Čís. 5382.

Zaplatila-li třetí osoba jako dobrovolný plátce věřiteli solidární dluh a prohlásila v postupní listině, že se vzdává postoupených ji věřitelských práv pouze vůči jednomu ze spoludlužníků, není závady, by se nedomáhala zaplacení celé pohledávky na ostatních spoludlužnících.
(Rozh. ze dne 20. října 1925, Rv I 1552/25.)
Směnka, vydaná občanskou záložnou v K., byla podepsána Josefem C-em, Gustavem B-em a Františkem D-em jako přijateli. Marie B-ová zaplatila směnku vydatelce, dala si postoupiti směnečnou pohledávku se všemi právy z ní plynoucími i listinami ji prokazujícími, a prohlásila v postupní listině, že se postoupených jí práv vzdává proti Gustavu B-ovi, svému synu. Na základě platebního příkazu a postupní listiny vedla Marie B-ová proti Josefu C-ovi exekuci pro celou pohledávku. Josef C. domáhal se žalobou podle §u 35 ex. ř. zrušení exekuce, tvrdě mimo jiné, že Marie B-ová platila za svého syna, Gustava В-a, s úmyslem, by dluh jeho naprosto zanikl. Procesní soud prvé stolice vyhověl žalobě potud, že prohlásil exekuci nepřípustnou do jedné třetiny. Odvolací soud nevyhověl odvolání žalobce, k odvolání žalované žalobu zcela zamítl. Důvody: Mínění odvolatele, že B-ová zaplacením pohledávky měla pouze v úmyslu sprostiti Gustava В-a, svého syna, jest mylné a v přímém rozporu s obsahem postupní listiny a s výpovědí svědků. Také nelze souhlasiti s náhledem odvolatele, že by bez řešení vnitřního poměru mezi spoluzavázanými někdo třetí se nemohl státi jich věřitelem na základě původního exekučního titulu, neboť není v tom obcházení předpisu §u 896 obč. zák., ježto nová věřitelka nebyla spoludlužnicí přijatelů směnky a získala pohledávku postupem (§ 1392 obč. zák.). Vývody žalobcovy, že žalovaná, vzdavši se při placení sporné pohledávky postoupených práv a nároků proti synovi z platebního příkazu, přivodila tím úplný zánik pohledávky, nemohou obstáti, neboť jednalo se o pohledávku proti třem solidárně zavázaným dlužníkům a prominutím dluhu (§ 1444 obč. zák.) jednomu spoludlužníku nezaniká celá pohledávka (§ 894 obč. zák.), neboť zůstává ještě pohledávka proti druhým spoluzavázaným a věřiteli dle §u 891 obč. zák. jest na vůli zůstaveno, zda chce dobývati na jednotlivém spoludlužníku celou pohledávku či část její. Poněvadž žalovaná získala postupem veškerá práva vymáhajícího věřitele, není potřebí obírati se otázkou, zda spoludlužníku Gustavu B-ovi příslušejí nějaká postižní práva a proto i s míněním prvého soudu, že zprošťujícím prohlášením Marie B-ové nastal týž stav, jako kdyby byl Gustav B. sám pohledávku zaplatil, nelze se stotožňovati. Nárok žalobcův není po právu, jak dále ještě uvedeno bude, i bylo tudíž odvolání žalobcovo jakožto bezdůvodné zamítnouti. Naproti tomu odvolání strany žalované, pokud uplatňuje důvod nesprávného právního posouzení, nelze upříti oprávněnosti. Poměr spoludlužníků mezi sebou nepřichází v tomto sporu k řešení, poněvadž se tu jedná o korrealní jich závazek vůči věřiteli. Avšak, i kdyby mohlo se souhlasiti s tím, že placením se strany Marie B-ové měl zaniknouti dluh Gustava В-a u Občanské záložny v K., neměnilo by to ničeho na jejích právech proti jeho spoludlužníkům, neboť ona nezískala snad pouhý postižní nárok spoludlužníka, nýbrž pohledávku vymáhajícího věřitele proti všem solidárně zavázaným spoludlužníkům a, propustila-li ze závazku pouze Gustava В-a, závazek ostatních trvá. Důležito jest, že žalovaná předem zaplatila Občanské záložně v K. a postoupiti si dala celou pohledávku se všemi právy a pak teprve prohlásila, že propouští Gustava В-a ze závazku, jak z postupní listiny zřejmo. Nelze proto souhlasiti s názorem prvého soudu, že žalovaná, zaplativši dluh, zaplatila jednu třetinu celého dluhu, jež na syna jejího připadala, a že postupem pohledávky nemohla získati více práv proti zbývajícím spoludlužníkům, než na dvě třetiny pohledávky postoupené s příslušenstvím. Naopak žalovaná, získavší pohledávku se všemi právy, mohla tuto vykonatelnou pohledávku dobývati na kterémkoli ze solidárních dlužníků (§§ 1392, 1394 a 891 obč. zák.). Nemůže proto býti exekuce v rámci tohoto oprávnění prováděná nepřípustná, a jest celý žalobní nárok bezdůvodným.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání. Důvody:
