Čís. 12666.


Ustanovení zákona ze dne 21. prosince 1932, čís. 1 sb. z. a n. na rok 1933, nemůže býti použito i při rozhodováních vydaných před jeho účinností, třebaže se doručení stalo až po jeho účinnosti.

(Rozh. ze dne 2. června 1933, R I 491/33.)
Soud prvé stolice usnesením ze dne 23. listopadu 1932 zamítl návrh vymáhající věřitelky, by bylo pokračováno v prodejovém řízení v exekuci na movitosti. Rekursní soud usnesením ze dne 17. ledna 1933 nařídil výkon prodeje svršků dlužníka. Důvody: Soud prvé stolice zamítl návrh vymáhající strany na pokračování v prodejovém řízení podle §§ 200 čís. 3 a 282 ex. ř. dne 4. prosince 1931 zrušeném přes to, že od zrušení prodejového řízení, totiž ode dne 4. prosince 1931 uplynulo již šest měsíců, jedině z toho důvodu, že usnesením ze dne 22. července 1931 nabyté zástavní právo soudcovské zaniklo podle § 256 druhý odstavec ex. ř. uplynutím jednoho roku od zabavení, t. j. od 22. července 1931 až do dne podání žádosti o pokračování v prodejovém řízení. Jest však hleděti k tomu, že nyní podle doslovu §§ 3 a 9 zák. čís. 1/1933 byla jednoroční lhůta k zániku zástavního práva § 256 druhý odstavec ex. ř. při exekucích, kde dosud nebyla dražba vykonána, jakž tomu jest i v souzeném případě, prodloužena na dva roky, a že tato dvouroční lhůta dosud neuplynula, takže právo zástavní dosud trvá.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu. Důvody:
V době vydání usnesení prvého soudu ze dne 23. listopadu 1932, jímž zamítnut byl návrh vymáhající věřitelky na obnovení prodeje, nenabyl zákon ze dne 21. prosince 1932, čís. 1 sb. z. a n. z roku 1933 účinnosti, ana podle § 9 nastala teprve 5. ledna 1933. Byla proto v platnosti ještě jednoroční lhůta § 256 druhý odstavec ex. ř. a nikoliv dvouletá lhůta § 3 prvý odstavec zákona čís. 1/33 sb. z. a n. Na tom nemění nic okolnost, že usnesení bylo doručeno stranám až 5. ledna 1933, neboť tím se stalo usnesení účinným mezi stranami, což má jen význam pro opravné lhůty (§§ 416 prvý odstavec, 426 prvý odstavec, 521 třetí odstavec c. ř. s. a § 78 ex. ř.), nikoliv však pro věcné posouzení případu. I rekursní soud musí přezkoumávati usnesení napadené podle skutkového stavu a podle stavu zákonodárství v době vydání usnesení prvého soudu, nevyslovuje-li později vydaný zákon zpětnou účinnost. Ta nebyla vyslovena ani v ustanovení § 9 zákona čís. 1/1933 sb. z. a n., které jen praví, že ustanovení tohoto zákona platí i na exekuční řízení, ve kterých před počátkem jeho účinnosti nebyla dosud dražba (prodej) vykonána. Tím zřejmě říká jen tolik, že zákon ten platí i pro exekuční řízení zahájená před jeho účinností, pokud dražba nebyla ještě provedena. Neplyne však z toho, že má býti použito tohoto zákona v těchto exekučních řízeních i při rozhodováních vydaných před účinností tohoto zákona.
Citace:
Čís. 12666.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 751-752.