Čís. 14193.

Zásada § 364 b) obč. zák. má místo i při provádění stavby vlastníkem na jeho pozemku, byly-li poškozeny půda neb stavení sousedovo tím, že pozbyly opory.
Ručení stavebníkovo za náhradu škody nepředpokládá zavinění, nýbrž jest ručením za výsledek.
Předpis tento se vztahuje jen na vlastníka pozemku a nelze jej rozšiřovati na stavitele. Stavitel by ručil za náhradu jen podle všeobecných předpisů o náhradě škody.
(Rozh. ze dne 22. února 1935, Rv II 7/35.) J70
Žalobě na náhradu škody způsobené žalobcům na jejich domě zbouráním sousedního starého a postavením nového domu, bylo vyhověno soudy všech tří stolic, nejvyšším soudem mimo jiné z těchto
důvodů:
V souzeném případě jde o náhradu škody způsobené žalobcům na jejich domě zbouráním sousedního starého jednopatrového domu žalovaného a postavením nového domu čtyřpatrového. Škoda povstala podle zjištění nižších soudů tím, že od počátku bourání domu na jaře 1928 do skončení novostavby a do opětné prohlídky domu žalobců na podzim r. 1929 a v zimě 1929/1930 vznikly na domě žalobců nové trhliny, některé staré trhliny se zvětšily, hraniční štítní zeď domu žalobců poklesla, podlahy v prvém poschodí se naklonily, pilíř ve sklepě se nově rozestoupil, rovněž se rozestoupilo zdivo v přízemí a v prvním poschodí, jakož i klenuté pásy a překlady, a byly způsobeny i další škody, jak jsou uvedeny ve spisech o zajištění důkazů a v nálezu znalců. Škody ty vznikly podle zjištění nižších soudů, učiněného na základě posudku znaleckého: a) podkopáním základů hraniční zdi domu žalobců a podezděním základů této zdi až do hloubky základů novostavby, b) odsekáním přečnívající a do vzduchového prostoru žalovaného vybočující části společné hraniční zdi, čímž tato zeď byla oslabena a otřesy při odsekávání její soudržnost byla zmenšena, c) mimo to i tím, že nová čtyřpatrová budova žalovaného zatěžovala základovou půdu více, než byla zatížena dříve a tento větší tlak se rozšiřoval i pod sousední budovu žalobců. Jde tedy o náhradu škody podle ustanovení § 364 obč. zák. a zvláště § 364 b) obč. zák. o tak zvaném právu sousedském, kteréžto druhé zákonné ustanovení upravuje pouze jeden z různých způsobů prostředečného zásahu do vlastnictví sousedova (srov. materiálie k třetí dílčí novele ze dne 19. března 1916 čís. 69 ř. z.). Ustanovením § 364 obč. zák. v novelisovaném doslovu jest vlastník ve své pojmové právní možnosti přímého a neobmezeného nakládání se svojí věcí obmezen tím, že se mu na prospěch souseda ukládají obmezení v tomto §u zmíněná a jen příkladmo uvedená. Nárok sousedův na náhradu škody podle zmíněného předpisu nepředpokládá zavinění stavebníkovo, nýbrž jde tu o ručení za výsledek činnosti předsevzaté na pozemku stavebníkově při bourání, pokud se týče při provádění novostavby. Náhradní nároky z důvodu práva sousedského jsou nároky na odčinění škody nebo na odčinění obtěžování, nikoliv náhradní nároky z nedovoleného jednání. Nároky ty mají svůj základ ve slušnosti a v sousedském poměru. Pokud se tedy nižší soudy obíraly otázkou zavinění žalovaného stavebníka i otázkou zavinění stavitele, činily tak zbytečně, protože na zavinění stavebníkově nezáleží a zavinění stavitele nelze řešiti, ježto není žalován (srv. k tomu také rozhodnutí čís. 5387 sb. n. s.). Za tohoto stavu věci jsou bez významu všechny vývody dovolacího spisu, v nichž se dovolatel zabývá otázkou jednak viny vlastní, jednak viny stavitelovy. Platí to též o vývodech týkajících se t. zv. »dilatační spáry«. Z toho, co bylo dosud uvedeno, již také vyplývá, že není oprávněna ani námitka nedostatku pasivní legitimace žalovaného. Jak bylo vyloženo ve zmíněném již rozhodnutí sb. n. s. čís. 5387 vztahuje se předpis § 364 b) obč. zák. pouze na vlastníka pozemku a nelze jej rozšiřovati na osoby, které na příkaz vlastníkův a v jeho zájmu pracovaly na jeho pozemku, neosobujíce si při tom na pozemek žádného práva, tedy zejména na stavitele provádějícího stavebníku bourání, pokud se týče novostavbu. Odpovědnost těchto osob může bytí posouzena jenom podle všeobecných právních pravidel o povinnosti k náhradě škody. § 1295 obč. zák. Touto otázkou však se v souzeném případě nelze zabývati, protože stavitel žalován není. K odsouzení žalovaného stačilo, že podle zjištění nižších soudů zbourání starého domu a postavení nového domu žalovaného mělo za následek škody na sousedním domu žalobců a není tudíž ani třeba obírati se ještě také jeho slibem, že nahradí vlastníkům sousedního domu všechnu škodu, jež by jim vznikla bouráním starého domu a prováděním novostavby.

Citace:

č. 14193. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 191-193.