NPD documents search: Všeobecný slovník právní, sv. 5

Právo domovské.
Právo domovské.

1. Pojem a význam
.
Právem domovským v objektivním slova smyslu rozumí se soubor oněch norem, které upravují poměry zakládající se na příslušnosti jednotlivce k některému svazku obecnímu, kdežto v subjektivním slova smyslu rozumí se tím soubor práv vyplývajících z příslušnosti k jisté obci. Právo domovské upraveno bylo v Rakousku naposledy zákonem ze dne 3. prosince 1863 č. 105 ř. z., pokud se týká, zákonem ze dne 5. prosince 1896, č. 222 ř. z. Před tím došly ovšem poměry domovské jakéhosi — byť jen částečného — upravení v různých zákonech, avšak nikdy ex professo, nýbrž jen příležitostně, při spořádání jinakých veřejnoprávních poměrů. V té příčině sluší zvláště vytknouti nejvýš. rozh. ze dne 16. listopadu 1754, č. 365 o postrku tuláků a žebráků, a konskripční patent ze dne 25. října 1804, sv. 23. sb. zák. pol., provisorní zák. ze dne 17. března 1849 a zák. ze dne 24. dubna 1859. Právo domovské.
593
Již z výpočtu tohoto na jevo jde, že příslušnost k určité obci pro Rakousko má nemalý význam v různých veřejnoprávních směrech, a že jmenovitě oprávnění domovské nespadá v jedno s nárokem na chudinské zaopatření. Tím vchází instituce práva domovského v Rakousku v přesný rozdíl od soustavy t. zv. podpůrného bydliště, dle které vstupuje jednotlivec k obci jen potud v právní vztahy, pokud schudna může nárok vznésti, aby se mu od této obce dostalo chudinského zaopatření. Toto chudinské zaopatření jest ovšem podstatným obsahem práva domovského; avšak kromě toho prýští z práva domovského ještě další oprávnění, zvláště právo směti vždy a za všech okolností nerušeně bydliti v obci domovské.
O ceně obou těchto různých soustav nesnáší se theorie. Když r. 1894 předložena byla osnova zákona na úpravu některých ustanovení o právu domovském, bylo učiněno u příležitosti té prohlášení o obou soustavách ve stručné, přehledné formě toho asi obsahu, že není příčiny, uchylovati se od soustavy domovské v Rakousku zavedené a tvořící základ mnoha jiných ustanovení zákonných a přijati soustavu podpůrného bydliště zavedenou jmenovitě v říši Německé. Motivy k osnově zmíněné poukazují zvláště k tomu, že právo domovské propůjčuje jednotlivci (individuu) vědomí stálosti a napomáhá svobodě stěhovací, ježto osoba mající právo domovské může býti připuštěna do kterékoli jiné obce beze vší závady následkem záruky, kterou jí poskytuje její obec domovská. Obec domovská má prý závažný zájem na tom, aby příslušníci její neschudli, kdežto podpůrné bydliště zmenšuje snahu zabrániti schudnutí. S názorem tímto nelze ovšem vážně souhlasiti. Zvláště při dnešním útvaru práva domovského, kde stálý pobyt a domovské právo v četných případech jsou různy, ztrácí se v celku význam obce domovské úplně, a svazek jednotlivce s obcí jest tak volným, že si ho mnozí vůbec ani vědomi nejsou. V této příčině značí nynější právo domovské rozhodný krok nazpět vůči shora vypočítaným ustanovením o právu domovském, jmenovitě proto, že se upírá delšímu pobytu v některé obci jakýkoli význam pro nabytí práva domovského v obci této. Jakousi nápravu zjednal však cit. již zák. z r. 1896 č. 222 ř. z. (viz níže).
Vůbec má do sebe zajímavost nemalou sledovati, jak uchylováno bylo od tohoto principu, který zejména v cís. nař. ze dne 1765 došel plného výrazu. Kdežto provisorní obec. zák. z r. 1849 spojuje se 4letým pobytem bez pasu v některé obci nabytí příslušnosti v této obci, přiznává obec. zákon z r. 1859 pobytu takovému pouhý titul a žádá k nabytí příslušnosti výslovné přijetí (od obce). Zákon o právu domovském z r. 1863 nezná ani tohoto ustanovení, nýbrž zůstavuje přijetí do svazku obce úplné libovůli obce. Pochopitelno jest, že za takových okolností touženo bylo hlasitě po nové úpravě zákonodárství domovského a došlo tak ku změně obsažené v zákonu ze dne 5. prosince 1896, č. 222 ř. z.
