Č. 2450.

Stavební právo (Morava): I. Okolnost, že stavebníkem
je Masarykova liga proti tuberkulose, nezbavuje stavební úřady samosprávné jejich kompetence k udělení stavebního povolení. — II. Ochrana všech veřejných zájmů ve věcech stavebních — i zájmů zdravotních — je svěřena úřadu stavebnímu. — III. Proti udělenému stavebnímu povolení může soused před nss-em uplatňovati jen námitky opřené o jeho vlastní zájem, stavebním úřadem jako subjektivní právo sousedské uznávaný, nemůže však uplatňovati porušení veřejného zájmu vůbec.
(Nález ze dne 4. června 1923 č. 2807.)
Prejudikatura: Boh. 53, 1204 a 2211 adm.
Věc: Alois F. a spol v Mor. O. proti moravskému zemskému výboru stran stavebního povolení pro zřízení čekárny amb. nemocných.

Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Výměrem městského jako stavebního úřadu v Mor. Ostravě ze 17. ledna 1922 povoleno bylo na základě výsledků stavební komise provedené dne 18. prosince 1921 krajskému odboru Masarykovy ligy proti tuberkulose v M. O. postaviti na obecním pozemku č. kat. — mezi budovou čp. — (pomocná stanice Masarykovy ligy pro ambul. nemocné) a domem st-lů A. P. a V. T. čp. — proti sanatoriu st-lky A. K. provisorní dřevěný barák šalovaný a krytý lepenkou, určený jako čekárna pro ambulantní nemocné.
Odvolání jmenovaných tří interesentů z tohoto stavebního povolení bylo pořadem instancí, posléze nař. rozhodnutím zamítnuto.
Stížnost bére rozhodnutí v odpor pro nezákonnost a vadné řízení, formulujíc tyto námitky: 1. K jednání a rozhodování o věci nebyly příslušny úřady samosprávné, nýbrž politické.
2. Stavebník žádal prvotně za povolení ke zřízení nemocničního baráku pro pozorování a léčení nemocných tuberkulosou, a teprve při stavební komisi z 19. prosince 1921 prohlásil, že jde o stavbu pouhé čekárny pro nemocné. Předmětem řízení a rozhodování měla býti tedy
prvotní žádost a nikoli tento změněný petit. Žal. úřad neprávem odmítl tuto námitku st-lů z důvodu, že prý nebyla uplatněna při stavební komisi; tam vznesena byla, a ostatně měl úřad hleděti k obsahu původní žádosti také z povinnosti úřední.
3. Zřízení dřevěného baráku mezi obytnými budovami je nepřípustno z ohledů bezpečnosti požární.
4. Postavení baráku pro potírání tuberkulosy v sousedství obytných budov je závadné s hlediska hygienického, ježto okolí ohroženo bude nebezpečím nákazy.
5. Posléze je zřízení baráku na uvedeném místě závadné také
z ohledů esthetických.
Nss uvážil o námitkách takto:
ad 1. Námitku inkompetence úřadů samosprávných opírá stížnost především tvrzením, že Masarykova liga není spolkem soukromým, nýbrž ústředním a státním svazem podporovaným z veřejných fondů, narážejíc tímto tvrzením zřejmě na ustanovení §§ 28/2 a 137 mor. stav. ř. Ale neprávem. Dle § 28/1 potřebí jest ke každé novostavbě
zásadně povolení stavebního úřadu, kterým dle normy § 134 stav. ř. je zpravidla obecní rada resp. obecní starosta. Vyňaty ze zásady § 28/1 jsou stavby, které provádí stát, země, pak stavby prováděné veřejnými fondy státem neb zemí spravovanými, dále v obcích bez vlastního statutu stavby prováděné okresem a veřejnými fondy okresem spravovanými, posléze stavby železničních správ. § 137 stav. ř. stanoví pak výjimku ze zásadní kopetence úřadů samosprávných v ten rozum, že — mimo jiné případy, které tu nepřicházejí v úvahu — při stavbách, které — mimo města s vlastním statutem — provádí obec pro sebe nebo pro fondy v její správě jsoucí, stavební řízení provádí a povolení uděluje úřad politický. Z uvedených výjimečných případů mohl by tu padati v úvahu jediné případ, že stavbu provádí veřejný fond spravovaný státem, zemí neb okresem nebo fond spravovaný obcí. Za takový fond nelze však pokládati M. ligu proti tuberkulose, která je spolkem resp. svazem spolků s korporativní ústavou, určenou stanovami, dle níž správu její vedou vlastní orgány, volené členstvem. Okolnost, že M. liga je rozsáhlou měrou vydržována subvencemi státu, země, obcí a jiných veřejných korporací, nečiní ji ještě fondem jsoucím ve správě státu, země, okresu neb obce, jak to citované předpisy stav. řádu předpokládají.
