizení části zabraného majetku pozemkového může stát. poz. úřad odepříti z důvodu, že onen statek je zařazen v program pro první pracovní období a že zcizení by vadilo účelům pozemkové reformy, zejména když není dosud zjištěno, kolik je uchazečů o půdu.
(Nález ze dne 25. května 1923 č. 8815).
Věc: Jan Sch. v H. proti státnímu pozemkovému úřadu stran neschválení odprodeje části zabrané půdy.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: — — — —
Bylo již v četných nálezech tohoto soudu poukázáno na to (srov. na př. nález Boh. 557 adm.), že stpú — rozhoduje o udělení neb odepření souhlasu ke zcizení zabraného majetku pozemkového podle § 7 zák. zábor. — může .... souhlas ten odepříti jen tehdy, když by právní jednání to svými účinky mohlo stížiti nebo znemožniti provádění pozemkové reformy na zabraném statku.
Závadu shledává stpú v daném případě v tom, že dosud nemá přehledu o tom, kolik tu asi bude uchazečů o zabranou půdu, kolik půdy tedy bude ukojení všech účelů přídělového zákona vyžadovati, což zjistiti nutno dříve, než se povolí odprodej určitých dílců půdy té, kterých by snad právě mohlo býti třeba k účelům přídělovým.
Stpú tedy netvrdí zásadně, že by prodej zabrané půdy z volné ruky byl vůbec nepřípustný, když je půda ta zařazena do prvního pracovního období při provádění pozemkové reformy, a je příslušná výtka stížnosti bezpředmětná.
Ale ani skutečný důvod, který byl žal. úřadem uplatněn, nevybočuje nijak z mezí, jaké jsou dle hořejších vývodů položeny pro volnou úvahu státního pozemkového úřadu, když má rozhodnouti o žádosti za schválení prodeje části zabrané půdy.
St-1 to také ani sám netvrdí, nýbrž brojí proti odůvodnění nař. rozhodnutí tvrzením, že je příliš všeobecné, že nezjišťuje, v jakém poměru je prodávaných 22 a půdy k celkové výměře zabraného statku a jeho půdy zemědělské, aby bylo zřejmo, je-Ii odůvodněna obava, že bude prodej vaditi účelům pozemkové reformy.
Ale tuto výtku nelze uznati za důvodnou, neboť plyne to z povahy věci samé, že pokud stpú nemá potřebného přehledu o počtu a jakosti uchazečů o půdu a dokud neví, na které určité části půdy snad zvláště se budou žádosti o příděl vztahovati, nemůže se také určitěji vysloviti o tom, proč právě odprodej sporných 22 a by mu mohl vaditi při provádění pozemkové reformy na statku st-lově.
Na správnosti tohoto hlediska nemůže ničeho změniti ani okolnost, že kupující firma chce použíti půdy získané ke stavbě úřednických a dělnických domků se zahrádkami a že by tedy snad cíle svého mohla dosáhnouti i vyvlastněním podle zákona o stavebním ruchu, — neboť i pro příděl půdy ke stavbě takovýchto domků dány jsou v zákoně přídělovém přesné direktivy (srovn. §§ 2 č. 3 a 5 tohoto zák.).
Poukazuje-li pak st-1 na to, že práva občanů musí býti státem zásadně chráněna a že proto smí stpú odepříti souhlas se zcizením části zabrané půdy jen, když odepření je odůvodněno zvláštními poměry pozemku onoho se týkajícího, sluší jednak odkázati na to, co již bylo řečeno o nemožnosti precisování takovýchto zvláštních důvodů v daném stadiu řízení, jednak doložiti, že není nikde předepsáno a nemůže proto také býti od stpú-u důvodně žádáno, aby ve stadiu tomto provedl o podané žádosti za schválení prodeje určitého pozemku specielní řízení o tomto pozemku, jímž by s účinkem vylučujícím možnost pozdějšího ucházení se o příděl téhož pozemku bylo dosaženo jasnosti o tom, zda jsou odůvodněny obavy stpú-u, že bude prodej vaditi účelům pozemkové reformy.
Je tedy nař. rozhodnutí v souhlase se zákonem, opírá se také o dostatečný a bezvadný podklad skutkový a bylo proto stížnost zamítnouti pro bezdůvodnost.

Citace:

č. 2404. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 133-134.