Dovolání, uplatňující dovolací důvody podle č. 3 a 4 §u 503 c. ř. s., není opodstatněno. K vývodům jeho jest především s hlediska právního uvésti toto: Exekuční titul (směnečný platební příkaz ze dne 9. srpna 1924), podle něhož byla Marii В-ové proti žalobci ve spojení s postupní listinou ze dne 10. prosince 1924 povolena mobilární exekuce, zakládá se na směnce, vydané občanskou záložnou pro K., znějící na 35 000 Kč, o které jest nesporno, že byla podepsána žalobcem, dále Gustavem B-em a Františkem D-em jako přijateli. Podpisem přijatelů vznikl jejich solidární směnečný závazek, úplně samostatný a abstraktní, a nesejde na tom, jaký měl obecnoprávní důvod a z jakého soukromoprávního poměru vzešel. Žalovaná Marie B-ová zaplatila směnku vydavatelce, Občanské záložně v K., jako dobrovolný plátce třetí, nejsouc ani formálně ani materielně za dluh zavázána, a, ježto při placení dala si směnečnou pohledávku postoupili se všemi právy, z ní plynoucími, i listinami, ji prokazujícími, neprohlásivši, že za syna Gustava В-a platí jen z toho důvodu, aby pohledávka směnečná zanikla, šlo tu ve skutečnosti o výkup pohledávky osobou třetí, který věřitelka přijala (§ 1422 obč. zák.). Ostatně žalovaná při zaplacení a postupu pohledávky projevila v postupní listině poznatelným způsobem svůj úmysl, že nechce, aby pohledávka zanikla, nýbrž že ji přijímá se všemi věřitelskými i exekučními právy již pro pohledávku Občanskou záložnou vydobytými. Nesejde na tom, že v listině není výslovně uvedeno, že pohledávku kupuje, ježto z obsahu listiny na jinou vůli Marie B-ové nelze usuzovati. Přešla tudíž zaplacením pohledávky věřitelce již ze zákona (§ 1422 obč. zák.) na žalovanou veškerá právě zmíněná práva věřitelská, tedy i právo, na žalobci jako solidárním dlužníku celou postoupenou pohledávku exekučně vymáhati (§ 9 ex. ř.). Mylným jest právní názor dovolatelův, že, když žalovaná zaplatila věřitelce cizí dluh (t. j. za syna Gustava В-a) a v postupní listině prohlásila, že se postoupených jí věřitelských práv vzdává pouze proti svému synu, těmito právními úkony zanikla úplně směnečná pohledávka i proti ostatním dvěma směnečným dlužníkům, totiž žalobci a Františku D-ovi, neboť osobní sproštění jednoho ze spoludlužníků věřitelem, nesprošťuje ještě ostatní dlužníky solidárního závazku (§§ 891 a 894 i. f. obč. zák.). Ze žalovaná měla na mysli propustiti pouze svého syna ze závazku, plyne zcela zřetelně z obsahu postupní listiny ze dne 10. prosince 1924, v níž výslovně prohlašuje, že si proti ostatním dvěma směnečným dlužníkům, Františku D-ovi a Josefu C-ovi, ponechává veškerá jí postoupená věřitelská práva. Důvodnou není ani výtka, že ostatní spoludlužníci nedali souhlasu k vyplacení směnky Marií B-ovou, ježto takového souhlasu jest třeba jen, když se výkup pohledávky věřiteli proti jeho vůli vnucuje (§ 1423 obč. zák.). Dovolání mylně odkazuje též k ustanovení §u 896 obč. zák., ježto tu nejde o vnitřní poměr a postih mezi spoludlužníky, a nelze ani přisvědčiti jeho vývodům, že zaplacením pohledávky Marií B-ovou Občanské záložně v K. zanikla pohledávka aspoň jednou třetinou, pokud se týkala spoludlužníka Gustava В-a, a stačí tu odkázati ku správným důvodům odvolacího soudu o solidárním závazku všech spoludlužníků, který byl také v exekučním titulu výslovně vytčen.

Citace:

Čís. 5382. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 507-509.