Authors:
= Váž. civ., 4 (1922)
PDF
-16

Čís. 2018.


Lhůta čl. 349 obch. zák. neplatí pro žalobu o vrácení kupní ceny, ježto v předchozím sporu bylo uznáno, že kupitel právem ustoupil od smlouvy.
(Rozh. ze dne 15. listopadu 1922, Rv 1 602/22.)
Kupitel, obdržev dne 7. května 1920 předem zaplacené zboží, dal je ihned pro vadnost k disposici. Ve sporu, jenž z toho vzešel, bylo pravoplatně uznáno, že kupitel právem ustoupil od smlouvy. Po vysouzení tohoto, sporu domáhal se kupitel žalobou, zadanou dne 15. února 1921, na prodateli vrácení kupní ceny. Oba nižší soudy žalobu zamítly, vycházejíce z názoru, že zažalovaný nárok zanikl, nebyv uplatňován ve lhůtě čl. 349 obch. zák.
Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou nižších soudů a vrátil věc soudu prvé stolice, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody: Oprávněna jest výtka, že odvolací soud mylně posoudil věc po stránce právní, pokud srovnale s prvním soudem zamítl žalobní nárok proto, že prý jest promlčen dle druhého odstavce čl. 349 obch. zák. (§ 503 čís. 4 c. ř. s.). Že by tu bylo promlčení ve smyslu tohoto ustanovení, kdyby byl žalobní nárok uplatňován pro vadnost zboží, žalobkyně v odvolání — a to zcela správně — připustila, i pomíjí se pro,to vývody dovolacího spisu, jimiž nyní doličuje opak. Ale nejde o pouhý nárok pro vadnost zboží, zejména o nárok redhibiční. V předchozím sporu nejvyšší soud vyložil, že a proč žalovaná nesplnila, — že důsledkem toho žalobkyně byla oprávněna ustoupiti od smlouvy (a z toho důvodu žádati zpět kupní cenu, kterou napřed zaplatila) dle čl. 355 obch. zák.; — že tedy žalobkyni přísluší splatná pohledávka a tudíž i právo zadržovací, — a proto změnil rozsudek odvolacího soudu, jímž žaloba byla zamítnuta, a obnovil rozsudek prvního soudu, kterýž uznal dle žaloby. Když tomu tak, dlužno nárok na vrácení kupní ceny, uplatňovaný v tomto sporu, pokládati nikoliv za nárok redhibiční dle § 932 obč. zák. a čl. 349 odstavec druhý obch. zák., nýbrž za nárok po rozumu § 1435 obč. zák. a čl. 355 obch. zák., — tento však se nepromlčuje v šesti měsících po odevzdání zboží. Nižší soudy neprávem tedy zamítly žalobu pro nastalé promlčení.
Citace:
Čís. 1162. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1923, svazek/ročník 3, s. 565-567.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).