Nároky z nesplněné smlouvy zůstávají zavedením vyrovnávacího řízení nedotčeny, třeba byly i k řízení tomu přihlášeny. Dojde-li tedy během řízení vyrovnávacího ke splnění takové smlouvy, nelze peněžní pohledávku ze smlouvy takové vyplývající pokládati zaplacením vyrovnávací kvóty za zaniklou.

A. byl odsouzen k zaplacení trhové ceny 64000 Kč za zboží, které od Ba přijmouti odpíral a jež В uložil proň u speditéra s výslovným příkazem, že smí je A-ovi vydati jen proti hotovému zaplacení.
Po vynesení zmíněného rozsudku bylo na A zahájeno vyrovnávací řízení, k němuž prodatel В přihlásil celou svoji pohledávku rozsudkem mu přiznanou i s útratami, v přihlášce však zároveň připomenul, že mu přísluší pro tuto pohledávku právo, zboží až do zaplacení zadržeti, jež nazval právem retenčním. Poněvadž dlužník zboží neodebíral od speditéra, dal В zboží u skladníka uložené veřejně prodati obecním úřadem, výtěžek dražby odpočetl od své pohledávky a pro zbytek 48000 Kč vymohl si proti A-ovi exekuci. Zatím vyrovnávací řízení A-ovo bylo skončeno schváleným vyrovnáním na 32%. A zaplativ B-ovi 15760 Kč (vyrovnávací kvótu z vymáhané pohledávky), žaloval na uznání, že pohledávka zanikla a exekuce se zrušuje. První a druhý soud vyhověly žalobě.
Odvolací soud odůvodnil svůj výrok takto: Právo na zadržení, které žalovaný, přihlašuje celou svou pohledávku k vyrovnávacímu řízení, uplatňoval, není sice právem retenčním podle čl. 313 obch. z., přes to mu však příslušela a sice ve smyslu § 1052 obč. z. Chtěl-li totiž žalobce od žalovaného plnění, musil sám dříve závazku dostáti, tedy zaplatiti trhovou cenu a tu by byl žalovaný teprv zboží vydal, či do té doby směl je zadržeti. (Bartsch-Pollak, str. 167.) Podle §u 10 (2) vyr. ř. jest s právy retenčními v řízení vyrovnávacím naložiti tak, jako s právy zástavními a podle § 11(1) vyr. ř. nejsou práva na vyloučení zahájením řízení vyrovnávacího dotčena. Pokud tedy pohledávka žalovaného retenčním právem byla kryta, nebyla řízením vyrovnávacím dotčena, pokud však nebyla kryta, podléhala jako jiná předpisům řízení vyrovnávacího a jen v té výměře příslušelo žalovanému podle §u 39(3) vyr. ř. právo hlasovací. Přes zahájení řízení vyrovnávacího podržela žalující firma svoji způsobilost k právním jednáním a byla tudíž se srozuměním vyrovnávacího správce oprávněna, vyplatiti zboží zaplacením trhové ceny. Ježto tak neučinila, byla v prodlení, a žalovaný tudíž podle čl. 343 obch. z. oprávněn po pohrůžce zboží prodati. Toho práva použil. Co z prodeje získal, to správně od své pohledávky odečetl a zůstal retenčním právem nekrytý zbytek 48000 Kč, jenž tvoří jeho osobní pohledávku. Tato snížila se schváleným vyrovnáním na 32%, tedy na částku 15360 Kč, jejíž zaplacením tudíž celý exekuční titul uhasl.
Nejvyšší soud vyhověl odvolání strany žalované a zamítl žalobu ohledně částky 32640 Kč.
Důvody: Není sporu, že zboží, které žalobkyně 29. 11. 1920 u žalované objednala, bylo dne 6. 7. 1922, když o žalobcově jmění bylo zahájeno vyrovnávací řízení, ještě uloženo u zasílatele, který měl od žalované příkaz, by je vydal žalobkyni jen za hotové, ale do té doby od žalobkyně zaplaceno nedostal. Kupní smlouva o zboží nebyla tudíž tehdy ještě splněna, neboť prodané zboží nebylo kupiteli ještě odevzdáno do neobmezené držby (§§ 1047, 1066 obč. z.) naopak příkazem, by zboží bylo vydáno až bude zaplaceno, projevil prodatel důrazným způsobem vůli, že smlouvu teprve splní, až žalobkyně zaplatí. Projevil svým postupem sice dokonalou pohotovost, smlouvu splniti, ale ještě ji nesplnil. Zahájení vyrovnávacího řízení nemá — jinak než zahájení řízení konkursního (§ 21 konk. ř.). — na nesplněné smlouvy žádného vlivu. To plyne jasně z vývodu pamětního spisu k vládní osnově o konkursním, vyrovnávacím a odpůrčím řádu na straně 158. Jsou proto strany a zejména i vyrovnávací dlužník, pokud mu v tom nebrání mimořádné okolnosti (§ 8 vyr. ř.), o které tu nejde, oprávněný, smluvní poměr, nevyřízený ještě splněním, do budoucna upraviti podle vzájemné dohody. V tom nelze viděti poruchy § 47 vyr. ř. o zákazu zvláštních výhod pro některého věřitele, neboť není-li pohledávka podrobena vyrovnávacímu řízení, protože jde o smluvní jednání, jehož se vyrovnání podle §u 8 a §u 10 vyr. ř. netýká, netýká se pohledávky té ani zákaz §u 47. To platí i pro projednaný případ. Dovolateli bylo podle toho dáno na vůli, by podle § 1052 obč. z. své plnění odepřel až do té doby, kdy bude poskytnuto nebo zajištěno plnění vzájemné. Práva plynoucího jí z § 1052 obč. z. nepozbyla žalovaná ani žalobou na zaplacení trhové ceny, ani přihlášením pohledávky k vyrovn. řízení, ani opomenutím výkonu postižního práva podle §u 22 vyr. ř. Žaloba o zaplacení je přece jen zdůrazněným trváním na dodržení smlouvy, tedy i na zajištění neb poskytnutí vzájemného plnění, pokud to zákon povoluje. Přihláška pohledávky k vyrovn. řízení zabezpečuje věřiteli po případě zákonný vliv na průběh toho řízení, nemá však hmotněprávního vlivu na přihlášenou pohledávku, když tato, majíc svůj vznik ve smlouvě dosud nesplněné, není řízením tím vůbec dotčena. Proto nelze z přihlášky té usuzovati na úmysl věřitelův, vzdáti se výhod, které mu zákon proti dlužníku poskytuje, jako práva retence, postihu, žádati poskytnutí neb zajištění vzájemného plnění podle §u 1052 obč. z. a to zejména tehdy, když v přihlášce je obsažen poukaz na některou z těchto výhod, třebaže uplatňovaná výhoda nebyla označena — jako zde — přesným zákonným výrazem. Nelze proto míti za to, že se žalovaná strana přihlásivší pohledávky k vyrovn. řízení, chtěla zřeknouti práva jí z § 1052 obč. z. plynoucího. Stejně to nelze souditi z toho, že neuplatnila práva postihu podle §u 22 vyr. ř. Bude sice mnohdy hospodářsky účelnějším, uplatniti proti vyrovnacímu dlužníku právo postihu podle §u 22 vyr. ř. zabezpečující vrácení zboží, než právo z §u 1052 obč. z., poskytující jen možnost, pokusiti se o splnění smlouvy u strany hospodářsky zřejmě ochablé. Avšak to nemá významu pro řešení otázky právní přípustnosti práva posléz jmenovaného, nehledíc ani k tomu, že lze po případě vykonati obě tato práva, jsou-li zákonné podmínky pro to dány, vedle sebe, totiž napřed právo postihu, by zaslané zboží bylo vráceno, a po té, nebyla-li smlouva ještě splněna, i právo na poskytnutí neb zajištění vzájemného plnění podle §u 1052 obč. z.
Byla-li žalovaná strana jako dodatel podle toho oprávněna trvati na smlouvě, byla také oprávněna proti liknavé straně kupující provésti za předpokladu čl. 343 obch. z. veřejný prodej jí objednaného, ale přes řádnou nabídku neodebraného zboží. To žalovaná strana učinila, když žalobkyně zboží neodebrala, majíc mylně za to, že je povinna je odebrati jen za část kupní ceny, vypočtenou podle kvóty soudního vyrovnání, a když se tím ocitla v neodůvodněném průtahů zaplacení celé kupní ceny. Že si žalovaná při tomto prodeji počínala formálně bezvadně, sama žalující strana nebéře v odpor. Stejně nepopírá ciferní správnost výpočtu zbytku vymáhané pohledávky, vychází-li se z předpokladu, jí ovšem odmítaného, že se nemá přihlížeti k výsledkům vyrovnávacího řízení. K těm však, podle toho, co bylo právě vyloženo, při správném posouzení věci přihlížeti nelze. Bylo proto žalobní návrh, aby nárok žalované strany z rozsudku krajského soudu v Liberci Cg I 3 26/21 na zaplacení 64000 Kč zaplacením 32procentní kvóty byl uznán za úplně zaniklý, pokládati za neodůvodněný a slušelo žalobu zamítnouti co do částky 32640 Kč, s kterou jí v nižších stolicích bylo neprávem vyhověno. Výtka mylného právního posouzení věci byla tudíž žalovanou stranou vznesena právem.
Rozhodnutí nejvyššího soudu ze 4. listopadu 1925 Rv I 1264-25.
—zr.

Citace:

Čís. 4045.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1932, svazek/ročník 13, s. 33-34.