Dr. Gustav Kreiml:

Poznámky k zákonu o dani z převodu statků a z pracovních výkonů.

Při provádění zákona ze dne 11. prosince 1919 č. 658 sb. zák. a nař. o všeobecné dani z převodu statků a z pracovních výkonu vzniknou pochybnosti, jak počínati sluší při zdanění výkonů praktických právníků, zejména notářů, jež nedocházejí již v zákoně samém konečného rozřešení.
I. Dle §§ 1., 3., 9. zdanitelný jsou výkony samostatně provozovaných svobodných povolání, tedy výkony nepopřeně nehmotné, produkty práce duševní.
S výkony těmito spojeny bývají také požadavky náhradní: náhrady za náklady a platy, nabyvatele výkonu stihající a za něho vynaložené, jako kolky, poštovné známky (při primérním zcizení daní dle § 4., čís. 7. zák. vůbec nepodléhající), poplatky státní a soudní a j.
Jsouť vlastně právním jednáním zvláštním a samostatným, s nehmotným výkonem notáře (advokáta) toliko zevně, — zařáděním do účtu podaného nabyvateli výkonu (klientu) — souvisícím, jednáním dle právní povahy své úvěrním, neb notář (advokát) straně o výkon požádavší ony platy nezbytné ověřuje, a strana je povinna jemu náklad ten mimo provedený výkon, nahraditi.
Nespadá tedy bez odporu tato část úplaty straně vyúčtované v pojem výkonu čistě nehmotného, který jedině je předmětem daně a zdanitelný.
Zdanění také těchto hotových výloh odporuje dle našeho soudu duchu i účelu zákona, a příčí se zásadě daňové spravedlnosti.
II. Notáři, kteří státem jsou ustanovení a veřejně pověřenií, aby — dle řádu notářského — o prohlášeních a jednáních právních a o skutečnostech spisovali veřejné listiny (§ 1. ř. not.) smějí za své úřední výkony bráti poplatky jen dle ustanovení notářského tarifu; úmluvy o poplatky vyšší než jak jsou tarifem stanoveny jsou zapovězeny a neplatný. (§ 171., odst. 1. a 2. ř. not.)
Není tudíž notáři, když § 12. zák. podnikateli nedovoluje daň z výkonu zvláště »účtovati, vůbec možno, aby odměnu za výkon o částku daně zvýšil, t. j. do ceny výkonu započítal, neboť zákonem zapovězeno mu bráti poplatky vyšší než tarifní, a notář, který požaduje vyšší poplatek než v tom,to stanovený, stává se vinným přestupkem disciplinárním. (§ 182. ř. not.)
Také za výkony, které notář provádí z příkazu soudu jako soudní komisař nemůže bráti poplatky, než tarifem stanovené a jemu soudem přiřknuté. (§§ 27.—30. tarifu k not. řádu z 21. května 1855 č. 94 ř. z.)
Notář, nemaje možnosti daň ,z výkonu na nabyvatele přesunouti, nesl by tudíž, snad jediný z tisíců a tisíců podnikatelů, daň z výkonu sám, čili poplatek jeho tarifní byl by ještě o částku daňovou zkrácen a zmenšen. Výsledek to odporující zajisté zásadě slušnosti a daňové spravedlnosti.
Je tudíž zajisté nutný výklad neb změna zákona buď cestou nařízení neb novellisací zákona v ten rozum:
1. ku § 9. zákona: že při provedení výkonu notářem za nabyvatele výkonu vynaložené hotové výlohy, jako kolky, poplatky státní neb soudní, poštovné a j. nejsou částí úplaty za zdanitelný výkon a; že možno je při při- znání a zdanění odečísti...
2. ku § 3. zákona: že výkony notáře, pokud jsou výkonem veřejnорrávné činnosti notáři státem (§ 1. ř. not.) jako pověřenému orgánu osvědčovacímu, neb jako soudnímu komisaři svěřené nepodléhají dani z pracovních výkonu, a že tudíž osvědčovací činnost notářova a jeho činnost soudně-komisařská, pod ustanovení § 3. zákona nespadá.
Ku bodu 2. poukazujeme vzhledem k tomu, že říšský zákon německý v hlavních svých zásadách vychází ze stejných hledisek jako zákon ze dne 11. prosinci 1919 čís. 658 sb. z. a n. k tomu, že říšský finanční ministr německý ku žádosti spolku- německých notářů vynesením ze dne 2. ledna 1920, že výkony notářů v činnosti jejich osvědčovací státem na ně vznesené dani z výkonů nepodléhají.

Citace:

Poznámky k zákonu o dani z převodu statku a z pracovních výkonů. České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, 1919, svazek/ročník 1, číslo/sešit 10, s. 114-115.