NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 1

Č. 6594.

Učitelstvo (Čechy): I. Disciplinární řízení trpí podstatnou vadou, uzná-li zšr v disciplinárním nálezu učitele vinným činy, které nebyly předmětem disciplinárního řízení. — II. Zákon nenařizuje, aby disc. řízení proti učiteli bylo zavedeno do určité doby po spáchání činů jemu za vinu kladených. — III. K výkladu předpisů §§ 81, 82, 118 a 119 def. řádu školního. — IV. Proti vyslovení suspense může se postižený brániti u nss-u jenom ve stížnosti podané proti konečnému nálezu disciplinárnímu, a to jen potud, pokud vytýká nezákonnost nebo vadnost nálezu disciplinárního. — V. O podmínkách suspense při řízení disciplinárním.
(Nález ze dne 30. května 1927 č. 11713.)
Prejudikatura: K IV.: Boh. CCXIV/24 adm.
Věc: Karel B. v K. proti ministerstvu školství a národní osvěty o disciplinární nález.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení, pokud jím st-l byl také uznán vinným, že urazil dne 15. září 1921 nadřízeného ředitele Josefa D. v R,. dále že odmítl dostaviti se dne 30. září 1921 do ředitelské kanceláře k vyzvání nadřízeného ředitele a že odmítl přijmouti dekret, který mu měl býti doručen školníkem, konečně že se nedostavil přes opětovné předvolání k lékařské prohlídce úředním lékařem; dále zrušuje se nař. rozhodnutí stran výroku o trestu pro nezákonnost. Jinak se stížnost zamítá jako bezdůvodná.
Útraty se nepřisuzují.
Důvody: Nálezem zšr-y v Praze z 30. listopadu 1923 bylo vysloveno toto:
Disc. šetřením bylo prokázáno, že odb. učitel Karel B. se dopustil přestupků §§ 118, 119, po př. 81 a 82 řádu školního a vyučovacího tím, že 1. urazil 3. října 1921 nadřízeného škol. inspektora Františka Ludvíka R. v K. prohlášením, že obviňuje okr. škol. inspektora ze zločinu zneužití moci úřední; 2. že dne 15. září 1921 urazil nadřízeného ředitele Josefa D. v R. slovy: »Gernegross«, který pro obviněného není úřadem a tudíž ho nesmí obeslati, že ředitel D. jest zbabělcem, který podobně jak úřední zločinec S. má tvrdou kůži. — Pro tyto dva případy, které soudem byly uznány za přestupky § 312 tr. z., t. j. jako urážky osob v § 68 tr. zák. označených při vykonávání jejich služby, byl st-l rozsudkem okr. soudu v K. z 1. prosince 1921 podmínečně odsouzen k peněžní pokutě 350 Kč, v případě nedobytnosti k jednomu týdnu vězení. Tato porušení povinností jsou prokázána soudním rozsudkem a také protokolem ze dne 3. října 1921. 3. Ve svém podání z 5. října 1921 obviňuje st-l ošv v K., který ho přeložil do D., vědomého a úmyslného porušení zákona. Opatření ošv-u označuje st-l v tomto podání několikráte za zneužití úřední moci. Okr. škol. inspektoru vytýká st-l, že není nestranným. Skutková podstata jest prokázána podáním jsoucím po ruce. Ostatně opakoval st-l tato obvinění ve svém spisu ospravedlňovacím ze 14. listopadu 1921; 4. st-li připadá k tíži odepření služ. poslušnosti tím, že odmítl dostaviti se 30. září 1921 do ředitelské kanceláře k vyzvání nadřízeného ředitele a že odmítl přijmouti dekret, který mu měl býti doručen školníkem. Vybídnutí ošv-u, aby se st-l ústně nebo písemně proto vyjádřil zastupujícímu řediteli občanské školy v D., neuposlechl, dokonce nedostavil se přes opětné předvolání k prohlídce úředním lékařem; 5 st-l nadával žákům bestií a psů, udeřil žáka W. ve školní budově obč. školy v R. dne 29. ledna 1921 rukou po hlavě a do obličeje a zavedl ho za vlasy opětně do třídy. Tato porušení povinností jsou prokázána výpovědmi svědků B., Z., W. a H., po případě vlastním doznáním st-le. Tím zavinil st-l závadné chování ve škole a mimo školu, kterým poškozuje se vážnost stavu učitelského, po případě jeho působení jako vychovatele a učitele a jež ve smyslu § 54 zák. z 2. května 1883 č. 53 ř. z. jest v odporu s jeho zákonnou povinností. Za toto chování povinnosti se příčící přisoudila zšr ve smyslu ustanovení § 39 lit. f) zák. ze dne 2. listopadu 1899 č. 87 z. z. st-li disc. trest propuštění z místa služebního.
