Čís. 15574.

Zahájení sporu nemůže namítati veřejná obchodní společnost, byl-li dříve žalován jeden z jejich společníků, který jako kupec jednotlivec po podání prvé žaloby přijal společníka.
(Rozh. ze dne 6. listopadu 1936, R I 939/36.)
Žalobkyně se domáhá, aby žalovaná firma Paní Eliška B-ová, veřejná obchodní společnost, byla uznána povinnou zdržeti se užívání jména Eliška B-ová nebo paní Eliška B-ová, Elise B. nebo Frau Elise B. při prodeji a výrobě kosmetických přípravků. Proti žalobě vznesla žalovaná firma námitku rozepře zahájené tvrdíc, že žalobkyně podala na žalovanou Elišku B-ovou stejnou žalobu na témže skutkovém podkladě, o kteréžto žalobě dosud rozhodnuto nebylo. Prvý soud vyhověl této námitce a žalobu odmítl. Rekursní soud zamítl námitku rozepře zahájené. Důvody: Ve sporu již dříve zahájeném byla žalována Eliška B-ová, která tehdy byla jedinou majitelkou protokolované firmy »Paní Eliška B-ová«, kdežto v tomto sporu jest žalována veřejná obchodní společnost, která byla zapsána v rejstříku pod firmou »Paní Eliška B-ová« s účinností od 15. května 1933 a jejímiž veřejnými společnicemi jsou Eliška B-ová a Eliška V-ová. Je tedy Eliška B-ová osobou totožnou se žalovanou v prvém sporu. Prvý soud v odůvodnění svého usnesení dospěl k názoru, že obě žaloby jsou vedeny proti téže osobě, opíraje se o názor vyslovený v rozhodnutí Sb. n. s. čís. 9241, v němž vysloveno, že veřejná obchodní společnost není zvláštním právním podmětem ani právnickou osobou a že společníci veřejné společnosti nejsou stranami ve všech vztazích své právní osobnosti, nýbrž pouze ve vztahu ke společenskému jmění. Prvý soud však neprávem se dovolává tohoto rozhodnutí, neboť v něm šlo o opačný případ, totiž ve sporu vedeném proti společníku veřejné obchodní společností namítal žalovaný rozepři zahájenou, poněvadž o totéž byla žalována dříve veřejná obchodní společnost. V daném případě není však námitka rozepře zahájené opodstatněna, neboť nemůže ji namítati veřejná obchodní společnost, je-li dříve žalován jeden z jejích společníků, který jako kupec jednotlivec později, t. j. po podání prvé žaloby, přijal společníka. Rozsudek vydaný ve sporu, zahájeném dříve proti společníku, jest vykonatelný pouze na jmění tohoto společníka a plnění nemůže býti exekučně vymáháno ani exekucí na jmění společné, ani exekucí na jmění ostatních společníků, neboť podle § 11 ex. ř. jenom podle exekučního titulu vydobytého proti veřejné společnosti obchodní může přímo na jmění jednotlivých společníků osobně ručících býti povolena exekuce. Nebyl-li tedy rozsudek vydán proti společnosti, nelze ustanovení § 11 ex. ř. použíti a již z toho jest zřejmě patrné, že neprávem byla v předmětném sporu namítána rozepře zahájená, neboť totožnost stran dána není.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Žalovanou lze poukázati k správným důvodům napadeného usnesení. I kdyby bylo pravda, že by v obou sporech na straně žalované vystupovala táž firma, nemusilo by to míti za následek nepřípustnost nynější nové žaloby pro překážku zahájené rozepře, protože firma je přece jenom kupecké jméno, pod kterým podle okolností mohou vystupovati různé fysické nebo právní osoby. V souzené věci však bylo zjištěno, že na straně žalované vystupuje v prvém sporu Eliška B-ová jako soukromnice a vedle ní ještě druhá žalovaná Helena M., kdežto nynější nová žaloba směřuje proti firmě jako jménu veřejné obchodní společnosti, jejíž společnicí jest vedle Elišky B-ové ještě Eliška V-ová. Podle vlastního doznání žalované v dovolacím rekursu označovala dřívější firma »Paní Eliška B-ová« jinou osobu, než která je kryta stejným jménem ve sporu nově zahájeném.

Citace:

Čís. 15574.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 1047-1048.