Různé zprávy

Hrozné poměry u soudů.

Krise v soudnictví, způsobená nedostatkem soudců, se vyvrcholuje, aniž by příslušné ministerstvo na záchranu ohrožených zájmů nejen všeho občanstva, ale i celého státu cokoli podnikalo. Jen u pražského zemského trestního a civilního soudu schází ne méně než 45 soudců oproti systemisovanému stavu, ač systemisování dělo se v době, kdy nebylo tolik zločinnosti a kdy i civilních sporů nebylo takové množství, jako dnes. Také nebylo tolik zloby mezi politickými stranami, která konec konců zase připadne k řešení soudům ve formě tiskových žalob, pro něž dříve byla příslušnou porota, kdežto dnes řádný soud. A že jich není málo, dokazuje faktum, že pražský kmetský jako tiskový soud má připraveno k projednávání ohromnou, do set jdoucí spoustu žalob, k nimž denně nové a nové přibývají. Takový materiál prostě nelze zmoci. Ne-li horší, alespoň takové jsou i poměry v soudnictví trestním i civilním. Člověk, jenž všímá si toho, jak intensivně a kolik hodin denně soudcové pracují bez nejmenší náhrady a odškodnění za hodiny „přes čas“, trne, že je takové vypětí sil prostě možné a že k soudcům, kteří pod tíhou zodpovědné a těžké práce již padli, nepřibývá denně řada jiných. U soudců neplatí úřední hodiny; ti jsou nuceni bráti si práci domů a studovati spisy až do noci. Postavte se odpoledne po 2. hod. před vrata kterékoli soudní budovy a mezi vycházejícími poznáte snadno soudce podle napěchované aktovky, po případě kromě ní i podle balíčku kancelářského formátu, který drží pod pažím: to si soudce pro ty hodiny odpolední, večerní a noční, v nichž úředník jiného resortu věnuje se rodině, procházce a odpočinku, nese pilnou, vysilující a nervy ničící práci. A nastávajícího jitra vidíte jej vcházeti do soudní budovy se strhanými rysy obličeje, popelavého, nevyspalého, s aktovkou a balíkem spisů prostudovaných a opatřených poznámkami, aby podle nich říditi mohl líčení. Tak to jde ode dne ke dni. Občas některý z nich vysílen padne. Místo něho nepřijde nová síla, ale jeho akta rozdělí se těm zbylým a druhého dne nesou si ostatní soudci domů balíček zase o něco větší s aktovkou ještě víc napěchovanou. A ministerstvo spravedlnosti nedělá ve věci nic, ač o poměrech velmi dobře ví. Prý není dorostu. To je pravda, ale proč? Vždyť studovaných a kvalifikovaných lidí je tu habaděj. Nechtějí však své síly věnovat státu, který daleko hůře platí než soukromník. A zejména nechtějí se věnovat službě soudcovské teď, kdy novou platovou osnovou byly příjmy soudců proti dosavadnímu stavu podstatně zmenšeny. Pracovat denně 12—16 hodin, v případě potřeby i déle, za snížených platů a zhoršených poměrů nechce se jistě žádnému vysokoškoláku. A přece musí se státi náprava rychle, ihned! Jinak soudcové jeden po druhém budou klesat vysíleni a nejdůležitější složka řádného státu a společnosti, justice, bude musit být ještě víc odbývána a fackována na škodu spravedlnosti a republiky, až jednoho dne nadejde okamžik, kdy celé úřadování se shroutí... Ale vytýkati nedostatky a neukázati cestu, jíž možno kráčeti ke zlepšení poměrů, dovede každý. Radíme proto, aby přibrány byli k soudcovství i ženy. Máme dosti vysokoškolsky vzdělaných žen, graduovaných doktorů práv, které živoří v jiných oborech, poněvadž, ač jsme republikou demokratickou a chvástáme se, že jsme provedli zrovnoprávnění obou pohlaví, dovolujeme ženě studovati práva, ale nepřipouštíme ji ani ke službě soudcovské, ani ke zkoušce advokátní. A přece v některých oborech soudnictví mohla by být žena soudcem znamenitým! Svěřte tedy ženám, majícím plné předepsané právnické vzdělání, soudní oddělení poručenská, po případě i exekuční a nesporná, a uvolněných takto soudců-mužů použijte v oborech, nejcitelněji ohrožených, v soudnictví trestním a civilním. Zlepšení alespoň částečného dosáhnete tím záhy, a pak přikročte k úpravě platů soudců, aby právnický dorost mužský mohl s důvěrou v budoucnost věnovati se vznešené službě soudcovské, dnes tak ušlapané a vysilující. —ff—

Citace:

Zajímavé vyhnání plodu. Soudní síň. Illustrovaný týdenní zpravodaj vážných i veselých soudních případů. Praha: Vydavatel Ing. Josef Buchar, 1926, svazek/ročník 3, s. 12-12.