Z tohoto rozhodnutí podal st-l odvolání, které bylo nař. rozhodnutím zamítnuto z důvodů rozhodnutí zšr-y. O stížnosti nss uvážil: I. Co do výroku o vině jest uvésti toto:
1. Stížnost především vytýká, že disc. nálezem byl st-l uznán vinným skutky, které vůbec nebyly předmětem disc. řízení a v příčině nichž nebyla tedy st-li poskytnuta možnost k ospravedlnění. O této námitce nss uvážil, že podle § 43 zák. z 19. prosince 1875 č. 86 z. z. česk. »může se nález disc. na člena učitelstva vynésti toliko tehdy, když předešlo řízení disc., k němuž přikročiti a jež provésti přísluší okr. škol. radě« a že podle dalšího obsahu téhož předpisu »má se vyšetřením skutečný příběh ve spisech zevrubně na jisto postaviti a má obsahovati též ospravedlnění obviněného.« Z toho jde, že předmětem disc. nálezu mohou býti jenom skutečnosti, které byly předmětem zavedeného disc. řízení, které byly předmětem provedeného vyšetřování a o nichž byla ob- viněnému poskytnuta možnost ospravedlnění.
V daném případě byly podle výměru ošv-u v K. z 27. října 1921 předmětem disc. řízení tyto čtyřy body: a) že st-l představenému okr. škol. inspektorovi před svědky spílal a toto spílání dále rozšiřoval, b) že v podání z 5. října 1921 uváděl, že ošv se dopustil zločinu zneužití moci úřední, c) že odepřel služ. poslušnost k výnosu ošv-u ze 14. října 1921, d) že trvale spílá žákům a že se žákem W. zle nakládal.
Ve výměře ze 27. října 1921, který byl ošv-em st-li dodán, nejsou body tyto vůbec uvedeny, naopak bylo tam st-li jen sděleno, že předseda ošv-u pověřil provedením disc. řízení tříčlennou komisí, která st-le předvolá, aby slyšel obvinění a byl vyslechnut. Skutečně pak disc. komise st-le výměrem z 9. listopadu 1921 předvolala a sdělila mu obvinění shora uvedená, při čemž však bod c) nebyl uveden tak, jak ve vyřízení ošv-u, nýbrž jako »odepření služ. povinosti u příležitosti doručeni dekretu z 26. září 1921«.
Jen těch čtyř věcí týkalo se šetření disc. komise z 11. listopadu 1921, resp. ze 14. listopadu 1921 a jen o těchto věcech se ovšem vyslovil také st-l ve svém písemném ospravedlnění ze 14. listopadu 1921. Ze srovnání uvedených právě čyř bodů (a až d) s obsahem disc. nálezu zšr-y však jde, že disc. nález ten uznává st-le mimo jednání uvedená sub a) až d) také ještě vinným jednání jiných, která předmětem disc. řízení nebyla. — — — —
Pokud tedy disc. nález, resp. nař. rozhodnutí uznává st-le vinným a) že dne 15. září 1921 urazil nadřízeného ředitele Josefa D. v R. slovy »Gernegross«, který pro obviněného není úřadem a tudíž ho nesmí obeslati, že ředitel D. jest zbabělcem, který podobně jako úřední zločinec S. má tvrdou kůži, dále b) že odmítl dostaviti se 30. září 1921 do ředitelské kanceláře k vyzvání nadřízeného ředitele a že odmítl přijmouti dekret, který mu měl býti doručen školníkem, konečně c), že se nedostavil přes opětné předvolání k prohlídce úředním lékařem, — byl st-l uznán vinným činy, které nebyly předmětem disc. řízení; v těchto směrech trpí provedené řízení podstatnou vadou, poněvadž porušeny byly podstatné formy řízení adm., pročež bylo nař. rozhodnutí co do výroku o vině v těchto směrech uvedených právě sub a) b) a c) zrušiti podle § 6 zák. o ss. Tím odpadá pro nss nutnost zabývati se oněmi dalšími námitkami stížnosti, kterými se brojí proti obviněním právě uvedeným sub a) b) c).