Předkem budiž však dogmaticky promluveno o platném zákonu domovském na základě ustanovení zákona o domovském, právu z r. 1863. Zákon tento zrušil všechna dřívější ustanovení o právu domovském a mají tudíž ustanovení ta jenom potud svůj význam, že podle § 49 potrvávají práva domovská nabytá dnem působnosti zákona z r. 1863 dle starších předpisů tak dlouho, pokud nepominou dle ustanovení zákona nyní platného. Právo domovské.
2. Obsah a objem práva domovského
.
Ten, kdo má v některé obci právo domovské, tedy jest do ní příslušným, má právo
1. na nerušený pobyt v této obci;
2. žádati za podmínek zákonných na obci opatření chudinské.
ad 1. Jakkoli základními zákony státními zaručena jest osobě svoboda stěhování a každý občan státní může zvoliti na kterémkoli místě území státního pobyt svůj a bydliště, může přece za určitých podmínek zákonných jednotlivci býti pobyt na určitém místě zakázán; tak zejména nastoupí-li podmínka čl. 3. zák. ze dne 5. března 1862, č. 18 ř. z. a pak z důvodů trestných. Naproti tomu nelze jednotlivci za žádných okolností zamezovati pobyt v obci domovské. I vstupuje tudíž jednotlivec s obcí v obdobný poměr, jako státní občan s celým státem: jako občan má neporušitelné právo na pobyt v území státním, tak přísluší obdobné právo osobě požívající domovského práva oproti obci domovské. Spojuje tudíž jednotlivce s obcí domovskou pevná, veřejnoprávní páska.
ad 2. V této příčině odkázati jest na zákonodárství chudinské.
Místně zabírá právo domovské celý rozsah území obecního. Sloučí-li se tedy dvě obce v jednu, nebo rozšíří-li se jedna obec částí obce jiné, rozvine se domovské právo, které dosud příslušelo jenom v jedné části obce takto zveličené, samo sebou na celý rozsah zvětšené obce (§ 3). Rozdělí-li se však obec nějaká ve dvě nebo více obcí, nebo přivtělí-li se jen část její k obvodu obce jiné, přikáží se oprávněné osoby těchto obcí i všichni jich nástupci v právu domovském oné obci se svým právem domovským, která jest v držení onoho obvodu, kde bydlili v době rozdělení, pokud se týká, přivtělení, nebo — jestliže se nezdržovali v době této již v obci — rozhoduje ten obvod, ve kterém bydlili před odchodem svým. Nelze-li ustanovení tohoto užiti, rozhoduje ono bydliště, které naposledy v obci měla osoba, jejíž nástupci v právu domovském mají být přiděleni. Není-li tu nijakého vodítka a příslušné obce nějakým spůsobem věc nespořádají, rozhodují politické úřady přikážíce osobu některé z (proucích se) obcí (§ 4).
3. Nabytí a změna práva domovského
.
§ 2 stanoví zásadu, že každý občan státní má míti v některé obci právo domovské, avšak právo domovské že mu může příslušeti toliko v obci jedné. Mimo to jest státní občanství nezbytnou podmínkou nabytí práva domovského v některé obci území státního. Práva domovského
nabývá se:
1. právem samým (ipso inre) a
2. propůjčením.
ad 1. Ipso iure nabývá se práva domovského:
a) narozením. Nabývajíť domovského práva manželské dítky v té obci, ve které má právo domovské jich otec v době jich narození, nebo — zemřel-li dříve — v té obci, ve které měl právo domovské v čas smrti své. Nemanželským dítkám přísluší právo domovské v oné obci, ve které má právo domovské jejich matka v čas slehnutí. Legitimované, nesvéprávné dítky nabývají práva domovského v té obci, ve které má právo domovské otec jejich v čas legitimace. Adopce a pěstounství nezakládá práva domovského (§ 6). Nastanou-li změny v domovském právu rodičů, následují manželské a legitimované dítky svého otce a dítky nemanželské Právo domovské.
