Čís. 1128.
Zákon o společnostech s ručením obmezeným.
Jednatelé tuzemské společnosti s r. o. musí míti bydliště v tuzemsku.

(Rozh. ze dne 12. července 1921, R I 878/21.)
Rejstříkový soud zamítl návrh, by zapsán byl Karel M. v Berlíně za jednatele tuzemské společnosti s r. o. Důvody: Dle §§ 122 a
123 zák. ze dne 6. března 1906, čís. 58 ř. zák. podléhají prohlášení, v § 9
čís. 2
, 10, 26, 53, 56 cit. zák. uvedená, která musí býti podána všemi
jednateli, trestní sankci. Z toho plyne s logickou důsledností, že všichni jednatelé společnosti s r. o musí míti bydliště v tuzemsku, poněvadž
jinak tato trestní sankce byla ilusorní. To stanoví také § 108 čís. 2 cit. zák. výslovně o členech tuzemského zastupitelstva cizozemské společnosti
s r. o. a jest patrno, že stejné ustanovení o jednatelích tuzemské společnosti nebylo do zákona výslovné pojato jen proto, že bylo pokládáno za
zbytečno, tento přídavek, z uvedených úvah samozřejmý, ještě zvlášť
uváděti. Rekursní soud usnesení potvrdil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
§ 15 zákona o společnostech s obmezeným ručením stanoví ovšem, že
za jednatelé mohou býti zřízeny toliko fysické, ku právním jednáním způsobilé osoby. Tím není vsak již rozřešena otázka, možno-li za jednatele
připustiti osoby bydlící v cizozemsku, poněvadž sluší předpis ten vykládati v souvislosti s ostatními ustanoveními zákona zejména s § 9 (3)
12 (9), 108 (2), 110 (7) a 122 a 123 zák. o společnostech s r. o. Jednatelé
jsou zákonnými zástupci společnosti na venek a vedou její obchodní jednání. § 108 (2) citovaného zákona, zařazený v hlavě, jednající o cizozemských společnostech, mluví o zastupitelstvu pro veškero obchodování
v tuzemsku, jež jest oprávněno podepisovati firmu tuzemského závodu a
jehož členové mají své bydliště v tuzemsku. Tím jest dána věcná souvislost
obou ustanovení, z níž nutně plyne, že zákon u jednatelů, rovněž zástupců
společnosti pro veškero obchodování, předpokládá bydliště v tuzemsku,
to tím více, ježto vyslovuje trestní sankci, jíž podléhají prohlášení jednatelů, v zákoně blíže uvedená, ve zvláštních ustanoveních, jež mají působiti jako morální pilíře a přispívati k plnění povinností (Zpráva komise panské sněmovny). Předpokládá tedy zákon beze vší pochyby jednatele
tuzemského bydliště, jaké žádá výslovně i pro zástupce společnosti cizozemské, zřízeného pro tuzemsko (§§ 9 (3), 12 (9), 108 (2), 110 (7) cit. zák.).
Citace:
Čís. 1128. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1923, svazek/ročník 3, s. 495-496.