2. Předmětem dalšího zkoumání nss co do otázky viny je tedy už jenom výrok disciplinární, pokud jím byl st-l uznán vinným přestupků § 8 118, 119 po případě 81 a 82 řádu školního tím, že 1. urazil 3 října 1921 nadřízeného okr. škol. inspektora Františka Ludvíka R. prohlášením, že obviňuje okr. škol. inspektora ze zločinu zneužití moci úřední, 3. že ve svém podání z 5. října 1921 obviňuje ošv v K., který ho přeložil do D., vědomého a úmyslného porušení zákona, že opatření ošv-u označuje v tomto podání několikráte za zneužití moci úřední a že okr. škol. inspektoru vytýká, že není nestranným, dále 4 že .... st-l neuposlechl vybídnutí ošv-u, aby se ústně nebo písemně vyjádřil zastupujícímu řiditeli občanské školy v D. .... a konečně 5., že st-l nadával žákům bestií a psů, udeřil žáka W. ve školní budově občanské školy v R. dne 29. ledna 1921 rukou po hlavě a do obličeje a že ho zavedl za vlasy zpět do třídy.
Nař. rozhodnutí, resp. ddisc. nález zšr-y nepraví, které z uvedených jednání zakládá po názoru úřadu skutkovou podstatu přestupku některého ze 4 paragrafů řádu školního a vyučovacího, jichž se disc. nález dovolává. Podle znění zmíněných paragrafů však je patrno, že úřad shledal skutkovou podstatu přestupku podle § 81 a 82 po případě § 118 v jednání uvedeném ad 5. a skutkovou podstatu přestupku podle § 119 v jednáních ostatních.
A. Pokud jde především o přestupek §§ 81 a 82 a 118 řádu škol. a vyuč., jest uvésti toto:
Podle § 81 »budiž při výběru vychovávacích prostředků pokaždé přihlédáno k zvláštní povaze dítěte. Učitelé se mají především snažiti, aby nabyli důvěry dítek, nakládajíce s nimi vážně, avšak vlídně a spravedlivě. Tresty buďte ukládány toliko s klidnou rozvahou a jest jich užívati spořivě a hospodárně; v nižádném případě nesmějí ohrožovati mravní cit dítka nebo jeho zdraví. Na celé třídy nesmějí tresty býti rozšiřovány«. Paragraf 82 uvádí pak přípustné druhy trestů a dodává, že »všechny jiné tresty, zejména tělesné potrestání jsou nepřípustny ...«
Podle § 118 odst. 2 mají se učitelé »vystříhati všeho chování, které by se příčilo jejich povinnostem a škodilo vážnosti stavu učitelského nebo jejich činnosti vychovatelské a vyučovatelské, jakož i každého zneužití svého postavení«.
V disc. řízení bylo st-li kladeno v tomto směru za vinu, že »trvale spílá žákům a že se žákem W. zle nakládal«. Disc. nález shledává st-le vinným, že »nadával žákům bestií a psů, udeřil žáka W. ve školní budově občanské školy v R. dne 29. ledna 1921 rukou do hlavě a do obličeje a zavedl ho za vlasy zpět do třídy«, a uvádí, že tato porušení povinnosti jsou prokázána výpovědmi několika žáků, jichž jména se uvádějí, po případě vlastním doznáním st-le. Stížnost uvádí, že není pravda, že st-l spílal žákům bestií a psů; kdyby tomu tak bylo, šlo by o urážky na cti, které by náležely před soud a které by jenom soud mohl zjistiti, které však nemůže zjišťovati ředitel z výpovědí několika od něho závislých žáků. Nejde tu také o porušení §§ 81 a 82 řádu škol., neboť tyto pojednávají jenom o prostředcích výchovných, k těm však urážky na cti nepatří.
Námitky tyto nejsou důvodné.
