NPD documents search: Váž. civ., 7 (1925), sv. 2

Čís. 8867.

Při exekuci pro nárok, který jest závislý na vzájemném plnění vymáhajícího věřitele z ruky do ruky, jest přípustným dodatek k povolení exekuce poukazující na onen vzájemný závazek vymáhajícího věřitele.
(Rozh. ze dne 11. dubna 1929, R II 109/29.) Na základě exekučního titulu, podle něhož byl dlužník povinen zaplatiti vymáhajícímu věřiteli 10.000 Kč proti vydání zboží, povolil soud prvé stolice exekuci k vydobytí 10000 Kč, bez jakéhokoliv obmezení. Rekursní soud vyhověl rekursu dlužníka a povolil exekuci s omezením, že vymáhající věřitel jest povinen ihned při dlužníkovu placení vydati mu z ruky do ruky zboží. Důvody: Podle jasného doslovu exekučního titulu jest dlužník povinen zaplatiti 10000 Kč jen podmínečně, což je závažné pro postup při výkonu exekuce (§ 25 druhý odstavec ex. ř., bod 24 Návodu pro výk. orgány). Ježto tedy prvý soud neprávem povolil exekuci bez jakéhokoliv omezení, bylo důvodné stížnosti vyhověti.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu vymáhajícího věřitele.
Důvody:
Dovolací rekurentka brání se proti dodatku, který rekursní soud, vyhověv rekursu povinného, připojil k usnesení prvního soudu o povolení exekuce, vysloviv, že se exekuce povoluje s obmezením, že vymáhající věřitelka splní svůj vzájemný závazek, podle něhož jest povinna při placení vymáhané pohledávky vydati dlužníku z ruky do ruky zboží seznamenané v konsignaci ze dne 24. října 1927. Leč dovolací rekurs není opodstatněn. Jest mylným názor dovolací rekurentky, že při exekuci pro nárok, který jest závislý na vzájemném plnění vymáhajícího věřitele z ruky do ruky, nemá místa a jest nepřípustný dodatek k povolení exekuce poukazující na onen vzájemný závazek vymáhajícího věřitele. § 8 ex. ř., na který se dovolací rekurentka pro svůj názor odvolává, tím, že stanoví, že pro povolení exekuce pro nárok, ke kterému jest dlužník povinen toliko proti vzájemnému plnění vymáhajícího věřitele z ruky do ruky, není třeba průkazu o splnění neb o zajištění vzájemného plnění, řečený omezující dodatek v usnesení exekuci povolujícím nezakazuje a jest tento dodatek, jímž se jen povolení exekuce uvádí v souhlas s exekučním titulem a nahrazuje vlastně, co, jako v projednávaném případě, mělo býti obsaženo již v návrhu na povolení exekuce (§ 7 ex. ř.), přípustný. Tímto dodatkem chráněn jest dlužník, ježto pro výkonný orgán jest rozhodným povolující usnesení, proti tomu, že by plnil, aniž by byl splněn jeho nárok navzájem a tuto ochranu mu exekuční řád přiznává (§§ 25, 42 čís. 4 a 367 ex. ř.). Rekursní soud tedy, připojiv k povolení exekuce dodatek, poukazující na vzájemnou povinnost vymáhající věřitelky stanovenou v exekučním titulu k plnění z ruky do ruky, nepochybil. Pokud dovolací rekurentka opírá své opačné stanovisko o vývody Neumannova komentáře k ex. ř., jest poznamenati, že Neumann v novém svém komentáři k ex. ř. z roku 1927 své dřívější stanovisko pozměnil.

Citace:

č. 8867. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 520-521.