595
matku, ač-li nejsou svéprávny. Svéprávné dítky mají své právo domovské v oné obci, ve které přísluší jim právo domovské v čas nabyté svéprávnosti. Nemanželské dítky, které nebyly legitimovány provdáním matky, podržují dosavadní právo domovské, třeba nebyly v čas provdání matčina svéprávnými (§ 12).
b) Provdáním. Ženy nabývají provdáním práva domovského v té obci, ve které má jich manžel právo domovské (§ 7). Nastanou-li změny v tomto právu domovském, následuje žena manžela, pokud nebyli soudně rozvedeni, a podržuje i jako vdova právo domovské v té obci, ve které mčl právo domovské manžel v době smrti své. Soudně rozvedené nebo odloučené ženy podržují domovské právo, které měly v čas soudního rozvodu nebo odloučení. Je-li některé manželství prohlášeno za neplatné, vrací se žena do domovských poměrů, ve kterých byla před sňatkem (§ 11).
c) Dosažením veřejného úřadu: Definitivně zřízení úředníci dvorští, státní, zemští a definitivní úředníci fondů veřejných, duchovní a veřejní učitelé nabývají nastoupením svého úřadu (nikoli tedy pouhým jmenováním — rozh. správ. soud. dv. ze dne 2. července 1881, č. 1135) práva domovského v oné obci, ve které jim vykázáno bylo stálé sídlo úřední (§ 10), a to i tehdy, když má úředník opatřovati tam státní službu jen provisorně (rozh. ze dne 3. září 1880 č. 845).
ad 2. O žádosti za přijetí do svazku domovského rozhoduje s vyloučením každého odvolání toliko obec a to dle volného uvážení svého. Avšak přijetí ve svazek obce nesmí býti obmezeno ani na určitý čas, ani nelze ho uděliti za výminky nesrovnávající se se zákonnými následky práva domovského, a každé takové obmezení nebo výminka podobná má býti pokládána za neplatnou a nedoloženou (§ 8). Za výslovné přijetí ve svazek domovský zavésti lze poplatek a, pokud se týká, zvýšiti stávající poplatek takový lze jedině na základě zákona zemského. Poplatky takové plynou do obecní pokladny (§ 9).
4. Ztráta práva domovského
.
Práva domovského se pozbývá:
1. Ztrátou občanství státního (§ 15): Musí-li být osoba
taková podle smluv státních opět přijata, nebo vrátí-li se do tuzemska ku pobytu a nelze docíliti, aby přijata byla státem jiným, vstupuje opět v ono právo domovské, které měla před ztrátou občanství státního (§ 16).
2. Nabytím práva domovského v obci jiné: zřekne-li se tedy kdo práva domovského v některé obci, nemá to účinku potud, pokud osoba zříkající se nenabude práva domovského jinde (§ 17).
5. Zvláštní předpisy vytýká zákon o bezdomovcích
, t. j. o takových
osobách, jichž právo domovské nelze prokázati v době, kdy se o jich právu domovském jedná (viz o tom čl. »Bezdomovci«).
6. Listem domovským
prokazuje se, že komusi přísluší v určité obci právo domovské (§ 32). List tento vyhotovuje se bezplatně dle vzorku (formuláře) zákonem předepsaného a nesmí se oprávněnému odepříti (§§ 33 a 34), jinak může být obec politickým úřadem okresním ku jeho vyhotovení přidržána (§ 42). Ku platnosti listu domovského vyhledává se přitištění pečetí obecní (§ 33). Udělený list domovský prohlásiti lze za neplatný, prokáže-li obec, že majitel listu domovského v době, kdy list byl vyhotoven, měl domovské právo v některé jiné obci (§ 35). Je-li tedy někdo v držení listu domovského, zakládá se tu relativní (překonatelná, Právo domovské.
vyvratitelná) domněnka práva domovského; leč vyvrátiti lze tuto domněnku nikoli prokázáním, že osvědčeného práva domovského tu v čas sdělání listu domovského nebylo, nýbrž jedině důkazem, že v této době příslušné osobě domovské právo v obci jiné příslušelo. Výrokem o neplatnosti určitého domovského listu nezakládá se nějaká změna v domovském právu majitelově, nýbrž konstatuje se jen, že nepozbyl domovského práva dříve jemu přísluševšího (rozh. ze dne 4. března 1881, sb. »Budwinski« č. 1033). Domovský list podléhá kolku 50 kr. (p. s. 116 bb), žádost o vystavení listu domovského jest kolku prosta (rozh. min. fin. ze dne 28. srpna 1850 č. 23362).