St-l v řízení správním popřel, že by byl žákům nadával bestií a psů. Avšak podle protokolu sepsaného se žáky B., Z. a H. dne 15. listopadu 1921 před okr. škol. inspektorem a jedním učitelem jako zapisovatelem vypověděl žák B., že st-l »velmi mnoho nadával na př., bestie, pse ...«, žák. Z., že st-l »také mnoho nadával, jako bestie ...« a žák H., že st-1 »mnoho nadával, jako bestie, potvora, pse ...«. Žal. úřad resp. zšr mohly tedy v těchto výpověděch shledati dostatečný podklad pro skutkový závěr, že st-l uvedeným žákům nadával. Že by výpověď uvedených žáků nebyla bývala st-li sdělena, písemná stížnost nevytýká a jeví se tedy námitka toho druhu vznesená teprve při veřejném ústním líčení podle § 18 zák. o ss nepřípustnou; pokud pak písemná stížnost vytýká, že zjištění takových urážek bylo by se mohlo státi jen soudem a nikoliv výslechem několika od ředitele závislých žáků, jest na to odpověděti, že zákon nepředpisuje, jakými průvodními prostředky má býti poklesek proti školským předpisům učiteli za vinu kladený v disc. řízení zjišťován, možno tak tedy zajisté také učiniti výslechem žáků; výtku, že žáci jsou na řediteli závislí, nelze rovněž uznati za důvodnou, když sice všichni žáci jsou řediteli školy podřízení, stížnost však blíže nekonkretisuje, proč by snad právě vyslýchaní žáci byli pro závislost na řiditeli podjatými svědky. Měl-li však žal. úřad resp. zšr dostatečný podklad pro svůj závěr, že st-l žákům udaným způsobem nadával, nelze shledati nezákonnost v tom, když nadávky takové kvalifikoval jako porušení učitelových povinností podle § 81 a 82 řádu škol.
Pokud pak jde o případ žáka W., doznal st-l již v řízení, že žáku dal pohlavek a že jej za vlasy vedl zpět do třídy. Spatřil-li úřad v tomto postupu porušení povinností učitelových podle §§ 81 a 82, nelze v tom rovněž shledati nezákonnost. Na tom nemůže nic měniti tvrzení stížnosti, že tu nešlo o tělesné potrestání podle § 82 řádu škol., nýbrž o nutnou obranu, již proto, že st-l nepopírá ani, že W. vedl za vlasy zpět do třídy, kterýžto úkon zajisté nemá povahu nutné obrany. Na věci nemění nic ani okolnost, že případ žáka W. se stal již 29. ledna 1921 a že o případu bylo konáno vyšetřování již v únoru 1921, které tehdy bylo odloženo; neboť stížnost ani netvrdí, že by proti st-li pro tento případ bylo bývalo již v únoru 1921 zavedeno formální disc. řízení podle § 43 odst. 1 zák. o právních svazcích učitelstva a že by případné disc. řízení bylo bývalo formálně a pravoplatně ve smyslu § 43, odst. 2, věty druhé téhož zák. zastaveno. Není také zákonného předpisu, který by předpisoval zavedení disc. řízení pro určitý poklesek do určité lhůty.
B. Pokud pak jde o přestoupení předpisů § 119 řádu škol. uvážil nss takto:
Podle § 119 odst. 1 mají »učitelé ochotně a přesně poslouchati zákonů a nařízení, jakož i nařízení školních úřadů, školních dozorčích orgánů a školního správce, svědomitě zachovávati daná napomenutí a pokyny ....« a jsou podle odst. 3. »zavázáni, k členům školních úřadů a k ostatním členům učitelského sboru zdvořile se chovati ...«
V tomto směru byl st-l shledán vinným:
1. že urazil 3. října 1921 nadřízeného okr. škol. inspektora Františka R. prohlášením, že ho obviňuje ze zločinu zneužití moci úřední. Po názoru nss-u nutno v tomto počínání st-lově shledati skutkovou podstatu přestupku podle § 119 odst. 3 řádu škol., poněvadž okr. škol. inspektor nesporně je dozorčím orgánem školním a obviňování úřední osoby ze zlo- činu v přímém styku vůči ní není zajisté »zdvořilým chováním.« Poněvadž pak st-l po stránce skutkové obsah tohoto obvinění nepopírá a naopak závěr úřadu v tomto směru má dostatečný podklad v protokole ze 3. října 1921, sepsaném v kanceláři okr. škol. inspektora R. za přítomnosti tohoto a dvou svědků, nelze shledati ani nezákonnost ani vadnost řízení v tom, že žal. úřad, resp. zšr shledaly st-le v tomto směru vinným.
