Č. 5764.

Pozemková reforma: Stpú nemůže neschváliti smlouvu
o propachtování zabraného velkostatku jedině z důvodu, že schválil již dříve pachtovní smlouvu s osobou jinou.
(Nález ze dne 10. června 1926 č. 12.445).
Věc: Marie K. a spol. (adv. Dr. K. Líbal z Prahy) proti státnímu pozemkovému úřadu v Praze o souhlas k pronájmu zabraného majetku.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Podáním z 29. ledna 1925 požádali Marie K. a spol. stpú, aby udělil jim souhlas k pronajmutí velkostatku L. Růženě M., a uváděli, že dne 2. května 1922 uzavřeli sice nájemní smlouvu s manžely
S. ohledně téhož velkostatku, že však ke skutečnému pronajmutí velkostatku nedošlo. Smlouva ona uzavřena byla s výhradou schválení vrchnoporučenského soudu, ale, ježto nezletilci Jan Š. a Marie M., jichž výhrada ta se týkala, zatím stali se zletilými a odepřeli pachtovní smlouvu podepsati, nestala se nájemní smlouva perfektní. Mimo to smlouva ona rozvázána byla následkem uzavření paktu de contrahendo s manžely S. o koupi uvedeného velkostatku. Konečně st-lé mohli i dle § 21 pacht. smlouvy jednostranně prohlásiti, že smlouvu pokládají za zrušenou, neboť výše pachtovného jest nyní vyšší, než pachtovné, přislíbené manžely S. V dotyčném podání svém uvedli jmenovaní žadatelé, že jsou spoluvlastníky 11/12 velkostatku, a že 1/12 jsou spoluvlastníky tohoto
velkostatku uvedení manželé S.
Stpú výměrem z 31. ledna 1925 prohlásil, že s hlediska vl. nař. č. 74/1923 není námitek proti propachtování 11/12 velkostatku L. Růženě
M. na dobu od 1. února do 31. prosince 1925, a podotkl, že pachtovní smlouvu nutno předložiti obvodové úřadovně k dalšímu řízení dle § 7 zák. záb. Dne 4. února 1925 dostavil se k stpú-u ing. Bohuš S. a prohlásil, že má velkostatek L. propachtovaný na základě pachtovní smlouvy
z 2. května 1922 na dobu 9 roků, a že tato smlouva byla schválena výměrem stpú z 22. května 1923.
Nař. výměrem ze 4. února 1925 vyrozuměl stpú zástupce žadatelů Marie K. a spol. o tom, že ing. Bohuš S. předložil úřadu k nahlédnutí pachtovní smlouvu stpú-em schválenou, a že vzhledem k tomu považuje stpú za vyloučeno, aby obvodová úřadovna schválila smlouvu uzavřenou s Růženou M., pokud starší smlouva pacht, s manžely S. uzavřená nebude civilně právně zrušena. Vzhledem k tomu prohlásil stpú své dřívější vyjádření z 31. ledna 1925 za bezpředmětné.
O stížnosti bylo takto uváženo:
V podstatě jde o otázku, může-li stpú odvolati svůj souhlas s osobou pachtýře udělený ve smyslu § 4 vl. nař. č. 74 z r. 1923, jestliže dodatečně vyjde na jevo, že již před udělením tohoto souhlasu schválena byla
pachtovní smlouva téhož statku se týkající uzavřená s pachtýřem jiným. Nss musil otázku tuto zodpověděti záporně, neboť ať jde o schválení pachtu dle § 7 zák. záb. či o souhlas s osobou pachtýřovou dle § 4 vl. nař. č. 74 z r. 1923, vždy musí stpú bráti při rozhodování zřetel pouze k tomu, aby zamýšlená disposice vlastníkova nemařila nebo nestěžovala
provádění poz. reformy, a shledá-li, že tomu tak není, musí souhlas uděliti bez ohledu na to, jaký účinek bude míti ono právní jednání na nabytá práva osob třetích. Proto nemůže stpú odpírati souhlas s navrženou osobou pachtýře z důvodu, že by nový pachtovní poměr kolidoval s pachtovním poměrem jiným, který uzavřen byl s jeho souhlasem, neboť účelem rozhodovací činosti stpú-u není ochrana soukromých práv osob třetích, nýbrž ochrana onoho veřejného zájmu, který sledují zákony o poz. reformě.
Nemůže-li však stpú odepříti udělení souhlasu s osobou pachtýře z toho důvodu, že již dříve schválil pachtovní smoluvu s osobou jinou, tím méně může z toho důvodu jednou již udělený souhlas odvolati, neboť tomu kromě svrchu uvedeného staví se v cestu též práva, jež strany ze
souhlasu toho nabyly.
Netřeba proto zkoumati, byla-li pachtovní smlouva uzavřená s manžely S. platná čili nikoliv, neboť i kdyby byla platná, nebyl úřad oprávněn ustoupiti od svého dřívějšího rozhodnutí resp. prohlašovati je za
bezpředmětné. Učinil-li tak přec, je rozhodnutí jeho nezákonné.

Citace:

č. 5764. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 71-72.