NPD documents search: Váž. civ., 10 (1928), sv. 1

Čís. 7870.

Užívá-li kdo jako spolunájemník celého sporného bytu jako nedílného celku, jest toto spolunájemní právo právem třetí osoby, bránícím výkonu exekuce vyklizením bytu i proti spolunájemníku.
(Rozh. ze dne 15. března 1928, R I 172/28.)
Exekuční soud k odporu Bohumily F-ové při výkonu exekuce proti pozůstalosti po Emilii H-ové na základě exekučního titulu jen proti této pozůstalosti znějícího nedal exekuci vyklizením sporného bytu provésti proto, že Bohumila F-ová osvědčila, že bytu toho spoluužívala — Čís. 7870 —
417
s Emilií H-ovou jako spolunájemnice, a podle názoru soudu prvé stolice v usnesení ze dne 26. listopadu 1927 nemůže býti nucena, by byt vyklidila na základě exekučního titulu jen proti její spolunájemnici znějícího, ježto jako spolunájemnice nemůže smrtí druhé spolunájemnice pozbýti zákonné ochrany v užívání tohoto bytu. Poněvadž vymáhající věřitelka toto Bohumilou F-ovou tvrzené právo spolunájemní popírala, tvrdíc, že Bohumila F-ová nebyla spolunájemnicí Emilie H-ové, nýbrž jen její podnájemnicí a že tudíž exekuční titul proti pozůstalosti Emilie H-ové jest vykonatelný též proti ní, byla Bohumila F-ová soudem exekučním poukázána s odporem na pořad práva s tím, by ve čtrnáctidenní lhůtě prokázala podání žaloby a by v téže lhůtě složila jistotu 5 000 Kč pro ohrožení nároku vymáhající strany ve smyslu § 44 ex. řádu. Rozhodnutí o stížnosti vymáhající věřitelky proti výkonu exekuce a o dalších jejích návrzích si soud exekuční vyhradil pro dodatečné rozhodnutí. Proti tomuto rozhodnutí exekučního soudu stěžovala si jak vymáhající věřitelka tak i Bohumila P-ová. Vymáhající věřitelka uváděla v rekursu, že k odkladu exekuce nebylo zákonného důvodu a že exekuční soud nebyl oprávněn odložiti rozhodnutí o její stížnosti proti výkonu exekuce, dále že Bohumila F-ová měla svá práva exekuci snad bránící uplatňovati žalobou před výkonem exekuce a, ježto tak neučinila, že nemá nároku na odklad exekuce, ježto její tvrzení, že taková práva ke spornému bytu má, k odkladu exekuce nestačí, posléze, že Bohumila F-ová, i kdyby byla spolunájemnicí sporného bytu, neměla by práva odporovati exekuci proti pozůstalosti po Emilii H-ové, ježto právo spolunájemní ji neopravňuje k výhradnému užívání bytu a tudíž výkonu exekuce také proti ní nebrání. Bohumila F-ová naproti tomu uplatňovala v rekursu, že se svým nájemním (správně spolunájemním) právem k bytu neměla býti odkázána na pořad práva, ježto má byt v držení a proti ní není exekučního titulu, dále že nemělo jí býti uloženo složení kauce 5 000 Kč, ježto vymáhající věřitelka ohrožení neosvědčila, když činže byla jí (Bohumilou F-ovou) z celého bytu řádně placena, případně pro vymáhající věřitelku skládána k soudu. Soud rekursní jí nejdříve vyložil, že v souzeném případě, třebaže zde nebylo formálního návrhu na odklad exekuce, jde vlastně o povolení odkladu exekuce z důvodu, že se třetí osoba brání výkonu exekuce, tvrdíc k bytu právo, výkon vyklízení nepřipouštějící, v rozhodnutí pak zabýval se dále jedině otázkou, zdali Bohumila F-ová má právo odkladu exekuce se domáhati. Otázku tuto zodpověděl soud rekursní záporně, poněvadž Bohumila F-ová v prvé stolici netvrdila, že jí ke spornému bytu přísluší právo nájemní, nýbrž jen právo spolunájemní a že proto ke tvrzenému jí teprve v rekursu právu nájemnímu jako k nedovolené novotě nemůže býti přihlíženo. Poněvadž podle názoru rekursního soudu pouhé právo spolunájemní