Dále byl st-l shledán vinným 3., že ve svém podání z 5. října 1921 obviňuje okr. škol. výbor v K., který ho přeložil do D., z vědomého a úmyslného porušení zákona, že opatření ošv-u označuje v tomto podání několikráte za zneužití moci úřední a že okr. škol. inspektoru vytýká, že není nestranným. Stížnost tu vytýká, že bod 3. jest úplně nesprávný; st-l vždy v řízení kladl důraz na to, že ze zneužití moci úřední obvinil okr. inspektora a nikoliv ošv.
Ve zrnin, podání z 5. října 1921 svědčícím zšr-ě a podaném u ošv-u v K. uvedl st-l mimo jiné, že »jeho přeložením stalo se vědomě a úmyslně porušení zákona«, »to udělal ošv mým přeložením a spáchán jest tím zločin zneužití moci úřední«, konečně žádal, aby zšr »zrušila jeho nezákonné a zločinné přeložení do D.« »a aby nařídila, by dostal svoje zákonné místo v K., které mu bylo uchváceno také zločinně«. Třebas tedy st-l v ostatním obsahu cit. podání se obrací hlavně proti okr. škol. inspektoru, měl přec žal. úřad, resp. zšr v uvedeném obsahu cit. podání dostatečný podklad pro závěr, že st-l obvinil nejen okr. škol. inspektora, ale také samotný ošv z úmyslného a vědomého porušení zákona a že počínání ošv-u označil za zneužití moci úřední. Že pak takovýto postup involvuje přestupek § 119 odst. 3, stížnost ani nepopírá.
Stejně nepopírá stížnost, že st-l vytknul okr. škol. inspektoru nezákonnost a nelze pochybovati, že způsob, kterým se st-l v cit. podání o okr. školním inspektoru vyjadřuje, není zdvořilým chováním podle § 119, odst. 3 řádu školního. Dále byl st-l uznán vinným, že 4. .... neuposlechl vybídnutí ošv-u, aby se ústně nebo písemně vyjádřil zastupujícímu řiditeli občanské školy v D. Viní se tedy st-l, že neuposlechl »nařízení školního úřadu« podle § 119 odst. 1 řádu škol. Písemná stížnost proti tomuto obvinění vůbec námitek nevznáší, naopak zabývá se jen ostatním obsahem obvinění stran nepřijetí dekretu o přeložení do D., kterýžto ostatní obsah však, podle toho, co řečeno shora sub 1/1), se z další kognice nss-u vymyká. Nelze tudíž nař. rozhodnutí ani v tomto směru, jak uvedeno shora ad 4), shledati nezákonným nebo vadným. Je tedy stížnost, pokud směřuje do výroku o vině ve směrech uvedených tu sub 1., 3., 4. a 5. bezdůvodná.
II. Co do výroku o trestu jest uvésti toto: Trest byl vysloven souhrnně za všecky přestupky, jichž byl st-l uznán vinným; poněvadž podle toho, co uvedeno shora sub I. 1., bylo nař. rozhodnutí co do výroku o vině ve směrech sub I./l. uvedených zrušeno pro vady řízení, nezbylo než zrušiti nař. rozhodnutí co do výroku o trestu podle § 7 zák. o ss.
III. Stížnost konečně brojí, odvolávajíc se na usnesení Boh. CCXIV/ 24 také proti suspensi st-le během disc. řízení nařízené, resp. proti výnosu min. škol. z 25. července 1925, kterým byl st-lův rekurs proti suspensi cestou instanční zamítnut.
Nss vyslovil již v citovaném svém usnesení, že rozhodnutí to není »konečným rozhodnutím« podle § 2 a 5 zák. o ss, nýbrž jen mezitím- ním opatřením. Stížnost na nss do výroku o suspensi není tedy podle § 21, 2 a 5 zák. o ss přípustná. Tím ovšem není st-li bráněno, aby bráně se proti nálezu disc. vytýkal nezákonnost, resp. vadnost tohoto nálezu disc. také v příčině nařízené suspense. Nss může se tudíž stížností stran výroku o suspensi zabývati jen v těchto mezích, t. j. pokud se jí vytýká nezákonnost nebo vadnost nař. rozhodnutí o disc. nálezu.
