Č. 10827.

Církevní věci: I. Vydávaje stavebně-policejní výrok o nutnosti zbourání kostela, je úřad oprávněn po případě povinen řešiti si prejudicielně otázku, kdo je povinen provésti zbourání kostela. — II. Náleží k povinnostem patrona zbourati kostel a postaviti kostel nový, je-li zbourání starého kostela z ohledů stavebně-policejních nutné?
(Nález ze dne 4. listopadu 1933 č. 16786.)
Prejudikatura: Boh. A 9583/31.
Věc: Dr. Pavel J. v T. proti zemskému úřadu v Bratislavě o povinnost patronovu ke hražení nákladů nuceného zbourání kostela.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vadnost řízení. Důvody: Výměrem okr. úřadu ve Zlatých Moravcích z 22. listopadu 1930 nařízeno bylo k žádosti řím.-kat. farního úřadu v N. a na základě výsledku místního šetření dne 21. listopadu 1930 udržovateli, resp. patronovi tamního kostela, t. j. referátu min. škol. v Bratislavě v zastoupení státní správy (náboženské matice) podle §§ 267 a 270 stav. statutu župy nitranské z 23. května 1912 (vyhlášeného županem býv. župy nitranské dne 24. května 1925) okamžité zbourání kostela, ježto od doby jeho úředního uzavření, nařízeného výměrem téhož úřadu ze 13. srpna 1928 na základě § 175 cit. statutu nedošlo k nějakým opravám a stav jeho ohrožuje bezpečnost života a majetku.
K odvolání finanční prokuratury v Bratislavě zrušil žal. úřad výměrem z 28. ledna 1931 odvoláním napadený výměr okr. úřadu a současně nařídil, že náklady zbourání kostela má nésti řím.-kat. církev v N. V důvodech bylo uvedeno, že povinnost patrona vůči kostelu vyčerpává se jen v udržování kostela v dobrém stavu a nezahrnuje v sobě zbourání, ježto práce s tím spojené nelze subsumovati pod pojem udržování, ale třeba je považovati za takové, jež jsou způsobilé k přivodění zániku patronátního poměru a vůbec patronátní povinnosti. Vymyká-li se tedy tato povinnost z okruhu povinností patronových, pak úřad nařízené opatření a náklady s ním spojené má uvaliti jedině na vlastníka objektu, t. j. řím.-kat. církev v N., a nikoliv na patrona, neboť platné právo po stránce čistě bezpečnostních opatření nečiní žádných výjimek ve prospěch církevních institucí.
O stížnosti uvážil nss toto:
V daném případě jde o nucené zbourání kostela, t. j. budovy, tvořící v prvé řadě předmět patronátu, nařízené úřadem stavebně-policejním. Stížnost pak nepopírá, že tu byly podmínky k takovému opatření s hlediska předpisů stav. statutu a chápe zřejmě nař. rozhodnutí tak, že jím byl zrušen výměr I. stolice toliko co do osoby, již nutno k provedení nařízeného opatření zavázati. St-lka spatřuje však především vadu řízení v tom, že jí nebyla dána možnost během dalšího instančního postupu domáhati se nápravy, ač byla teprve nař. rozhodnutím zavázána, kdežto rozhodnutím I. stolice byla zavázána osoba jiná. Leč neprávem.
Podle odst. 2 § 274 cit. statutu byly stavebně-policejními vrchnostmi po 1. lednu 1923, kdy nabyl na Slov. účinnosti zákon z 29. února 1920 č. 126 Sb., v první stolici okresní a v druhé župní úřad, jehož rozhodnutí byla konečná (srov. Boh. A 4299/25). Poněvadž pak podle § 5 zák. o org. pol. správy č. 125/27 Sb. přešla působnost župního úřadu na úřad zemský, je tento v záležitostech stavebně-policejních župy nitranské nejen ve smyslu tohoto statutu, ale i ve smyslu čl. 8 odst. 2 org. zák. a § 74 správ. řádu (nař. č. 8/28) konečnou stolicí odvolací, jejíž rozhodnutí, i když změnilo (§ 81 odst. 1 spr. řízení) rozhodnutí I. stolice ve směru stížností napadeném, může strana naříkati jedině stížností k nss-u. Jest tudíž stížnost po této stránce bezdůvodnou.
Vadu řízení případně nezákonnost spatřuje dále stížnost v tom, že žal. úřad nezjistil, že referát min. škol. v Bratislavě rozhodnul se již zásadně — jak plyne z různých jeho přípisů — že vzhledem ke stavu kostela neprovede oprav jeho, nýbrž že hodlá stavěti kostel nový. Tím doznalo prý min., že opomenulo jako patron v čas o opravu kostela se postarati a zavinilo tak nutnost stavby nového kostela, a to se může státi jen zbouráním staré budovy. Povinnost ke snášení nákladu toho je sloučena s povinností »udržování kostela«, jíž může patron dostáti jen tak, že se musí postarati sám o zbourání budovy staré, aby novostavba byla možnou, a neporušuje se tu proto při povinnosti k výstavbě nového kostela kontinuita »udržování« potud, že povinnost ke zbourání kostela by náležela výjimečně církvi, jako vlastnici kostela.
