Č. 4147.

Státní občanství: * Příslušník býv. král. uherského, který uherského státního občanství neztratil a který nenabyl čsl. státního občanství, nemá nároku dle § 40 zák. čl. L : 1879 na znovuudělení čsl. státního občanství.
(Nález ze dne 24. listopadu 1924 č. 17264).
Věc: Josef R. v L. (adv. Dr. Bedř. Mautner z Prahy) proti ministerstvu vnitra o státní občanství.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Podáním z 18. června 1923 zakročil st-l o znovuudělení zdejšího státního občanství udávaje, že byl původně po svém otci příslušníkem slovenským, neboť týž narodil se v šarišské župě a zemřel tam po 30letém pobytu v Lučenci roku 1920. St-l narodil se v Šalgotarjanu v Maďarsku, ale od roku 1898 do 1906 zdržoval se v Lučenci, kam také patřil. V roku 1906 odstěhoval se do Pálfalvy, kde bydlil do 1917, čímž ztratil své domovské právo v Lučenci, nabyv je v Pálfalvě v Maďarsku. V roku 1918 vrátil se na Slovensko a bydlí od toho času trvale v Lučenci, kde také platí daně. Podle protokolu z 9. prosince 1922 městská rada v Lučenci přislíbila přijati ho do svého svazku v případě, že dostane se mu zdejšího státního občanství.
Min. vnitra nevyhovělo nař. nyní výrokem jeho žádosti.
Stížnost do tohoto výroku podanou shledal nss bezdůvodnou. Byť i po rozumu § 3. zák. z 9. dubna 1920, č. 236 Sb., dosavadní předpisy o nabývání a pozbývání státního občanství, pokud tímto zákonem se nemění, zůstaly v platnosti, pročež také hleděti by bylo k dotyčným ustanovením zák. čl. L : 1879 — s případnými změnami oním ústavním zákonem přivoděnými — jako k dosud platným, není zde po názoru nss-u případ, jejž by bylo, jak st-l se domnívá, podle onoho zák. čl. řešiti.
Podle § 40 zák. čl. L : 1879, jejž st-l má patrně na mysli, jest toho, kdo následkem propuštění ze svazku státních občanů (§ 21) nebo nepřítomností (§ 31) ztratil uherské státní občanství, k jeho žádosti znovu přijati mezi uherské státní občany, vrátí-li se na uherské území a byl-li přijat do svazku některé tuzemské obce nebo bylo-li mu přijetí to zajištěno.
Podle vlastního přednesení st-lova byl státním občanem býv. království uherského, maje domovskou příslušnost do roku 1906 v Lučenci, tudíž na území nyní slovenském, od roku 1906 do 1917 pak v Pálfalvě, na nynějším území maďarském. Poněvadž státní občanství vztahovalo se na celé území býv. království uherského, neměla změna ve st-lově domovské příslušnosti žádného vlivu na občanství to a byl jak před tím, tak i po tom státním občanem uherským.
Změna nastala teprve státním převratem a přetvořením územních a státoprávních poměrů býv. království uherského, jímž jednotlivé části státu toho nabyly k sobě navzájem povahy ciziny.
Otázkám, jež v důsledku této územní a státoprávní změny vzešly v oboru státního občanství příslušníků býv. království uherského, dostalo se se strany čsl. republiky právní úpravy specielním úst. zákonem č. 236/20. Že by st-le bylo podle tohoto zák. kdy považovati za státního občana čsl. a že by občanství toho byl pak opět pozbyl, týž ani netvrdí, a nss neshledal v jeho přednesení momentů tomu nasvědčujících.
Pozbyl-li však svého státního občanství, pokud jde o území nyní slovenské, toliko změnami státoprávními v důsledku státního převratu, není zde případu uvedeného v cit. § 40 zák. čl. L : 1879, že by totiž byl ztratil zdejší státní občanství »propuštěním«, nebo »nepřítomností« a nemůže tudíž opříti svého nároku na zpětvzetí do svazku zdejších státních občanů o předpis ten, mající na mysli pouze případ právě zmíněný.
Neuznal-li tedy žal. úřad nároku st-lem toliko z tohoto právního titulu k platnosti přiváděného, neporušil tím zákona a bylo zamítnouti stížnost jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 4147. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 861-862.