Rovněž nelze kompetenci polit, úřadu odůvodniti poukazem na to, že podnik, o nějž jde, má ráz podniku živnostenského. § 137 stav. ř. přikazuje do kompetence úřadu politického ony stavby, při nichž podle živnostenského řádu je zapotřebí úředního schválení živnostenské provozovny. Stížnost připouští však sama, že tu o podnik živnostenský nejde, čímž je implicite doznáno, že nespadá pod živn. řád; pak nemůže přijíti však v úvahu ani právě cit. ustanovení § 137 stav. ř. K oběma uvedeným námitkám budiž jen ještě podotknuto, že ustanovení § 28/2 i 137 stav. ř. mají povahu výjimečnou, a že jich nelze tedy analogicky rozšiřovati na případy jiné, v nich výslovně neuvedené.
Odůvodňuje-li stížnost kompetenci polit, úřadu dále tím, že jde o stavbu, která může míti škodlivý vliv na zdraví, stačí na to odvětiti, že stav. řád stavby takovéhoto druhu z kompetence pravidelného stavebního úřadu nikde nevyjímá, a naopak také ochranu zdravotních zájmů v § 38 výslovně ukládá úřadu stavebnímu, který dle ustanovení §§ 134 a násl. st. ř. jinak normálně k povolení stavby je kompetentním.
Stejně bezdůvodnou je pak snaha vindikovati příslušnost úřadu politickému z toho důvodu, že spornou stavbou dotčeny jsou prý nejen zájmy místní, nýbrž zájem veřejný vůbec. Stavební řád, pokud nemá ustanovení zvláštního, svěřuje ochranu všech veřejných zájmů stavbou dotčených právě jenom úřadu stavebnímu v tom kterém případě jinak příslušnému, a v tomto rámci stav. řádem vytýčeném je pro otázku kompetence lhostejno, jak daleko veřejné zájmy jsou stavbou dotčeny.
Je tudíž námitka nepříslušnosti samosprávných úřadů v celém rozsahu bezdůvodnou.
ad 2. Protokol o stavební komisi z 19. prosince 1921, která byla podkladem nař. rozhodnutí, podepsaný zástupcem st-lů bez všech námitek a výhrad, nezjišťuje žádné námitky st-lů v tom smyslu, že stavební žádost byla nepřípustným způsobem změněna. Právem tedy vzhledem k ustanovení § 37 stav. ř. žal. úřad tuto námitku v rekursu naň podaném vznesenou odmítl jako prekludovanou. Že by změna stavební žádosti zakládala zmatečnost řízení provedeného o změněné žádosti, k níž by úřad byl povinen hleděti z moci úřední, nelze důvodně tvrditi, když stavební řád v § 39 sám má takové případy na mysli a stavebnímu úřadu přímo ukládá působiti k tomu, aby námitky interesentů proti projektu vnzesené byly uklizeny po dobrém a tedy po případě tím způsobem, že stavebník svůj projekt dle námitek interesentů při komisi modifikuje.
ad 3., 4. a 5. Námitkami těmito uplatňují st-lé, že úřad nedbal veřejných zájmů bezpečnosti před ohněm, zdravotních a esthetických, které prý stavbou jsou ohroženy.
Policejní normy řádů stavebních, které omezují vlastníka pozemku v jeho oprávnění stavěti, dány jsou — jak plyne již z policejní povahy jejich — v zájmu veřejném. Primérním předmětem a účelem jejich není tedy materielnč právní úprava vzájemných poměrů sousedských jako takových, vymezení sfér sousedů a určení jejich práv, nýbrž policejní ochrana zájmů obecných, aby zamýšlenou stavbou nebyly dotčeny. S tohoto hlediska především přihlížejí také k vlivu stavby na její okolí.