Stížnost vychází tedy z názoru, že ke zbourání kostela měl býti zavázán patron, poněvadž v jeho povinnostech zahrnuta je i povinnost ke snášení nákladu úředně nařízeného zbourání budovy nezpůsobilé. Je tedy na sporu otázka, koho měl žal. úřad k provedení nařízeného zbourání kostela zavázati.
K tomu bylo by poznamenati, že nss v nál. Boh. A 9583/31 vyslovil, že stavebně-policejní úřad, vydávaje stavebně-policejní výrok podle cit. předpisu stav. statutu, může po případě musí si prejudicielně rozřešiti otázku, kdo je k provedení oprav budovy povinen. Totéž platí ovšem i o výroku, nařizujícím zbourání budovy. Tím není však ještě nijak dotčeno právo regresu proti osobě jinak rovněž povinné (ať již v důsledku zanedbané povinnosti a pod.). Nepadá proto v úvahu v daném případě, zda a pokud patron kostela zavinil sám, že ke zbourání musilo dojiti, a nemusil proto tuto okolnost úřad zjišťovati, takže neučinil-li tak, nelze v tom po této stránce spatřovati nějakou podstatnou vadu řízení.
Rovněž tak nemusil úřad zjišťovati, že se patron pouze rozhodl vystavěti nový kostel, kdyžtě v daném případě běželo o to, koho má zavázati ke zbourání kostela starého.
V uvedené prejudicielní otázce jest pak kognice nss-u omezena pouze na zkoumání s hlediska § 6 zák. o ss, není-li tu totiž nějaké podstatné vady řízení či rozporu se spisy neb zásadami logického myšlení. S tohoto hlediska jest pak ovšem nutno, aby žal. úřad výrok svůj po stránce skutkové a právní též dostatečně odůvodnil.
Po této stránce nutno především konstatovati, že stížnost nepopírá vůbec předpoklad žal. úřadu, že řím.-kat. církev v N. jest vlastníkem kostela, takže nss neměl příčiny zkoumati, zda a pokud předpoklad ten má dostatečnou oporu ve výsledcích řízení, či v nějaké zákonné normě. Zbývalo by tudíž přikročiti k otázce, zda je odůvodněno tvrzení žal. úřadu, že zbourání kostela nespadá pod povinnost patronovu — z kteréhožto důvodu žal. úřad usuzuje na to, že měl býti zavázán vlastník kostela, — poněvadž stížnost tvrdí tu pravý opak, dovozujíc, že vlastník kostela vůbec nemohl býti zde zavázán, poněvadž kontinuita povinností patronových při povinnosti k novostavbě nepřerušuje se tím, že nastala nutnost kostel zbourati. Obě strany spatřují tudíž důvod pro svá stanoviska v pojmu udržování. Jde tudíž především o výklad tohoto pojmu.
V tomto směru nutno s hlediska toho, co svrchu uvedeno o zkoumání prejudicielní otázky, přiznati, že žal. úřad ve «vém rozhodnutí sice rozvádí své tvrzení o tom, že povinnost ke zbourání kostela vymyká se vůbec z okruhu povinností patronových, leč přidržuje se tu jen výkladu všeobecného pojmu »udržování«. Toto posuzování je však příliš úzké, neboť nepřihlíží k pojmu udržování s hlediska konkrétní materie, t. j. s hlediska obsahu a rozsahu patronátního práva, jak se jeví na základě norem, v tomto směru platných (srov. i nař. býv. uh. min. kultu č. 31937/1873 bod I a III), a to vůbec, nehledě ke specielním předpisům (listinám), daného patronátu se týkajícím, které by mohly obsahovati i určitá zvláštní ustanovení o pojmu udržování, resp. jiných povinnostech patronových, tento pojem rozšiřujících. Nevylučuje-li totiž obsah patronátního práva zásadně možnost povinnosti patrona i k výstavbě nové budovy patronátní, pak dlužno i s tohoto hlediska posuzovati pojem udržování, resp. jeho výklad, pokud jde o otázku, zda mezi povinností patronovy, jež souhrnně lze označiti jako povinnost udržování patronátních budov, spadá i povinnost ke stavebně-policejně nutnému zbourání kostela; neboť v tomto případě by nemuselo nezbytně jíti o okolnost, »způsobilou k zániku patronátní povinnosti«.
Při tomto nedostatku nař. rozhodnutí, pokud jde o sporný výklad pojmu »udržování«, nelze pak přezkoumati ani všeobecnou námitku stížnosti, že při povinnosti patronově k novostavbě nepřerušuje se kontinunita a udržovací povinnosti patronovy nastalou nutností zbourání kostela.
V uvedeném nedostatku spočívá tudíž vada řízení, jež znemožňuje nss-u přezkoumati i zákonitost nař. rozhodnutí a bylo tudíž pro tuto vadu nař. rozhodnutí zrušiti podle § 6 zák. o ss.

Citace:

Č. 10827.. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 15/2, s. 546-549.