NPD documents search: Boh. adm., 5 (1923), sv. 1

Čís. 6261.

Ustanovení § 310, odst. 1 tr. zák. se vztahuje nejen na případy kulposního porušení nějakého předpisu zákona nebo nařízení, nýbrž i na případy, v nichž nedbalost spočívá jen v opominutí takové obezřetnosti, jakou je povinen zachovati každý průměrný člověk i beze zvláštních vrchnostenských předpisů.
(Rozh. ze dne 26. září 1938, Zm IV 276/38.)
Nejvyšší soud, přezkoumav trestní věc proti A. a spol, obžalovaným pro přečin podle § 310, odst. 1 tr. zák., zamítl zmateční stížnost obžalovaného A.
Důvody:
Obžalovaný A. podal proti rozsudku vrchního soudu zmateční stížnost založenou na věcném důvodu zmatečnosti podle § 385, čís. 1 a) tr. ř.
Stěžovatel namítá, že je mylný názor vrchního soudu, že jeho nedbalost spočívala v tom, že se nepostaral o to, aby hříbata nemohla vyběhnouti na ulici; nedbale by prý býval jednal stěžovatel jen tehdy, kdyby byl neučinil to, co předpisuje zákon, nařízení, nebo místní zvyk a povinná obezřetnost; v žádném z těchto směrů však není předepsáno, že by hříbata nesměla volně vyběhnouti na ulici. Proto prý stěžovatele v nejhorším případě stíhá jen soukromoprávní povinnost nahraditi způsobenou škodu, nikoli však trestněprávní zodpovědnost.
Tyto námitky neobstojí.
Ustanovení § 310, odst. 1 tr. zák., o které jde v souzeném případě, vztahuje se nejen na případy, ve kterých byl porušen nějaký předpis zákona neb nařízení, vydaný za tím účelem, aby bylo zabráněno poškození lidského těla, ale i na takové případy, v nichž nedbalost spočívá jen v pouhém opominutí takové obezřetnosti, jakou je povinen zachovati — podle okolností případu — každý průměrný člověk i bez zvláštních vrchnostenských předpisů, aby zabránil poškození zdraví jiných lidí.
Pravdu má sice zmateční stížnost, že hříbata běhávají volně i po cestách za svými matkami (hřebicemi) zapřaženými k povozu, je však na druhé straně též všeobecně známo a zkušeností ověřeno, že jim lze takovouto volnost dopřáti jen potud, pokud jsou tak útlého věku, že jsou pudově vázána na blízkost svých matek. V souzeném případě nutno si však uvědomiti, že podle souhlasných zjištění obou nižších soudů nešlo o taková mladá hříbata, nýbrž naopak o hříbata starší, již přes rok, a jak výslovně zdůrazňuje vrchní soud, vlastně už o koně, a že tato zvířata byla po dlouhém zimním stání ve chlévě odpočinutá a proto velmi bujná. Poněvadž je dále zjištěno, že právě stěžovatel byl jejich vlastníkem a že je krátce před úrazem při napájení sáni ošetřoval, nemohla mu býti tato jejich, pro okolí nebezpečná a proto ke zvýšené opatrnosti nutkající vlastnost neznáma. Ze zjištění nižších soudů rovněž plyne, že dvůr stěžovatelův byl opatřen vraty, která byla otevřena a umožnila oněm bujným zvířatům vyběhnouti na veřejnou silnici v silně frekventované obci, v bydlišti stěžovatelově. Za těchto okolností mohl si stěžovatel při náležité pozornosti uvědomiti a mohl tedy také předvídati, že jeho hříbata mohou způsobiti na snadno jim přístupné veřejné silnici někomu úraz. Ježto je nepochybné, že prostým uzavřením vrat byl by býval vhodným a postačitelným způsobem hříbatům znemožněn výběh na silnici a tak vyloučena možnost úrazu osob zdržujících se na silnici, je také správný závěr napadeného rozsudku, že opominutí tohoto úkonu bylo v příčinné spojitosti se škodlivým výsledkem.
Proto byla zmateční stížnost podle § 36, odst. 1 por. nov. zamítnuta jako bezpodstatná.

Citace:

č. 6261. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1939, svazek/ročník 20, s. 353-354.