Bohumilou F-ovou tvrzené výkonu exekuce vyklizením bytu nepřekáží, měl soud exekuční přes odpor Bohumily F-ové v exekuci pokračovati a důsledkem toho rekursní soud, jenž tento svůj právní názor opřel o rozhodnutí nejvyššího soudu čís. sb. 6727 sb. n. s. zrušil k rekursu vymáhající věřitelky usnesení soudu prvé stolice a nařídil mu, by pokračoval v řízení po právní moci tohoto usnesení. Dalšími vývody v rekursu vymáhající věřitelky proti usnesení soudu prvé stolice, a důvody rekursu Bohumily F-ové se soud rekursní, poukázav tento rekurs na své rozhodnutí, vůbec nezabýval, ježto toho nebylo podle jeho právního názoru potřebí.
Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a vrátil spisy rekursnímu soudu s poukazem, by o rekursech vymáhající věřitelky a Bohumily F-ové znovu rozhodl.
Důvody:
Napadené usnesení, třebaže zní na zrušení rozhodnutí soudu prvé stolice, jest ve skutečnosti změnou tohoto usnesení a jest proto dovolací rekurs proti němu přípustným, i kdyby jeho právní moc nebyla bývala vyhražena. Názor soudu rekursního, že Bohumilou F-ovou tvrzené právo spolunájemní výkonu exekuce vyklizením bytu nebrání, není správným, neboť nelze všeobecně říci, že právo spolunájemní ať vykonáváno bylo jakkoli tedy za všech okolností, nemůže býti právem třetí osoby, bránícímu výkonu exekuce vyklizením bytu. Užívala-li Bohumila F-ová jako spolunájemnice Emilie H-ové celého bytu sporného, jako nedílného celku, bylo toto spolunájemní právo Bohumily F-ové právem, bránícím výkonu exekuce vyklizením bytu i proti spolunájemnici. Nebylo proto novotou v řízení opravném nepřípustnou, mluvila-li Bohumila F-ová ve svém rekursu o příslušejícím jí právu nájemním, pokud se týče o držbě práva nájemního ku spornému bytu, a není novotou ani její tvrzení v dovolacím rekursu o povaze práva spolunájemního příslušejícího jí ke spornému bytu, ana již v prvé stolici tvrdila, že jí ke spornému bytu přísluší spolunájemní právo, bránící výkonu exekuce vyklizením bytu na základě exekučního titulu proti spolunájemnici znějícího a proti ní podle § 568 c. ř. s. neplatícího, ježto neodvozuje své právo k bytu od zemřelé Emilie H-ové. Poukaz rekursního soudu na rozhodnutí nejvyššího soudu čís. 6727 sb. n. s. nemá pro tento případ významu, neboť skutkový podklad toho rozhodnutí jest zcela jiný a zásada, že právo spolunájemní neopravňuje spolunájemníka k návrhu na odklad exekuce, v této všeobecnosti neplatí, ježto by se to příčilo povaze práva spolunájemního vztahujícího se nedílně na celý byt, o kteréžto právo spolunájemní v onom případě však nešlo. Kromě toho sluší též poukázati k tomu, že v onom případě nebylo spolunájemníku přiznáno právo k odkladu exekuce proto, že povinná strana měla náhradu za byt, který měla vykliditi a v příčině té jeden ze spolunájemníků odpíral druhého přijati do bytu společně najatého a chtěl ho ponechati v bytě, který pronajímatel jen do úpravy tohoto bytu zatím oběma společně poskytl. Tohoto předpokladu není v případě, o nějž se zde jedná. Proto bude na soudu rekursním, by s právního hlediska shora uvedeného přezkoumal rozhodnutí soudu prvé stolice v otázce, zda spolunájemní právo stěžovatelky v projednávaném případě je toho rázu, že brání výkonu exekuce vyklizením bytu a by též ostatní, jak v rekursu vymáhající věřitelky tak i v rekursu Bohumily F-ové proti rozhodnutí soudu prvé stolice uplatněné důvody podrobil případnému rozhodnutí.

Citace:

č. 7870. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 444-446.