Čís. 4138.

Advokát není povinen, by s požadováním zaplacené odměny za konané práce počkal až do skončení sporu nebo odvolání plné moci. Může ji děliti a požadovati dle časových období. Nečinil-li klient proti účtu svého advokáta v přiměřené lhůtě námitek, jest advokát oprávněn, zaplatiti si účet ten ze záloh klientem mu poskytnutých.
(Rozh. ze dne 10. září 1924, Rv I 808/24.) Žalobce konal v roce 1921 pro žalovanou různé práce právnické a hotová vydání, na které jí zaslal účet ze dne 31. března 1921 ve výši 5 069 Kč 45 h. Účet tento žalovaná podržela a ničeho proti jeho výši nenamítala. Teprve, když žalobce za pozdější pro ni konané práce právnické a hotové výlohy poslal jí další účet ze dne 31. prosince 1922 na 15 065 Kč 10 h, vrátila žalovaná oba účty žalobci dopisem ze dne 9. května 1923, ve kterémž uvedla, že žádného účtu neuznává a žádala, by si žalobce výši útrat mu příslušející dal stanoviti soudem. Žalobce, poněvadž jeho účet ze dne 31. března 1921 byl dávno před obdržením dopisu žalované ze dne 9. května 1923 splatným a do té doby od žalované na účet svých útrat dvakráte po 4 000 Kč obdržel, zaplatil z těchto 8 000 Kč nejprve svůj již splatný účet ze dne 31. března 1921 5 069 Kč 45 h úplně a zbytek oněch 8 000 Kč započetl jako splátku na účet ze dne 31. prosince 1923, který dle poukazu žalované za účelem soudního ustanovení útrat zažaloval a který mu byl celkem 26 635 Kč 90 h oběma soudy přiřknut. Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Nelze přisvědčiti názoru dovolatelky, že právní zastupování strany advokátem, pokud nebylo přerušeno, jest jediným výkonem a že nelze proto útraty za práce právnické v různých dobách pro tutéž stranu konané děliti dle časových období. Kdyby tomu bylo tak, nemohl by advokát až do skončení sporu neb odvolání plné moci za své práce ničeho požadovati, což zajisté nelze srovnati s předpisy o smlouvě námezdní, najmě s předpisy §u 1154 obč. zák. Byl proto žalobce jako právní zástupce žalované oprávněn za práce a hotové výlohy pro žalovanou do konce března 1921 konané účet ze dne 31. března 1921 podati, a na žalované zaplacení tohoto účtu žádati. Když žalovaná proti tomuto účtu v přiměřené lhůtě námitek nečinila a účet ten byl splatným, byl žalobce oprávněn účet tento ze záloh mu žalovanou v roce 1921 dvakráte po 4 000 Kč zaslaných úplně si zaplatiti. Následkem toho v době, kdy žalovaná dopisem ze dne 9. května 1923 prohlásila, že účtů žalobcem jí zaslaných neuznává, a v budoucnosti jich také neuzná, byl účet žalobcův ze dne 31. března 1921 již úplně vyrovnán a žalobce proto mohl a musil jen další pro žalovanou konané práce právnické a hotové výlohy proti žalované zažalovati a jich určení soudem se domáhati. Od těchto svých zažalovaných účtů palmárních byl žalobce povinen jen zbytek záloh žalovanou mu zaslaných ve výši 2 930 Kč 55 h odečísti, jak skutečně učinil. Když soud odvolací v napadeném rozsudku po stránce právní tento postup žalobce shledal správným a v důsledku toho od přisouzených mu celkových útrat 26 635 Kč 90 h jen zbytek záloh 2 930 Kč 55 h odčetl, odpovídá napadené rozhodnutí plně stavu věci a zákonu a dovolací důvod §u 503 čís. 4 c. ř. s. dovolatelem uplatňovaný není opodstatněn.

Citace:

č. 4138. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 225-226.