Stížnost v tomto směru vytýká, že st-l byl suspendován výměrem ošv-u z 27. října 1921 bez jakéhokoliv dřívějšího výslechu nebo šetření a bez udání důvodů, že suspense jest dle zákona přípustná jen tehdy jestliže vážnost stavu učitelského vyžaduje, aby učitel hned z úřadu byl odstraněn, dále že podle § 54 zák. škol. má porušení vážnosti stavu učitelského za následek disc. řízení, že však důvody st-lovy suspense nebyly také důvody proti němu vedeného říz. disc. naopak, že byla důvodem suspense podle dopisu adv. Dr. B. z 5. listopadu 1921 a prohlášení referenta zšr-y z listopadu 1923 udání, která proti st-li došla, aniž obsah st-li dosud byl sdělen; naproti tomu ty okolnosti, které byly předmětem disc. řízení, nemohou prý býti důvodem suspense, neboť stran bodu a) a b) zavedeného disc. řízení konal ošv již 8. října 1921 mimořádné sezení, v němž však st-l suspendován nebyl, nýbrž byl suspendován 3 týdny později. Bod c) vůbec nemůže tvořiti důvod suspense a bod d) pak týká se případu dávno minulého za rok 1921, pro který ovšem nemohla býti suspense vyslovena až po 8 měsících. Zamítnutí st-lova rekursu podaného proti suspensi bylo odůvodněno domnělým st-lovým spurným a vážnost stavu učitelského poškozujícím chováním, tedy jenom paušálními obviněními a nikoliv konkrétními skutečnostmi. Rekursní lhůta proti rozhodnutí o suspensi končila 14. listopadu; předměty disc. řízení byly st-li sděleny teprve 12. listopadu a mohlo se tak státi až po uplynutí rekursní lhůty, z čehož plyne, že důvody suspense nemohly vůbec tvořiti podklad disc. řízení. Teprve po st-lově suspensi bylo u žáků konáno šetření stran případných přestupků st-lových, při čemž se však nezjistily důvody zakročení a aby suspense mohla býti zachována v platnosti, byla dodatečně násilně přibrána jiná obvinění do disc. řízení.
Pokud st-l takto vytýká vadnost disc. řízení, resp. nezákonnost disc. nálezu, nebylo lze uznati vývody stížnosti důvodnými.
Podle § 48 zák. o právních svazcích učitelstva má »okr. škol. rada suspensi od úřadu a od příjmů s ním spojených na čas ..... vyšetřování disc. naříditi, když vážnost učitelstva toho vyhledává, aby vyšetřovaný na čas vyšetřování od služby své bez průtahu byl odsazen.«
Je tedy ovšem pravda, že předpokladem suspense jest jednak zavedení disc. vyšetřování, jednak splnění podmínky, že vážnost učitelstva suspensi vyžaduje; naproti tomu však není zákonem předepsáno, aby postižený byl před nařízením suspense o tom zvláště slyšen, ani aby mu byly nějaké zvláštní důvody suspense sděleny.
Vyšetřování disc bylo v daném případě proti st-li nařízeno zároveň s výrokem o suspensi, totiž výměrem ošv-u z 27. října 1921. Shora zmíněná formální podmínka suspense tedy splněna byla.
Pokud pak jde o předpoklad materielní, je posouzení toho, zda vážnost učitelstva suspensi vyžaduje, ponecháno zcela volné úvaze úřadu a nelze shledati, že by v daném případě závěr úřadu, že suspense je třeba vzhledem k obviněním, pro která disc. řízení bylo nařízeno, byl nelogický nebo neměl opory ve spisech.
Nelze proto shledati ani nezákonnost ani vadnost disc. nálezu v tom, že při zahájení disc. řízení byla zároveň vyslovena též suspense.
Z těchto úvah bylo rozhodnuto, jak v úvodě uvedeno, aniž měl nss podle § 18 zák. o ss možnost zabývati se dalšími v písemné stížnosti neobsazenými výtkami, které st-l přednesl teprve při veř. ústním líčení. — — —

Citace:

č. 6594. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 943-949.