Hájiti veřejných zájmů povolány jsou z povinnosti úřední orgány stavební. Jak bylo dovoděno již v zdejších nálezech Boh. 53 a Boh. 1204 adm. pro obor českých stav. řádů, které se v tomto směru od moravského stav. řádu neliší, poskytuje stavební řád ovšem v jistých mezích i sousedům, jimž z porušení obecných zájmů stav. řádem chráněných v prvé řadě a bezprostředně újma hrozí, možnost, aby policejní normy stav. řádu ve svůj prospěch v pohyb uvedli. Legitimaci k tomu mohou však v řízení před nss-em (§ 2 zák. o ss) opírati jenom o svůj vlastní zájem, který také stavebním řádem jako subjektivní právo sousedské je uznán.
Jsou tedy st-lé legitimováni namítati, že povolená stavba odporuje předpisům řádu stavebního, jenom potud, pokud tvrdí porušení takového svého práva sousedského, tedy pokud uplatňují, že projekt, jsa v odporu s nějakou normou stav. řádu, danou také ve prospěch sousedů, dotýká se jich právě jako sousedů, a domáhají se zamezení nebezpečí a škod, jež jim v tomto směru ze stavebního projektu hrozí. Tím je však právo jejich vyčerpáno, a nelze jim přiznati legitimaci, aby před nss-em uplatňovali porušení veřejných zájmů ve směrech jiných.
Na základě této úvahy nebvlo tedy možno přihlížeti k námitce sub 5., že stavba se dotýká nepříznivě veř. ohledů esthetických, neboť v tomto směru není nař. rozhodnutím zasaženo do sousedských práv st-lů, a nemohou se proto tito s úspěchem dovolávati v tomto směru ochrany u nss-u.
Pokud se týče tvrzených závad zdravotních (ad 4.), neuvádějí st-lé žádné normy stavebního řádu, která by zřizování takových staveb, o jakou tu jde, v sousedství obytných domů zakazovala. Ve stížnosti zmíněné, avšak blíže neoznačené předpisy o zřizování infekčních pavilonů, specielně pavilonů pro tuberkulosní, v nemocnicích, nepřicházejí v daném případě již proto v úvahu, poněvadž podle stavebního povolení jde o zřízení čekárny pro ambulantní nemocné a nikoli pavilonu, kde by měli býti léčeni. St-lé nevytýkají také, že by rozhodnutí, které se opírá o dobrozdání zdravotního znalce podané při stavební komisi, spočívalo na vadném řízení, nýbrž potírají jen úsudek, který si úřad na základě zjištěných skutečností utvořil o vlivu projektované stavby na zdravotní poměry okolí. Avšak tento úsudek je pouhým úsudkem skutkovým, nikoli právním, a nemůže proto věcná správnost jeho nss-em, který je povolán vykonávati toliko kontrolu právní (§ 2 zák. o ss), býti přezkoumávána.
Pokud se týče posléze námitky závadnosti projektované stavby
s hlediska policie požární, dlužno především poukázati na to, že stav. řád § 63 zřizování staveb dřevěných nezakazuie naprosto a za všech okolností, nýbrž zmocňuje stav. úřad, aby je ve zvláštních případech povolil. Je tedy ponecháno úřadu stavebnímu, aby posoudil, je-li tu takový zvláštní případ, a v kladném případě, aby v mezích předpisů stav. řádu sám ustanovil opatření, jež v zájmu bezpečnosti před ohněm třeba učiniti. Stavební úřad v daném případě stanovil, že projektovaný barák musí býti oddělen od domu čp. — vlastní ochrannou zdí, a za této podmínky stavbu povolil opíraje se o vyjádření technického znalce, že pak nebezpečí ohně pro sousední budovy není. St-lé nevytýkají, že by jinak byla porušena tím nějaká další norma stavebního řádu, ani nenamítají vadnost řízení, nýbrž zase béřou v odpor jenom skutkový závěr, k němuž úřad po této stránce dospěl. V tom ohledu platí však totéž, co řečeno o námitce ad 4). Jsou tedy i tyto poslední dvě námitky bezdůvodné, pročež bylo stížnost zamítnouti.

Citace:

č. 2450. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 202-205.