7. Příslušné úřady
.
Ku projednávání a rozhodování záležitostí týkajících se práva domovského povolány jsou úřady politické (§ 36); tyto úřady mají zvláště též v případu sporu rozhodnouti o bytí nebo nebytí práva domovského, při čemž však vyhrazeny jsou rozhodnutí soudů případné otázky práva civilního, jako ku př. o manželském nebo nemanželském zrození (původu) dítěte (§ 37). Politický úřad okresní může rozhodovati o sporném právu domovském jen potud, pokud se tím uznává jistá obec jeho okresu za obec domovskou. Shledá-li politický úřad, že právo domovské komusi v určité obci přísluší, která leží v obvodu správním jiného okresního úřadu, má se obrátiti na tento úřad. Souhlasí-li oba okresní úřady v nálezu svém, mají u vzájemném srozumění věc vyříditi. Nedocílí-li se shody, jest projednání předložití představenému politickému úřadu zemskému, který o tom rozhodne, jsou-li mu oba úřady podřízeny; jinak dohodne se se zemským úřadem nadřízeným pol. okresnímu úřadu druhého. Dohodnou-li se zemské úřady, vyhotoví se nález jich, v opačném případu vyhledává se rozhodnutí ministerstva vnitra (§ 40). Ve věcech domovských nelze připustiti mimořádných revisních rekursů proti dvěma souhlasným rozhodnutím (§ 14).
8. Reforma práva domovského
(zákon ze dne 5. prosince 1896, č. 222 ř. z.).
1. Výslovného přijetí ve svazek obecní nemůže odepříti obec pobytu onomu rak. občanu státnímu, který po dosažení svéprávnosti dobrovolně a nepřetržitě se zdržoval v určité obci po deset let, která předcházejí žádosti za právo domovské.
2. Žadatel nesmí dále za této ustanovené lhůty pobytu připadnouti
za obtíž veřejnému zaopatření obce. Za úkony chudinského zaopatření se nepokládá, byl-li kdo osvobozen od školného za své dítky do školy chodící, dále požívání nadace, a konečně podpora na čas poskytnutá (§ 2 cit. zák.).
3. Nárok na výslovné přijetí do svazku domovského jsou oprávněni ku platnosti přivésti netoliko osoba dotyčná sama, pokud se týká, její nástupci v právu domovském (t. j. osoby, které dle §§ 6, 7, 11, 12 a 13 zák. ze dne 3. prosince 1863 č. 105 odvozují své právo domovské od osoby oprávněné), nýbrž i dosavadní obec domovská; každá obec domovská jest povinna vyrozuměti dosavadní obec domovskou o přijetí některé osoby do svazku domovského (§ 3 cit. z.).
4. Cizozemci a osoby, jichž občanství státního nelze prokázati za
podmínek v § 2 uvedených, nabývají nároku na slib, že budou přijati ve
svazek domovský některé rakouské obce; skutečné přijetí jich nastává, nabudou-li osoby tyto rakouského občanství státního (§ 5 cit. zák.). Právo dvorské.
597
5. Opomene-li obec pobytu rozhodnouti o vzneseném nároku na přijetí ve svazek domovský, pokud se týká, o jeho přípověď do 6 měsíců počítaje dnem, kdy nárok vznesen byl, povolán jest k rozhodnutí představený úřad politický. Úřad tento rozhoduje též při odvolání, odepře-li obec pobytu přijetí do svazku obecního, pokud se týká, přípovědi jeho (§ 6 a též §§ 2—4, 5 cit. zák.).
6. Zákonem tímto z r. 1896 zrušují se §§ 8 , 9 a 10 zák. ze dne 3. prosince 1863 č. 105 ř. z.

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Právo domovské. Všeobecný slovník právní. Díl třetí. Padělání peněz - pych vodní. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1898, svazek/ročník 3, s. 608-613.