NPD documents search: Váž. civ., 19 (1937), sv. 2

Čís. 16412.

Dočasná opatřeni v exekučním řízení proti nezaměstnaným (vlád. nař. č. 77/1936 Sb. z. a n.). Podle řečeného vládního nařízeni nelze odložiti opětnou dražbu (§ 154 ex. ř.).
(Rozh. ze dne 21. října 1937, R I 1035/37.)
Srv. rozh. č. 14432 Sb. n. s.
Exekuční soud odložil podle § 1 vlád. nař. č. 77/1936 Sb. z. a n. k návrhu nezaměstnané povinné opětnou dražbu nemovitosti ve vložce č. 341 poz. knihy B. na dobu až po 30. červnu 1938, vycházeje z názoru, že se předpisy vlád. nař. č. 77/1936 Sb. z. a n. vztahují i na opětnou dražbu, ježto opětná dražba není dražba proti zmeškalému vydražiteli, nýbrž pokračováním řízení proti povinnému samému. Rekursní soud zamítl návrh na odklad opětné dražby. Důvody: Jde oprávní otázku, zda možno užiti úlev poskytnutých nezaměstnaným vládním nařízením č. 77/1936 Sb. z. a n. při opětné dražbě. Podle § 154 ex. ř. může býti, nezapraví-li vydražitel včas a řádně nejvyšší podání, zahájena opětná dražba nemovitosti na náklad a na nebezpečenství omeškalého vydražitele k návrhu vymáhajícího věřitele, každého věřitele, jehož pohledávka na nemovitostí jest zástavním právem zajištěna, veřejných orgánů v § 172 č. 1 ex. ř. uvedených a také dlužníka. Podle § 155 ex. ř. odpovídá omeškalý vydražitel za schodek při nejvyšším podání, který vznikl při opětné dražbě, za náklady na opětnou dražbu a za všechny škody jinak jeho omeškáním způsobené. Přistupují tedy vedle pohledávek proti povinnému, pro které bylo zahájeno dražební řízení, po případě nároky proti omeškalému vydražiteli. Jest tedy další dražební řízení a opětná dražba řízena i proti vydražiteli, třebaže se vede exekuční řízení formálně dále proti povinnému samému. Opětná dražba není, jak jest vysloveno v Komentáři k ex. ř. (Neumann-Lichtblau), 3. vyd., str. 549, exekučním aktem proti povinnému nebo proti vydražiteli. To vyplývá z toho, že mohou i povinný a každý hypotekární věřitel, jakož i veřejné orgány navrhnouti opětnou dražbu a že na druhé straně není tu žádného exekučního titulu proti vydražiteli. Jde o analogický právní poměr, upravený v čl. 354 obch. zák., podle něhož má při prodlení kupitele prodatel volbu, buď prodati zboží na náklady kupitelovy, nebo požadovati od něho náhradu škody. V řízení o opětné dražbě nemůže ani vymáhající věřitel navrhnouti zrušení dražebního řízení dle § 200 č. 3 ex. ř., nesouhlasí-li s ním osoby jmenované v § 154, odst. 1, ex. ř. (rozh. č. 14216 Sb. n. s.). Zůstane také proti povinnému v platnosti účinek pravoplatného udělení příklepu, povinný zůstane jako před tím nadále podle obsahu pozemkové knihy formálně vlastníkem nemovitosti, ale nenabude již disposičního práva ani neomezeného vlastnického práva k vydražené nemovitosti. Také v zatímní správě se bude pokračovali v prospěch rozvrhové podstaty až do udělení příklepu v opětné dražbě. Opětná dražba se tedy provádí v prospěch rozvrhové podstaty. Povaha dražebního řízení a postavení povinného v něm se podle toho podstatně změnily po udělení příklepu, který se stal dodatečně neplatnými. Při takové změně stavu věci nejsou již splněny předpoklady pro podání návrhu na odklad dražby, poněvadž dražba byla již provedena, i když byl příklep dodatečně omeškáním vydražitele prohlášen za neplatný. Rekurs uplatňuje tedy právem právní nemožnost návrhu na odklad opětné dražby a musilo mu proto býti vyhověno.
Nejvyšší soud nevyhověl odvolacímu rekursu povinné.
Důvody:
V rozhodnutí č. 14432 Sb. n. s., na jehož důvody se dovolací stěžovatelka odkazuje, bylo dovoděno, že ustanovení § 1, odst. 1, písm. a), zák. č. 33/1934 Sb. z. a n. o odkladu »prodeje« (dražby) nelze užiti na exekuční řízení příklepem již ukončená, v nichž má dojíti k opětné dražbě. Ježto § 1, odst. 1, vlád. nař. č. 77/1936 Sb. z. a n. užívá těchže slov »prodej (dražba)«, jako shora uvedený předpis, a protože nejen stav věci, kterého se obě ustanovení týkají, ale i účel obou předpisů se zřejmě shodují, nelze opětnou dražbu odložiti ani podle vlád. nař. č. 77/1936 Sb. z. a n.

Citace:

Čís. 16412. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/2, s. 409-411.