NPD documents search: Sborník věd právních a státních, 2 (1902)

Civilní řízení.

Ott Dr. Emil, c. k. dvor. rada, univ. prof. a ř. člen České Akademie: Soustavný úvod ve studium nového řízení soudního. Díl I. Část všeobecná, str. 384. Díl II. Část zvláštní, oddělení I.: řízení v I. instanci, str. 321; oddělení II.: opravné prostředky, mimořádné pomůcky právní, zvláštní řízení, str. 322. — Nákladem České Akademie cís. Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1897 až 1901.
Nadpis výtečného díla nikterak nepodává pojmu o tom, co v něm obsaženo. Neboť autor nepodal zde pouhý »soustavný úvod ve studium«, nýbrž spracoval celé pole občanského řádu v nejvyšší formě, jaké užívá vědecké bádání: ve formě systému v pravém slova smyslu.
Co jest charakteristickým znakem »systému« ve smyslu právní vědy a kterak díla pojednávající o rakouském neb německém soudním řádu požadavkům těm zadost činí? — Systémem občanského řádu soudního dle mého náhledu důvodně nazývá se jedině ono dílo, v němž autor dovedl vylíčiti, kterak i nejzazší a nejnepatrnější rozvětvení celé soudní praxe nutností logickou vyplývá z kořene theoretických vět, jež byl zevrubně svým pořadem sám vyložil.
Jen vladyka v říši vědy právnické může úkol takový provésti; neboť kdo podjal se sepsání »systému« soudního řádu, ovládati musí rozsáhlý, nejen na soudní řád, nýbrž i na právo civilní, trestní a veřejné se vztahující materiál tak, aby ta která ustanovení v příhodném okamžiku srovnaná měl nad prahem vědomí; musí znáti všecky ony okolnosti, jež teprve na jevo vycházejí prováděním soudního řádu v praxi, okolnosti, jež sice samy o sobě jeví se býti malichernými, manuelními přívěsky, avšak na provádění zákonných předpisů mají nemalý vliv; musí konečně dovésti utvářeti ve svých rukách látku tak, aby ona výše uvedená účinná spojitost mezi theorií a praxí čtenáři se vyjevila.
Těmto požadavkům soustavného vylíčení jen zřídka bývá zadost činěno; často však spisovatelé nazývají systémem nového soudního řádu každé vylíčení látky, jež neřídí se pořadím paragrafů zákona, při čemž theoretický obsah jeho podávají jen v obrysech, obyčejně týmiž slovy jako zákon. Taková vylíčení mohou býti užitečnou pomůckou pro prvé prostudování zákona — mám tu na paměti záslužné v tom směru dílo Schusterovo (Österreichisches Civilprocessrecht, 3. vyd. 1897) i Neumannovo (Die Executionsordnung, 1900), jimž, podobně jako v německé říši dílu Fittingovu (Der Reichscivilprocess, 8. vyd. 1894) v jeho prvních vydáních, připadla úloha prací přípravných: jména »systemu« rak. soudního řádu knihy jmenované nezasluhují; ještě méně pak dílo Trutterovo (Das österreichische Civilprocessrecht, 1897). Zdali. Skedl ve svém díle »Der osterreichische Civilprocess« průběhem vylíčení splní to, co výše vyznačeno jako charakteristikon »systemu«, zdali zvláště vylíčí, kterak z vět theoretických, jím arci důkladně a obsáhle vyložených, vyplývá odpověď na tu kterou otázku praxí kladenou, nemožno sice dnes posouditi, ježto vyšel pouze první svazek jeho díla, leč dlužno poznamenati, že tato část Skedlova díla nebéře žádného skoro ohledu na praxi. Utěšenější jsou poměry v říši německé, kdež nade všecky vyniká známé všem právníkům, pohříchu nedokonané posud dílo Wachovo, potom dílo 80-letého Plancka, jež na rozsáhlých podkladech historických byl zbudoval; z nejnovější doby pak jmenovati sluší knihu Richarda Schmidta, jež tak jako díla právě jmenovaná osvědčuje se býti systémem ve smyslu výše uvedeném.
Dle přehledu právě podaného nový soudní řád rakouský postrádal až do vyjití díla Ottova spracování opravdu soustavného, jakého uvedenými díly dostalo se procesu v říši německé. Ottův »soustavný úvod« byl — jak dle času vydání prvního dílu, tak i dle času ukončení díla — první »systém« rakouského nového řádu občanského v naznačeném smyslu. Dílo Ottova znamená pro civilní řád rakouský právě tolik, kolik svého času systém Ungerův znamenal pro právo civilní, ježto v obou případech poprvé ujala se vůdcovství ruka v theorii i praxi stejně obeznalá, udávajíc nyní směr, kterým dále kráčeti třeba.
Uspořádání látky v díle Ottově následuje celkem spůsobu obvyklého v soustavných vylíčeních soudního řádu, za příkladem známých spisů obecno-právních Martina (Lehrbuch des deutschen bürgerl. Processes, 13. vyd. 1862) a Bayera (Vorträge über den deutschen Civilprocess, 10. vyd. 1869), než rozlišuje se od něho tím, že nestává kapitoly o historickém vývoji. Známo, že autor díla »Beiträge zur Receptionsgeschichte des römisch-canonischen Processes in den böhm. Ländern« nad jiné byl by býval povolán, rozepsati se o historickém vývoji řízení soudního. Zanechal toho však důvodně; ježto náš nový soudní řád, který zakládá se na zásadě projednávání pořádkem arbitrárním, ústnosti, na volném uvažování výsledků průvodních a na zásadě officiální, nikterak nejeví se býti letorostem obecnoprávního kmenu řádu Josefinského, založeného na zásadě projednávání pořadem legálním, písemnosti, na legální theorii důkazní a na zásadě projednavací. Naproti tomu při výkladu jednotlivých zařízení poukazováno často ku právům cizím, zvláště německému a francouzskému, i k vývoji toho kterého zařízení z práva kanonického a obecného. Nemálo zamlouvá se čtenáři díla Ottova, že důkladný znatel písemnictva soudního řádu německého i francouzského neobtížil svůj výklad citáty z něho, a že upustil od způsobu obvyklého v literatuře německé (a ještě více francouzské), nezaznamenávaje všech mínění odchylných. Naproti tomu co největší péče věnována tomu, aby mínění spisovatelovo v té které otázce bylo jasně a zároveň úsečně vytknuto. Tímto způsobem bylo možno vetkati ve výklad nesčetné množství podrobností, které svou důležitostí pro právníky praktické vynikají; pročež lze očekávati, že znamenité dílo to v brzku nezbytnou bude pomůckou nejen studujícím, ale i všem praktickým právníkům českého jazyka znalým.
Jelikož referent nezamýšlel jiného, než pokusiti se o to, aby vylíčil, jaké postavení zaujímá dílo Ottovo v právnickém písemnictví, tož tu o detailech tohoto výtečného díla zprávy nepodává.
V Linci, v únoru 1902.
Dr. Berthold Pick,
tajemník c. k. fin. prokuratury.

Citace:

BRÁF, Albín. Die Selbstverwaltung. Sborník věd právních a státních. Praha: Bursík & Kohout, 1902, svazek/ročník 2, s. 245-249.