Čís. 4629.

Účel ustanovení § 283 tr. zák.; účinnost a závaznost výzvy k rozchodu.
Úplným rozptýlením shluknutého davu, najmě rozptýlením (rozchodem) davu vytlačeného z místa shluknutí pozbývá výzva k rozchodu účinnosti a závaznosti i pokud je v ní příkaz jednotlivci, aby se vzdálil z místa shluknutí. Pozdější, od rozptýlení (vytlačení) davu časově oddělené objevení (zdržování) se jednotlivce (jednotlivců) na místě potlačeného shluknutí není neposlušností výzvy k rozchodu řízené na (shluknutý) dav, třebaže jest po případě neuposlechnutím všemu občanstvu svědčícího zákazu chůze (pobytu) na místě dřívějšího shluknutí; nešetření takového zákazu není trestné podle § 283 tr. zák., nýbrž po případě podle čl. III odst. čís. 2 zák. čís. 126/1920 (v doslovu zák. čís. 125/1927.)
(Rozh. ze dne 11. února 1933, Zm I 460/32.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl v neveřejném zasedání zmateční stížností obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Mostě ze dne 12. května 1932, jímž byl stěžovatel uznán vinným přečinem shluknutí podle § 283 tr. zák., zrušil napadený rozsudek jako zmatečný a věc vrátil soudu první stolice, by ji znovu projednal a rozhodl mimo jiné z těchto
důvodů:

Zmateční stížnosti obžalovaného dovolávající se číselně důvodů zmatečnosti čís. 9 a) a čís. 5 § 281 tr. ř., nelze upříti oprávnění, pokud s hlediska zmatku čís. 5 vytýká nejasnost v příčině skutkových okolností rozhodných pro posouzení, zda jsou či nejsou v souzeném skutku splněny všechny známky trestného činu, jímž obžalovaný uznán vinným. Účelem ustanovení § 283 tr. zák. je zabezpečení veřejného klidu a pořádku proti nebezpečí, jež jim hrozí shluknutím nastavším z jiné příčiny, než pro kterou se stává srocení zločinem, bezodkladným vyklizením místa (prostoru), na (ve) kterém se dav shlukl, a to buď rozptýlením davu nebo vytlačením ho v jiná místa (prostory), a podstatou dotčeného trestného činu je, že pachatel neuposlechl při takovém shluknutí vrchnosti nebo třeba stráže vyzvavší dav k rozchodu. Výzvy k rozchodu je při shluknutí neposlušným nejen, kde se od shluklého davu vůbec neodděluje, nýbrž i kdo sice od davu poodstupuje, avšak nevzdaluje se z místa shluknutí nebo vrací se (bezprostředně po vytlačení davu) na místo to, ač je mu povědomo, že výzva k rozchodu směřovala k vyklizení místa shluknutí. Neboť vzhledem k onomu účelu dotčené trestní normy zůstane výzva k rozchodu účinnou a závaznou, pokud trvá nebezpečí, jemuž výzva čelí, t. j. pokud nepominulo nebezpečí opětného shluknutí se nebo třeba srocování semknutím se rozptylovaného davu, nebo nebezpečí návratu vytlačovaného davu v místo shluknutí (srov. nálezy čís. 4334, 3617 sb. n. s.). A příkaz davu, by se rozešel, jest účinným a závazným nejen pro osoby, které jsou — úmyslně nebo náhodou — složkami rozptylovaného nebo vytlačovaného davu již v době výzvy (příkazu), nýbrž i osoby, které stojí nebo pohybují se sice opodál davu, avšak mohou se státi — úmyslně nebo neúmyslně — složkami davu obnovujícího shluknutí nebo vracejícího se v místo, ze kterého byl vytlačen. Než úplným rozptýlením shluknutého davu, najmě rozptýlením anebo třeba rozchodem davu vytlačeného z místa shluknutí stává se výzva k rozchodu bezpředmětnou, takže pozbývá své dosavadní účinnosti a závaznosti také, pokud jest v ní obsažen příkaz vzdálení se jednotlivce z místa shluknutí. Pozdější od rozptýlení nebo třeba vytlačení davu časově oddělené objevení a po případě zdržování se jednotlivce nebo jednotlivců na místě potlačeného shluknutí není jednání složky nebo třeba složek rozptylovaného davu při shluknutí, nýbrž jednání složky nebo složek případného nového shluknutí po potlačeném nebo třeba jinak skončeném shluknutí a není neposlušností výzvy k rozchodu řízené na (shluknutý) dav, třebaže je po případě neuposlechnutím (všemu občanstvu svědčícího) zákazu chůze nebo pobytu na místě dřívějšího shluknutí, byl-li takový zákaz vrchností vysloven anebo vyklizením, najmě opětovným vyklizováním dotčeného místa obecenstvu poznatelně projeven. Nešetření takového zákazu však není trestné podle § 283 tr. zák., ač může býti po případě trestáno politickými úřady podle čl. III odst. čís. 2 zákona z 29. února 1920, čís. 126 v doslovu zákona ze 16. července 1927, čís. 125 Sb. z. a n. Zda nalézací soud vzal za prokázány skutečnosti rozhodné v právě naznačených směrech (ohledně časového poměru pobytu nebo třeba chůze obžalovaného na místě shluknutí ke skutečnosti shluknutí a výzvě k rozchodu), nelze z rozsudku bezpečně poznati, což jest právem vytýkáno vývody stížnosti, že rozsudek je nejasný, protože nezjistil přesně, kdy se nacházel stěžovatel v J. ulici, a kdy byla tato ulice vyklizována.

Citace:

č. 4629. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1934, svazek/ročník 15, s. 108-110.