NPD documents search: Boh. adm., 6 (1924), sv. 2

Č. 3991.

Domovské právo. — Státní občanství: Mohla osoba, která od 1. ledna 1910 nepřetržitě měla domovské právo v obci okresu bílského ve Slezsku, býti dnem 11. května 1919 platně přijata do domovského svazku některé obce čsl. a je osoba taková státním občanem čsl. podle § 1, odst 1. úst. zák. č. 236/1920?
(Nález ze dne 6. října 1924 č. 17288.)
Věc: Mořic N. v B. proti ministerstvu vnitra stran domovského práva a státního občanství.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Rozhodnutím ze 27. srpna 1922 zrušila zsp v Brně z moci úřední rozhodnutí vládního komisaře města Brna z 12. května 1919, kterým bylo st-li uděleno domovské právo v Brně, jako nezákonné z důvodu, že st-li jako cizinci nemohlo býti domovské právo platně uděleno.
Min. vnitra v Praze nař. rozhodnutím potvrdilo výrok ten z důvodu, žet st-l neměl dne 16. července 1920 domovského práva na nynějším území čsl. republiky od 1. ledna 1910 a nestal se proto čsl. státním občanem podle § 1 č. 1 úst. zák. 236/20, že se jím nestal ani podle § 9 téhož zák., ježto nežádal ve lhůtě o přiznání čsl. státního občanství, ani podle rozhodnutí konference velvyslanecké z 28. července 1920, ježto neměl v části Těšínska připadlé čsl. republice ani domovského práva od 1. ledna 1914 do 28. července 1920, ani bydliště v době od 1. ledna 1908 do 28. července 1920 a pro Čsl. také neoptoval. V důsledku toho, že se nestal státním občanem čsl., stalo se domovské právo jemu v Brně přiznané — i kdyby bylo přípustným — bezúčinným.
Stížnost do tohoto rozhodnutí podanou shledal nss důvodnou. Žal. úřad neřešil spornou otázku, zdali bylo st-li právo domovské v Brně dne 12. května 1919 platně uděleno nebo zda st-l mohl tohoto domovského práva platně nabýti, nýbrž řešil otázku, zda nabyl čsl. státního občanství, a zodpověděv si otázku tu záporně, dospěl k závěru, že st-l pozbyl domovského práva v Brně pro nedostatek čsl. státního občanství.
Otázka, zda st-l nabyl čsl. státního občanství, může však býti řešena ve smyslu předpisu § 1 č. 1 úst. zák. č. 236 ex 1920 teprve po zjištění, zda st-l v území někdejšího mocnářství rak.-uh., jež náleží nyní čsl. republice, domovské právo nejpozději dnem 1. ledna 1910 získal a od té doby nepřetržitě měl až do dne, kterým ústavní zákon 236/20 nabyl účinnosti, t. j. do 16. července 1920.
Zjištění, je-li tento předpoklad dán, předpokládá však právě rozřešení otázky, která byla ve správním řízení jediné předmětem sporu, zda bylo st-li dne 12. května 19 19 platně uděleno domovské právo v Brně, vyřešení otázky té pak závisí na zodpovědění otázky, zda dne 12. května 1919 měl st-l vůči státu čsl. postavení cizozemce čili nic a odpověď na tuto otázku závisí opět na zodpovědění otázky, zda území, na němž se nalézá obec A. (okres bílský), bylo s hlediska čsl. státu v den 12. května 1919 částí státního území čsl. republiky. Neboť v případě kladného zodpovědění této poslední otázky nemohl st-l pokládán býti v den 12. května 1919 za cizozemce, nýbrž bylo k němu hleděti jako k příslušníku státu čsl.
Žal. úřad měl tedy posuzovat věc spornou dle právního stavu, jaký byl dán v den 12. května 1919.
Místo toho posuzoval žal. úřad věc dle právního stavu, jaký tu byl v den 16. července 1920 po vydání úst. zákona 236/20 a řešil otázku státního občanství st-lova, která nebyla předmětem sporu a kterou bude lze řešiti teprve, až bude rozřešena sporná otázka, zdali st-li bylo 12. května 1919 platně uděleno domovské právo v Brně.
Nař. rozhodnutí spočívá na mylném právním posouzení věci a bylo je proto dle § 7 zák. o ss zrušiti.

Citace:

č. 3991. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 543-544.