NPD documents search: Váž. tr., 9 (1927)

Čís. 2621.

Ke skutkové podstatě podvodů podle §u 197 tr. zák. vyhledává se po stránce subjektivní úmysl pachatele, by někdo (třebas ne právě ten, kdo byl uveden v omyl) utrpěl škodu na svém majetku nebo jiných právech.
Pojem »zištného úmyslu« není totožným s pojmem »úmyslu, poškoditi někoho na jeho majetku«.
(Rozh. ze dne 17. ledná 1927, Zm I 485/26.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku zemského trestního soudu v Praze ze dne 7. června 1926, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem podvodu podle §u 197, 200 tr. zák., zrušil napadený rozsudek a věc vrátil nalézacímu soudu, by ji znovu projednal a o ní rozhodl.
Důvody:
Zmateční stížnosti, jež uplatňuje důvody zmatečnosti podle čís. 4, 9 a) a b) §u 281 tr. ř., nelze upříti oprávnění, pokud s hlediska důvodu zmatečnosti podle čís. 9 a) namítá, že nalézací soud nezjistil, že obžalovaný jednal v trestném úmyslu, jaký předpokládá zákon. Ke skutkové podstatě podvodu podle §u 197 tr. zák. vyhledává se po stránce subjektivní úmysl pachatele, by někdo (třebas ne právě ten, kdo byl uveden v omyl) utrpěl škodu na svém majetku nebo jiných právech. Nalézací soud zjišťuje v rozsudku, že obžalovaný vylákal na textilních závodech M-ových, v nichž byl zaměstnán a ód nichž dostal 31. prosince 1925 čtvrtletní výpověď, služné za měsíc leden 1926, tvrdě, že jest nemocen a zamlčev, že jest zaměstnán a bere plat jinde, u firmy L., a že učinil tak v předpokladu, že firma na toto jeho lstivé jednání nepřijde. Že obžalovaný jednal V úmyslu, by firmu M-ovu poškodil, rozsudek přímo a výslovně nezjišťuje. Zjištění rozsudečné, že obžalovaný jednal v předpokladu, že firma M. na jeho lstivé jednání nepřijde, připouští sice závěr, že obžalovaný jednal v tomto úmyslu, nevede však k tomuto úsudku způsobem logicky nutným, ježto připouští i závěry, zlý úmysl obžalovaného po této stránce vylučující, takže z oné věty rozsudku nelze s určitostí seznati, zda nalézací soud uvažoval o činu obžalovaného i po subjektivní stránce a zda i tuto stránku má za prokázánu čili nic. Rozsudek zjišťuje sice na jiném místě, že obžalovaný jednal v úmyslu zištném. Než nehledíc ani k tomu, že nalézací soud v této části svého rozsudku neuvažuje již o trestní kvalifikaci činu jako podvodu, nýbrž o otázce, zda byl čin obžalovaného, ohledně něhož dospěl již v první části rozsudku k právnímu názoru, že naplňuje skutkovou podstatu zločinu podvodu, spáchán z pohnutek nízkých a nečestných, není pojem zištného úmyslu totožným s pojmem úmyslu, poškoditi někoho na jeho majetku, neboť okolnost, že pachatel měl ze svého jednání zisk, nepředpokládá nutně, že byla tím též jiná osoba na majetku poškozená. Nelže proto ani v tomto zjištění s určitostí spatřovati i zjištění úmyslu pachatele, by svým činem firmu M. poškodil na jejím majetku. Subjektivní stránku činu měl v souzeném případě soud nalézací zvlášť pečlivě zjišťovati a uvažovati, neboť obžalovaný hájil se tím, že si vzhledem k výpovědi dané mu firmou M. myslil, že, má po výpovědi nárok na plat po 6 neděl, aniž by pracoval. Uznal-li proto nalézací soud obžalovaného vinným zločinem podvodu, aniž bezvadně, zjistily zda skutková podstata zločinu podvodu je naplněna i po subjektivní stránce,, je, jeho rozsudek stižen zmatečnosti podle čís. 9 a) §u 281 tr. ř. a bylo proto již z toho důvodu vyhověti zmateční stížnosti, zrušiti rozsudek prvého soudu a uznati právem, jak se stalo, aniž bylo zapotřebí, zabývati se i ostatními uplatňovanými důvody zmatečnosti.

Citace:

Čís. 2621. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9, s. 48-50.